Archiv 2003

Novoroční poselství 2004

Generální tajemník OSN

Milí přátelé – obyvatelé Spojených národů,

Vaše organizace, jíž mám tu čest sloužit, právě zažila jeden z nejtěžších roků své existence.

Prošli jsme válkou v Iráku a hlubokým rozkolem mezi státy v otázce války a míru. Při bombovém útoku 19. srpna na naše bagdádské sídlo jsme ztratili několik našich nejlepších a nejmilovanějších kolegyň a kolegů.

Tyto události odvedly pozornost světových politiků od dalších hrozeb – hrozeb, které jsou pro většinu lidí bezprostřednější a skutečnější.

Mám na mysli hrozby extrémní chudoby, hladu, nezabezpečené pitné vody, ničení životního prostředí a endemických a infekčních nemocí.

Tato nebezpečí obcházejí celou naši planetu.

Zabíjí každoročně miliony a miliony lidí.

Ničí celé společnosti.

A rozněcují rozkoly a zoufalství.

Po roce války a rozdělení je čas zaměřit naši energii na zdraví lidí a kvalitu jejich života.

Je na čase zajistit, aby chudé země dostaly skutečnou příležitost k rozvoji.

A je na čase, abychom učinili rozhodující kroky k záchraně zdrojů naší planety.

Ano, musíme bojovat proti terorismu. Ano, musíme zabránit šíření smrtících zbraní.

Řekněme ale také ano rozvoji. A dejme naději těm, kdo strádají.Bez rozvoje a bez naděje nemůžeme dosáhnout míru.

Před třemi lety se na Summitu tisíciletí zavázali lídři všech států k poskytnutí takové naděje. Sami vytyčili konkrétní, časově určené cíle – rozvojové cíle nového milénia. K dosažení těchto cílů potřebujeme pouhý zlomek toho, co svět utrácí za zbraně. Navíc by to znamenalo naději pro miliony a více bezpečnosti pro nás pro všechny.

V roce 2003 jsme se ke splnění daných slibů nepřiblížili. Naopak, svět byl rozdělen válkou. Rok 2004 musí být jiný. Musí to být rok, kdy se vydáme jiným směrem.

Můžeme zvrátit vývoj epidemie AIDS, pokud se budeme držet iniciativy „3 x 5“, plánu Světové zdravotnické organizace, podle něhož by do roku 2005 měly přístup k antiretrovirální péči 3 miliony lidí.

Je to náročný cíl, ale lze ho dosáhnout, pokud se bohaté země, chudé a postižené země, vlády, občanská společnost, soukromý sektor a systém OSN spojí ve společném úsilí a pokud bude dostatečně naplněn Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii.

Můžeme uspět v boji proti hladu, pokud budeme všichni spolupracovat tak, aby se existující zásoby potravin dostaly k hladovějícím, a pomůžeme Africe, aby dokázala vyrobit více potravin, kterých se nedostává.

Můžeme také zvrátit vývoj v mezinárodním obchodu, pokud vlády dodrží své sliby a umožní, aby se současné vyjednávání stalo skutečným vyjednáváním o rozvoji.

Nepotřebujeme další sliby. Potřebujeme, aby sliby již učiněné začaly být naplňovány. To by měla být naše novoroční rezoluce.

Přeji Vám šťastný nový rok!

Kofi Annan

OSN ocenila české dobrovolníky

Do misí a programů OSN bylo vysláno již 112 dobrovolníků z ČR

5. prosince 2003 Organizace spojených národů ocenila práci českých dobrovolníků. Na setkání v Informačním centru OSN v Praze, které zorganizovalo české Národní kontaktní místo pro dobrovolníky OSN ve spolupráci s Informačním centrem OSN, poděkoval zástupce OSN v České republice Andreas Nicklisch dobrovolníkům z České republiky, kteří se zůčastnili nebo účastní misí OSN po celém světě. Ředitelka Národního kontaktního místa pro UNV Vladislava Šplíchalová vyzdvihla, že počet českých dobrovolníků OSN vzrůstá, a že Češi patří mezi nejlépe připravené odborníky v náročných dobrovolnických programech OSN.

Misí a programů OSN se od roku 1995, kdy spolupráce mezi ČR a UNV započala, zúčastnilo 112 dobrovolníků z Česka. Jen v letošním roce bylo v misích OSN umístěno 17 českých dobrovolníků. „Spolupráce mezi ČR a UNV, která je koordinována MZV ve prospěch priorit zahraniční pomoci České republiky, je na velmi dobré úrovni,“ řekla na setkání ředitelka kontaktního místa UNV Vladislava Šplíchalová. Zároveň vyzvala přítomné dobrovolníky, aby byli aktivní, aby se připomínali, obnovovali své kontaktní informace, protože rozhodnutí o nástupu na mise se dělají často doslova „v poslední minutě“. Ocenila zájem českých dobrovolníků o účast na misích OSN i výsledky jejich práce.

Sami dobrovolníci, kteří se zúčastnili misí a programů OSN např. v Džibutsku, na Východním Timoru, v Bosně, Kosovu, Kongu, Sierra Leone, na Zanzibaru a v mnoha dalších zemích, pak mezi sebou neformálně diskutovali o svých zkušenostech.

Národní kontaktní místo pro UNV (NKM) je bezplatná služba pro českou veřejnost o projektech UNV a možnostech uplatnění českých odborníků v programech OSN. Databáze dobrovolníků NKM obsahuje na 400 záznamů. Na rozdíl od všeobecného mínění, že se jedná o mladé, nezkušené lidi, kteří se rozhodli vyplnit volný čas dobrovolnickou pomocí a získáváním zkušeností, jsou dobrovolníci OSN lidé na vysoké profesionální úrovni, velmi dobře jazykově vybavení, schopní orientovat se v cizím prostředí, s manažerskými schopnosti a zřetelnou motivací uplatnit své odborné znalosti a dovednosti ve prospěch rozvoje.

Dobrovolnická práce zůstává často mimo záběry televizních kamer, avšak téměř žádná humanitární nebo sociální činnost se neobejde bez práce aktivních lidí, kteří v zájmu druhých neváhají obětovat svůj čas, své prostředky, své znalosti a dovednosti bez nároku na honorář. V roce 1985 vyzvalo Valné shromáždění OSN členské státy, aby byl 5. prosinec připomínán jako Mezinárodní den dobrovolníků. Význam dobrovolnictví i zásluhou tohoto dne neustále roste. Rok 2001 určila Organizace spojených národů jako Mezinárodní rok dobrovolníků, aby tak vzdala hold nezištné práci milónů lidí na všech kontinentech. „Dobrovolníci se neptají: „proč?“, ale „kdy?“, „kde?“ a „jak?“. Tito odevzdaní a stateční jedinci jsou důležitými partnery pro vytvoření lepšího, spravedlivějšího a bezpečnějšího světa,“ prohlásil ve svém letošním poselství dobrovolníkům všech kontinentů generální tejemník OSN Kofi Annan. Dobrovolníci OSN (United Nations Volunteers – UNV) je organizací OSN na podporu globálního rozvoje. Operuje v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP). Každý rok se více než 5 000 dobrovolníků OSN z více než 150 zemí podílí na humanitárních a sociálních programech celého systému OSN.

Mezinárodní systém nefunguje tak, jak by měl

Kofi Annan

13. září 2003 Generální tajemník OSN každoročně podává zprávu o pokroku v naplňování globálních cílů vytyčených v Miléniové deklaraci v oblasti míru a bezpečnosti, lidských práv a udržitelného rozvoje. Deklarace byla v září roku 2000 schválena na Summitu tisíciletí všemi členskými státy OSN. Ve své zprávě za rok 2003 generální tajemník Kofi Annan zmiňuje následující body ve vztahu k rozvojovým cílům:

• Rychlý postup v některých oblastech naznačuje, že rozvojové cíle jsou sice ambiciózní, ale rozhodně splnitelné pro téměř všechny státy světa.
• Rostoucí politická a finanční podpora v prioritních rozvojových oblastech – jako například boj proti AIDS – je důkazem existujícího potenciálu pro rychlou mobilizaci zdrojů nutných pro řešení globálních problémů.
• Z určitých současných trendů však vyplývá, že podstatné části světa riskují, že se naplnění rozvojových cílů ani zdaleka nepřiblíží.
• Je naléhavě nutné, aby političtí vůdci obnovili své závazky k zpřístupnění trhů, zvýšení pomoci a odpuštění dluhů rozvojovým zemím s cílem dosáhnout snížení extrémní chudoby.

Zpráva generálního tajemníka OSN

Předložil jsem Valnému shromáždění výroční zprávu o naplňování Miléniové deklarace, jež každoročně tuto zprávu vyžaduje proto, aby bylo zřejmé, jak si členské státy vedou při naplňování závazků, které učinily na Summitu tisíciletí před třemi lety. Mezi tyto závazky patří rozvojové cíle milénia, i celá řada dalších otázek, včetně otázek míru, bezpečnosti a odzbrojení.

Co se týče rozvojových cílů, zaznamenali jsme jisté pozitivní výsledky. Od roku 2000 se podařilo dosáhnout lepší shody v tom, co je třeba dělat. Pokud udržíme a případně ještě posílíme směr a rychlost vývoje uplynulých tří let, bude možné do roku 2015 naplnit stanovené cíle. Závisí to však na odhodlání členských států naplňovat závazky, které učinily. Setkání WTO v Cancúnu bude velmi důležitou zkouškou.

V otázkách míru a bezpečnosti jsem však usoudil, že pouhá zpráva o vývoji by nebyla dostačující. Došlo totiž k událostem, které otřásly celým mezinárodním systémem. Nejsem si dokonce jist, zda konsensus a vize vyjádřené v Miléniové deklaraci ještě stále platí. Mezi členskými státy došlo k ostrým rozporům v několika nejzásadnějších otázkách, které byla OSN nucena řešit.

Všichni se shodneme na tom, že máme co do činění s novými hrozbami, lépe řečeno se starými problémy, které nyní vyplouvají na povrch v nové vyostřené podobě. Na čem se shodnout, zdá se, nedokážeme, je otázka, co tyto hrozby vlastně znamenají a jak je řešit. Shodnout se nedokážeme dokonce ani na tom, zda by jejich řešení mělo být společné. Kromě toho Spojené národy minulý měsíc v Bagdádu zažily nejpřímější a nejničivější útok v celé své historii.

To vše je samo o sobě už tak dost zlé. Mám ale navíc ještě nepříjemný pocit, že celý systém nefunguje tak, jak by měl. Proto jsem naléhavě vyzval nejvyšší představitele států a vlád, aby osobně přijeli na jednání Valného shromáždění, kde se bude ve všeobecné rozpravě diskutovat o tom, jak by mohl systém OSN fungovat lépe. Vyzval jsem je, aby s sebou přivezli kvalitní a praktické návrhy.

V této zprávě předkládám svou analýzu chyb a několik návrhů potřebných kroků. Mám za to, že by si členské státy měly být více vědomy globálních vztahů a zároveň i názorů a zájmů ostatních států. Musí klást větší důraz na hledání společných východisek a kolektivních strategií a zdržovat se jednání na vlastní pěst. A pokud se jim nelíbí, když někdo jedná na vlastní pěst, musí být také schopni prokázat, jak může multilaterální systém řešit problémy, které druhé znepokojují.

Dále navrhuji, abychom kriticky zhodnotili naše vlastní instituce, zejména ústřední orgány OSN, Radu bezpečnosti, Valné shromáždění, Ekonomickou a sociální radu a možná i Poručenskou radu. Pokud mají znovu získat potřebnou autoritu, budou patrně muset projít radikální reformou.

Moje zpráva obsahuje také mnoho otázek. Byl to můj záměr. Mým úmyslem je zahájit debatu, nikoli ji ukončit. Věřím však, že je to debata nezbytná a že povede ke skutečné změně postojů, s nimiž přistupujeme ke svým úkolům.

Osm rozvojových cílů milénia, které stanoví Miléniová deklarace, zavazují státy k většímu a společnému úsilí v boji proti chudobě, negramotnosti, hladu, nedostatku vzdělání, nerovnosti pohlaví, dětské a mateřské úmrtnosti, nemocem a zhoršování životního prostředí. Osmý cíl, opětovně ztvrzený na konferencích v Monterrey a Johannesburgu, vyzývá bohaté státy k odpuštění dluhů chudým zemím, ke zvýšení pomoci těmto zemím a k tomu, aby pro ně otevřely své trhy a zpřístupnily technologie. Rozvojové cíle milénia jsou zkouškou politické vůle k budování pevnějších partnerství. Rozvojové země naproti tomu mají za úkol provést správní reformy a podnítit produktivní potenciál svého obyvatelstva. Vytyčených cílů však nemohou dosáhnout samy, bez nových závazků k pomoci ze strany vyspělých států, bez rovných pravidel obchodu a bez odpuštění dluhů. Rozvojové cíle jsou prostředkem, jak urychlit rozvojový proces a dosáhnout kvantifikovatelných výsledků.

Proč se boj s terorismem nedaří?

Gareth Evans,
International Herald Tribune, 11. září 2003

11. září 2003 Globální válka proti terorismu, která je vedena od útoků z 11. září 2001, nepokračuje zrovna nejúspěšněji. Usáma bin Ládin je stále naživu, Al Kajdá je oslabena ale ne odstraněna, a její odnože a spojenecké organizace v jihovýchodní Asii i jinde jsou narušeny ale rozhodně ne zničeny.

V Iráku, kde byl terorismus nejméně pádným důvodem k zahájení války, je právě terorismus jejím nejpalčivějším důsledkem. Nikdo si nikde nemůže být jist tím, že takzvaná „jediná rána“ – útok, zosnovaný s důmyslností a nelítostností událostí z 11. září avšak s použitím jaderných, chemických či biologických zbraní – je něčím zcela vyloučeným.

Ze všech dosavadních událostí si můžeme odnést nejméně dvě poučení. Za prvé to, že snaha halit za každou cenu vše do rétoriky „války proti terorismu“ či „boje proti zlu“ příliš neprospívá jasnému a praktickému uvažování. Válka proti zlu je něčím ze své podstaty téměř neomezeným a nekonečným. Je to koncept, který nám příliš nepomáhá při identifikaci toho, s čím je třeba začít, a už vůbec neskýtá žádnou jednoznačnou strategii ukončení.

Použijeme-li známou dichotomii Isaiah Berlina o ježcích a liškách, pak když přijde na globální bezpečnostní otázky, je tu místo pro ježky: ti, kteří jsou zaujati jedinou velkou myšlenkou; ale za skutečně produktivní prací většinou stojí lišky: tedy ti, kteří toho mnoho znají a chápou nutnost nekonečně různých přístupů k vyřešení neustále se proměňujících problémů.

Je velice riskantní přehlížet problémy, které nelze snadno zahalit do pláštíku války proti teroru. Patrně ještě riskantnější je do stejného pláště halit bezpečnostní otázky – jako otázky týkající se Iráku, Íránu a Severní Koreje – které spolu souvisí pouze okrajově.

Druhým poučením je to, jak málo se od 11. září změnily zásadní charakteristiky konfliktů. Velké nebezpečí představují politické problémy s často ekonomickým či sociálním pozadím, které jsou nedořešeny, neřešeny, řešeny nekompetentně či kontraproduktivně nebo dokonce úmyslně ponechávány tak, aby se prohlubovaly a vyostřovaly až do okamžiku, kdy explodují.

Jedním z důsledků takových explozí může být i terorismus, včetně terorismu mezinárodního, ale samotný terorismus není sám od sebe samohybným konceptem ani samotným „nepřítelem“. Dokonce to není ani ideologie, jako například anarchismus v 19. století. Je to spíše nástroj či taktika, k níž se uchylují téměř výlučně slabí v boji proti silným – slabí jednotlivci, slabé skupiny, slabé státy.

Jelikož se rozložení sil ve světě změnilo do té míry, že je ve srovnání s Amerikou téměř každý slabý, a protože útoky z 11. září ukázaly cestu, existuje dnes podstatně větší riziko, že kdokoli, kdo má vážné rozpory s Washingtonem a potažmo s jeho spojenci, použije teror jako způsob kompenzace své slabosti.

Ale základní problémy tkví v politických otázkách. Vojenská síla je součástí reakce a její použití bylo zcela legitimní v případě Afghánistánu za účelem potrestání, odvety a sebeobrany. Nicméně vojenská síla, ať už v rukou Spojených států, Izraele či kohokoliv jiného, nemůže nikdy účinně nahradit tradiční tvrdou práci při řešení oněch základních problémů.

Správná strategie řešení globálního terorismu se musí odehrávat na pěti různých úrovních zároveň. Jsou to: 1. obrana vlastního území; 2. stíhání a potrestání identifikovaných pachatelů; 3. – nejpodstatnější bod – vybudování obranného systému první linie přímo v zemích, odkud teroristické skupiny pocházejí, a to posilováním kapacit a ochoty těchto zemí jednat jak interně tak ve spolupráci s širokým mezinárodním společenstvím; 4. řešení politických problémů, které vyvolávají nespokojenost a hněv; 5. řešení zásadních společenských, ekonomických a kulturních otázek, které jsou příčinou nespravedlnosti a nespokojenosti.

Skutečným cílem řešení politických a ekonomických otázek, které terorismus údajně zapříčiňují, není odstranit motivaci každého jednotlivého teroristy. Všichni víme, že pachatelé útoků z 11. září nebyli ani chudí, ani jim nijak nezáleželo na osudu Palestinců. Cílem těchto snah je spíše neutralizovat podporu, která se teroristům dostává od společnosti, v níž žijí, a především vytvořit u pří-slušných vlád a úřadů vůli a schopnost jednat proti terorismu. A právě tento úkol neplníme ani trochu dobře.

Autor je prezidentem Mezinárodní krizové skupiny, mezinárodní organizace, která se zabývá prevencí a řešením konfliktů.

V souvislosti se smrtícím útokem na sídlo OSN v Bagdádu, který byl pro nás šokující a smutnou ztrátou našich kolegů, potvrzuje Informační centrum OSN odhodlání světové organizace pokračovat v práci pro stabilní a demokratický Irák. Jak řekl generální tajemník Kofi Annan, „pokračujeme, nenecháme se zastrašit, vytrváme“.

OSN v Iráku zůstává

Annan: Útok na OSN v Bagdádu je útokem nejen proti OSN, ale proti samotnému Iráku

19. srpna 2003 Zvláštní představitel generálního tajemníka OSN v Iráku, Sergio Vieira de Mello, podlehl zraněním po teroristickém útoku na sídlo OSN v Bagdádu. Zahynulo nejméně 17 lidí, více než 100 bylo zraněno. Záchranné práce v Bagdádu pokračovaly celou noc.

Generální tajemník OSN Kofi Annan útok odsoudil jako neomluvitelný „akt ničím nevyprovokovaného vražedného násilí“ a vyjádřil hlubokou lítost nad smrtí svého představitele v Iráku. Zároveň prohlásil, že OSN v Bagdádu zůstává a bude pokračovat v úsilí o dosažení stability a demokracie v Iráku.

Kofi Annan včera okamžitě přerušil dovolenou v severní Evropě a vrací se zpět do sídla OSN v New Yorku. Rada bezpečnosti se hned po útoku sešla ke konzultační schůzce a vydala prohlášení, ve kterém ostře odsoudila „teroristický útok“ a přislíbila, že ještě zintenzivní úsilí na pomoc iráckému lidu.

Sergio Vieira de Mello (Brazílie), vysoký komisař OSN pro lidská práva, prošel za 30 let činnosti v OSN řadou mírových operací na Balkáně, Východním Timoru i v Africe. Po výbuchu byl zavalen v troskách bagdádského hotelu Canal, který byl sídlem OSN v Iráku. Bylo mu 55 let.

„Je to těžká ztráta pro OSN i pro mě osobně,“ prohlásil Kofi Annan. „Ti, kteří ho zabili, zaútočili nejen na OSN, ale na samotný Irák“. Je těžké vyrovnat se se smrtí kteréhokoli z kolegů, ale neumím si představit, že bychom mohli postrádat někoho v celém systému OSN více, než Sergia“, dodal Annan. „Po celý svůj život byl vyjímečným poslem lidskosti, hluboce oddaným práci ve prospěch potřebných v oblastech konfliktů a válkou zničených společností.“

Postavení ČR v žebříčku indexu lidského rozvoje (HDI)

7. července 2003 HDI je výsledkem celé řady kritérií, ukazatelů a dat. Mimo jiné bere v úvahu HDP, státní výdaje na vzdělání, na zdravotnictví, předpokládanou délku života, dětskou úmrtnost, úmrtnost matek, účast žen na politickém životě v zemi, rovnoprávnost pohlaví v ekonomických aktivitách, ve vzdělání, kriminalitu, uprchlictví, obchodování zemí s konvenčními zbraněmi, stav životního prostředí, využívání energií, nezaměstanost, strukturu obchodu, rozvojovou pomoc (přijímanou i poskytovanou), využívání nových technologií, a další.

Česká republika si v mnohých ukazatelích vede ve srovnání s jinými zeměmi dobře. Samozřejmě ve vztahu ke třem skandinávským zemím (Norsko, Island a Švédsko), které se seřadily na čele zebříčku kvality života podle HDI, zaostavá ČR zejména v ekonomických ukazatelích, ale ve značné části dalších, které mají vliv na kvalitu života, se jim blíží, nebo se jim dokonce vyrovnává.

Některé příklady:

Ženy v politice

ČR má oproti skandinávským zemím nízký počet poslankyň v parlamentu, avšak nevybočuje z evropského průměru v počtu vysoce postavených žen ve státní správě a managementu.

Kriminalita

Praha podle HDR vykazuje poměrně vysoký počet majetkových trestných činů.

Nezaměstanost

V ČR je vysoký podíl dlouhodobé nezaměstnanosti.

Veřejné výdaje na zdravotnictví

V Česku a ve skandinávských zemích na přiblizně stejné úrovni (Norsko, Island, Švédsko – 6,5-7,5% HDP, ČR – 6,5% HDP v roce 2000).

Výdaje na vzdělání

Nejvyspělejší země podle žebříčku HDI (Norsko, Island, Švédsko) například vydaly v letech 1998-2000 15-16% všech výdajů států na vzdělání. V Česku to bylo za stejné období 9,7% všech výdajů státu (resp. 7-8 % HDP v uvedených skandinávských zemích v letech 1998-2000 a 4,4% HDP v ČR)¨.

Výzkum

Počet vědců a vyzkumných pracovníků (1996-2000):
* ČR – 1349 na 1 milion obyvatel
* Norsko, Island, Švédsko: 4000 – 6000 na 1 milon obyvatel.

Předpokládaná délka života

Ta se v období 2000-2005 pohybuje ve třech skandinávských zemích na úrovni 78 – 80 let, v ČR je to 75,4. Navic je v Česku podstatně nižší předpokládaná délka života u mužů!

Dětská úmrtnost

ČR je na úrovni Skandinávie (nejnižší dětská úmrtnost na světě!).

Nerovnosti v příjmech a spotřebě

Uvedené skandinávské země a ČR vykazuji podobné rozložení podílu na spotřebě nejduchudších a nejbohatších lidí.

Nové technologie

ČR si vede velmi dobře v počtu pozemních telefonních linek, ale zejména v počtu uživatelů mobilních telefonů, nadále však zaostává ve využívání internetu: 146,7 uživatele na 1000 obyvatel v r. 2001, Norsko, Island, Švédsko: 500-600 uživatelů na 1000 obyvatel ve stejném roce.

Válka musí být vždy krajním řešením

Kofi Annan

11. března 2003 Otázka odzbrojení Iráku nebezpečně rozdělila mezinárodní společenství. Všechny národy dnes chápou, jaké ohrožení představují zbraně hromadného ničení. Jde o nesmírně závažný problém, který se v žádném případě netýká pouze Iráku. Mezinárodní společenství musí postupovat jednotně, aby se zamezilo šíření těchto hrůzných zbraní, ať je to kdekoli.

Úsilí Rady bezpečnosti o odzbrojení Iráku představuje velice naléhavý úkol. Irák již v minulosti zbraně hromadného ničení použil a dvakrát se dopustil agrese proti svým sousedům. Proto Rada bezpečnosti od roku 1991 schválila řadu rezolucí požadujících po Iráku, aby odzbrojil. V tomto bodě neexistují žádné spory či pochybnosti a není třeba o něm více debatovat či s ním váhat.

Lidé na celém světě si však přejí, aby se irácká krize vyřešila mírovou cestou. Panují značné obavy z dlouhodobého dopadu, který by válečný konflikt měl na boj proti terorismu, na mírový proces na Blízkém východě a také na schopnost světa v budoucnu společně řešit problémy pokud dnes dojde k rozdělení národů a lidí různého vyznání.

Nelze si opravdu dělat iluze o tom, co válka znamená. Za jistých okolností může být užití síly nutné k zajištění trvalého míru. Skutečností však zůstává, že následkem je veliké lidské utrpení, ať dlouhodobé či krátkodobé. Válka může vést k vytvoření nestability v oblasti a k ekonomické krizi. Jako již vícekrát v minulosti by válka mohla mít další nepředvídatelné důsledky v podobě nových hrozeb a nebezpečí.

Válka musí být vždy krajním řešením – použito by mělo být jen pokud všechny ostatní rozumné cesty k ozbrojení Iráku byly vyčerpány. Povinností OSN – organizace vytvořené k tomu, aby ochránila budoucí generace před hrůzami války – je hledat do posledního okamžiku mírové řešení konfliktů.

Členové Rady bezpečnosti stojí před těžkou volbou. Nedohodnou-li se na společném postoji a dojde-li k zásahu bez schválení Rady bezpečnosti, legitimita a podpora jakéhokoli takového zásahu bude vážně ohrožena. Jestliže se jim na druhé straně podaří se spojit a společně postavit tomuto nebezpečí a zajistit plnění předchozích rezolucí, bude autorita Rady posílena a svět se stane bezpečnějším.

Irák se nenachází ve vakuu.To, co se stane tam, bude mít vliv, ať negativní či pozitivní, na jiné závažné problémy v oblasti a na celém světě. Čím širší bude konsensus o Iráku, tím lepší šanci budeme mít pro společný postup a účinnější řešení dalších palčivých problémů světa, počínaje izraelsko-palestinskou otázkou. Jen spravedlivé řešení tohoto konfliktu může přinést naději na trvalejší stabilitu v této oblasti.

Úspěch či neúspěch mezinárodního společenství při řešení problematiky Iráku bude mít vliv i mimo oblast Blízkého východu a ovlivní naši schopnost poradit si s vážnou situací, která se vyvíjí na Korejském poloostrově a také s konflikty, v nichž se zmítá Afrika od Pobřeží slonoviny po Konžskou demokratickou republiku, kde se naděje na stabilitu a rozvoj vzdaluje.

Vedle válek sužují svět i další rány. Státy by měly spolupracovat také na poli ochrany proti terorismu, potírání chudoby, nevědomosti a nemocí. Tato spolupráce je možná právě prostřednictvím Spojených národů. Ať bude řešení konfliktu jakékoli, důležitost OSN zůstane stejná jako dnes.

V posledních měsících jsme byli svědky toho, jak velký význam státy a národy připisují legitimitě Rady bezpečnosti a celé OSN jako záruky míru. Členové Rady bezpečnosti by toto měli mít na paměti a prokázat, že jsou hodni důvěry, kterou v ně lidé na celém světě vkládají.

Jedině společným a odhodlaným úsilím lze prosadit změnu

Kofi Annan, generální tajemník OSN

4. ledna 2003 Na prahu jedenadvacátého století stojíme před paradoxním úkazem: čím víc toho víme o věcech a o sobě navzájem, tím víc se k sobě chováme, jako bychom si byli cizí.

Všichni žijeme na stejné planetě, jsme vystaveni týmž vlivům a proudům změn. Avšak místo abychom se drželi toho, co nás spojuje, a chránili se před společným nebezpečím, dovolujeme, aby dál zela propast mezi bohatými a chudými, svobodnými a zotročenými, privilegovanými a ponižovanými; mezi těmi, kdo z globalizace mají užitek, a těmi, kdo jsou z ní vyloučeni.

Tato propast uráží lidskou důstojnost. Oslabuje společnost a ohrožuje bezpečí každého z nás. Je třeba ji překlenout novým předivem solidarity.

Mnohé nitky spolupráce a vzájemného porozumění již existují. Posláním OSN je tyto nitky propojit. A to nejen pomocí programů na podporu rozvoje, které jsou životně důležité, ale také poskytnutím prostoru pro vzájemný dialog. Chceme působit na chování jednotlivců i celých národů zdůrazňováním obecně platných hodnot jako jsou tolerance, svoboda, spravedlnost a rovnoprávnost, hodnot které neznají hranic ani kulturních rozdílů.

Namísto reálpolitiky chceme posilovat vládu zákona. Chceme vybudovat systém kolektivní bezpečnosti, který zajistí, že bude nadcházející století lepší než to, které přineslo dvě světové války, holocaust a genocidu. Ve světě nadnárodních problémů budeme podporovat hodnoty, které přesahují úzce národní zájmy.

Největším nebezpečím ohrožujícím tyto snahy je ozbrojený konflikt. Válka, více než cokoli jiného, nutí lidi stavět zdi a opevňovat se za nimi. Odčerpává zdroje, které by mohly být produktivně investovány. Narušuje obchod a vyvolává nedostatek. Znemožňuje uniknout bídě a bere tak chudým naději.

Do války jsou zatahovány i děti, kterým válka bere nejen životy, ale i zdraví a rodiče. A nejen to. Mnozí chlapci se z donucení stávají vojáky s puškami téměř tak velikými jako jsou sami, děvčata jsou ve válkách často sexuálně zneužívána.

Avšak i kdyby všechny konflikty světa byly urovnány, znamenalo by to jen uvolnění prostoru pro další dlouhodobou práci: při potírání bídy se všemi jejími průvodními jevy, jako jsou nemoci, negramotnost či zamořené životní prostředí, pro boj za demokracii a lidská práva; a úsilí o rozvoj ve všech podobách.

V tomto úsilí se včerejší odpůrci musí stát našimi spojenci. Je třeba posunout geografické hranice našeho myšlení a pochopit, že nyní, jako nikdy dříve, jsou globální zájmy zároveň zájmy národními.

Jsme si vědomi toho, že i ty nejstřízlivější scénáře růstu populace si vyžádají prudké zvýšení nároků na sociální služby a na životní prostředí � zejména ve městech rozvojového světa, kde bude podle očekávání tento růst nejvýraznější. Víme také, že i když se nám podaří splnit dohodnuté limity snižování emisí skleníkových plynů, bude globální oteplení způsobovat extrémní výkyvy počasí a další neblahé jevy, kterých se ještě my můžeme dožít.

Ale konečný scénář není ještě dopsán. Ještě je čas předat našim dětem svět svobodné volby, nikoliv nátlaku. Domnívám se, že už máme program pro nové století, v němž všichni lidé dokáží rozpoznat své vlastní potřeby a cíle. Tím programem je Miléniová deklarace, na které se shodli vedoucí představitelé světa, když se předloni sešli na summitu pořádaném u příležitosti konce tisíciletí. Je to celkové shrnutí závěrů hlavních světových konferencí konaných v de-vadesátých letech.

Bezprostřední a nejnaléhavější součástí Deklarace je stanovení cílů pro rozvoj v novém tisíciletí, program nazvaný Miléniové rozvojové cíle. Je to řada jasně stanovených hlavních úkolů zaměřených na snížení extrémní chudoby, zavedení všeobecného základního vzdělání a zamezení šíření AIDS, malárie a dalších smrtelných chorob. Jsou to minimální a dosažitelné cíle, jejichž uskutečnění je stanoveno na rok 2015 � tedy jen za 12 let. Lze jich dosáhnout ve všech zemích, kde se lidé spojí ke společnému dílu.

Dne 10. prosince jsme oslavili Den lidských práv. V tento den činíme závazky, že budeme respektovat práva, s nimiž se rodí každá lidská bytost. Avšak jedinci nemají jen práva. Mají také obrovskou moc, jestliže se spojí k práci na společné věci.

Opakovaně jsme v minulých letech byli svědky toho, jak se vlády, obchodní společnosti či jiné mocné organizace musely znovu zamýšlet a měnit své postoje pod tlakem občanských hnutí. Upustilo se od staveb přehrad, odklonily se trasy dálnic, uchránily se celé čtvrti. Dluhy některých chudých zemí byly zrušeny či odloženy. Byla přijata úmluva proti užívání nášlapných min. V platnost vstoupil statut Mezinárodního trestního soudu. Farmaceutické společnosti přistoupily na snížení cen svých výrobků, aby si i v chudých zemích mohli lidé infikovaní virem HIV nebo trpící AIDS dovolit léčbu. Dokonce jsme zaznamenali, že některé ropné společnosti dávají peníze na zlepšení kvality životního prostředí a zajištění sociálních služeb pro komunity žijící v blíz-kosti jejich ropných zařízení.

Nic z toho by se však nestalo, kdyby se tisíce a tisíce lidí, často v různých částech světa, nesešly, nepřihlásily se o svá práva a nepožadovaly změnu. Právě takových hnutí je zapotřebí k dosažení cílů, které jsme si v Miléniových cílech vytyčili: hnutí, v nichž se budou aktivně a plně angažovat lidé celého světa.

Z přenášky pro rozhlasovou stanici BBC. New York, 10. prosince

Potřeba multilaterálního přístupu a vymýcení mezinárodního terorismu

Valné shromáždění ukončilo za českého předsednictví hlavní část 57. zasedání

Jedním ze stěžejních témat diskuse bylo posílení činnosti OSN. V přijatém návrhu rezoluce se Valné shromáždiní vyjádřilo k tomu, jakým směrem by se měl proces reforem dále ubírat. Většina navrhovaných kroků míří k posílení činnosti OSN, zejména v oblasti ekonomické a sociální, na základě revize programového rozpočtu na období 2004 až 2005 tak, aby lépe odpovídal novým prioritám, a také racionalizací činnosti a informačních služeb, zefektivniním řízení a upřesněním náplně a odpovědnosti v oblasti poskytování technické pomoci.“
Jan Kavan, předseda Valného shromáždění OSN

3. ledna 2003 V době, kdy si mezinárodní společenství připomínalo tragické události z 11. září 2001, bylo Valné shromáždění (VS) vzhledem k pokračující teroristické činnosti a novým útokům v některých částech světa nuceno se i nadále zabývat tím, jak se hrozbě mezinárodního terorismu bránit. Tato otázka si po celou dobu zasedání udržela přednostní postavení mezi 168 body jednání o celé řadě problémů. Všechny země bez výjimky terorismus odsoudily a požadovaly, aby se teroristickým útokům efektivně předcházelo mezinárodní spoluprací v této oblasti.

Předseda Valného shromáždění Jan Kavan v zahajovacím projevu nastínil závažné otázky dotýkající se všech členských států. Jednalo se zejména o problematiku odstranění chudoby, boje proti HIV/AIDS a o problematiku udržitelného rozvoje ve zrychlujícím se procesu globalizace. Tyto otázky byly zkoumány se zaměřením na africký kontinent, zejména jeho subsaharskou část.

Potřeba multilaterálního přístupu získala všeobecnou podporu členských států. Generální tajemník Kofi Annan ve svém projevu vyjádřil podporu mnohostrannému řešení problémů, které nejlépe odpovídá tradicím, zásadám, Chartě a celkové roli OSN. Jeho postoj vyjadřoval i stanoviska ostatních členských států.

VS zakončilo práci přijetím rezoluce stanovující další postup organizační reformy OSN.Většina navrhovaných kroků míří k po-sílení dopadu činnosti OSN, zejména ve sféře ekonomické a sociální, a to především na základě revize programového rozpočtu pro období 2004-2005, který by lépe obrážel nové priority, a na základě racionalizace činnosti a informačních služeb, zefektivnění řízení a upřesnění náplně a zodpovědnosti v oblasti technické pomoci.

Plenární zasedání

Kromě otázek spojených s bojem proti mezinárodnímu terorismu se 57. Valné shromáždění zabývalo možností válečného zásahu, který by zbavil Irák zbraní hromadného ničení. Zanícené hlasy volající po okamžitém zásahu, který by vedl k rychlému řešení problému, se setkaly s kritickým postojem ze strany Rady bezpečnosti i generálního tajemníka.

V době, kdy si mezinárodní společenství připomínalo tragické události z 11. září, bylo Valné shromáždění vzhledem k pokračující teroristické činnosti a novým útokům v některých částech světa nuceno se i nadále zabývat tím, jak eliminovat hrozbu mezinárodního terorismu. Tento bod zůstal po celou dobu zasedání prioritou mezi 168 body jednání o řadě problémů. Všechny země bez výjimky terorismus odsoudily a požadovaly, aby se teroristickým útokům efektivně předcházelo mezinárodní spoluprací v této oblasti.

Projev prezidenta Spojených států amerických upozornil na odmítavý postoj Iráku vůči rezolucím OSN. Označil irácký režim za vážnou a dále narůstající hrozbu. Je nutno přinutit Irák, aby uposlechl rezolucí Rady bezpečnosti a poskytl záruky míru a bezpečnosti, jinak bude zásah nezbytný, varoval americký prezident.

K zamezení nebezpečí války vyzvaly členské země Irák, aby se podřídil všem rezolucím, zejména rezoluci Rady bezpečnosti č. 1441, která vyzývá Irák k dobrovolnému odzbrojení. Tento moment byl znovu zdůrazněn během diskuse o problematice Palestiny a situace na Blízkém východě. Většina členských zemí vyjádřila názor, že součástí mírového procesu na Blízkém východě bude nutně i odchod Izraele z okupovaných palestinských území a ze syrských Golanských výšin. Členské země vyjádřily také podporu činnosti „diplomatického kvartetu“ (EU, USA, Rusko a OSN), který je pověřen dozorem nad posilováním mírového procesu v této oblasti.

Předseda Valného shromáždění v zahajovacím projevu nastínil závažné otázky týkající se všech členských zemí. Zejména jde o problematiku chudoby, boje proti HIV/AIDS a problematiku udržitelného rozvoje ve zrychlujícím se procesu globalizace. Tyto otázky byly projednávány se zaměřením na africký kontinent, zejména jeho subsaharskou část.

Mezinárodní společenství vyjádřilo plnou podporu Novému partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD), které je čistě africkou iniciativou k řešení dlouhodobých problémů nahromaděných z minulosti a bránících dalšímu rozvoji kontinentu. Spolu s místním obyvatelstvem tak mezinárodní společenství ukázalo, že si uvědomuje svou důležitou roli při pomoci africkým státům v jejich snaze překonat překážky bránící jejich rozvoji.

Potřeba mnohostranného přístupu získala všeobecnou podporu členských států. Generální tajemník Kofi Annan se sám ve svém projevu postavil za mnohostranné řešení problémů. Takové řešení totiž odpovídá tradicím, zásadám, Chartě a celkové roli OSN. Jeho postoj vyjadřoval i stanoviska ostatních členských států.

Generální tajemník konstatoval, že se nikdo z přítomných ani v jednom bodu programu nevyjádřil ve smyslu, že by se jednotlivé země měly starat samy o sebe. I ty nejmocnější země si uvědomují, že chtějí-li dosáhnout svých cílů, musí spolupracovat s ostatními v rámci multilaterálních organizací.

Další otázkou, kterou se Valné shromáždění zabývalo, byla nutnost reformy Valného shromáždění a Rady bezpečnosti. Pouze menšina států si myslí, že Rada bezpečnosti nepotřebuje zásadní změnu podmínek členství. Značné obavy naproti tomu vzbuzuje nereprezentativní složení stálých členů Rady s ohledem na změny ve složení Valného shromáždění. Byly vzneseny návrhy na rozšíření Rady bezpečnosti o stálé zástupce z Jižní Ameriky, Afriky a Blízkého východu a dalšího zástupce z Asie.

VS bylo zakončeno přijetím rezoluce o dalším směřování organizační reformy. Většina navrhovaných kroků by měla posílit dopad činnosti OSN, a to zejména ve sféře ekonomické a sociální. Prostředkem k tomu by se měla stát revize programového rozpočtu na období 2004-2005 tak, aby by lépe obrážel nové priority, dále racionalizací činnosti a informační služeb, zefektivněním řízení a upřesněním role a zodpovědností OSN v oblasti technické pomoci.

Jak konstatoval předseda Valného shromáždění, přijetí rezoluce se stalo významným krokem pro další práci a otevřelo cestu novým návrhům v rámci procesu organizačních reforem.

V úvodu zasedání přibylo do „rodiny národů“ Švýcarsko. Členství Švýcarska je dalším zvýrazněním univerzálního charakteru Organizace spojených národů. Přijetím dalšího člena, Východního Timoru, vzrostl v průběhu zasedání celkový počet členských zemí na 191.

V souladu s ozdravnými kroky doporučenými rezolucí č. 56/509 z 8. července 2002 zvolilo Valné shromáždění svého předsedu a 21 místopředsedů s předstihem dvou měsíců. Tato procedura bude aplikována i v budoucnu. Předsedou byl zvolen Jan Kavan, poslanec Parlamentu České republiky. Zvolení místopředsedové jsou z Rakouska, Bahrainu, Barbadosu, Čadu, Číny, Ekvádoru, Egypta, Etiopie, Francie, Gambie, Indonésie, Kazachstánu, Mexika, Portugalska, Kataru, Ruské Federace, Svazijska, Toga, Velké Británie, USA a Vietnamu.

Jednání 1. výboru

Zástupce generálního tajemníka pro otázky odzbrojení Džajantha Dhanapala vyzval k zamyšlení nad konkrétními kroky, které by mohly zhoršovat nebezpečí zbraní hromadného ničení, které svět ohrožují víc než kdy dříve. V rámci projednávání rozsáhlého programu schválil Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost 53 nových i tradičních dokumentů k jednotlivým bodům. Hlasování ukázalo širokou jednotu postojů v zásadních otázkách týkajících se odzbrojení a zákazu šíření zbraní, zvláště pokud jde o nutnost uchránit lidstvo před nebezpečím zbraní hromadného ničení. Nejednotnost názorů se projevila v otázce, jakým způsobem této ochrany dosáhnou.

Jednání 2. výboru

Delegáti Hospodářského a finančního výboru se v průběhu roku zabývali kroky vedoucími k tomu, aby hospodářsky vyspělé státy dostály slibům, které v nedávné minulosti učinily na klíčových světových konferencích, aby otevřely své trhy, zvýšily zahraniční pomoc, snížily státní dotace a snížily daňové zatížení chudých zemí. Velkou pozornost věnoval výbor umělým překážkám rozvoje jako jsou nákladné služby v dopravě, korupce, rozšiřování pouští, živelné pohromy, technologické nedostatky a nedostatek financí na provoz různých orgánů OSN. Bylo schváleno na 43 návrhů rezolucí týkajících se nejrůznějších hospodářských priorit rozvojových zemí, životního prostředí a implementace závěrů oficiálních jednání.

Jednání 3. výboru

Práce Výboru pro sociální, humanitární a kulturní otázky se v uplynulém roce vyznačovala silnou podporou úsilí o zajištění lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv, především práva na život, svobodu a bezpečí, ochranu před týráním a protiprávním zadržováním.

Členové výboru schválili dodatečný protokol k úmluvě proti týrání a jiným formám krutého zacházení, nelidskosti a ponižování, jímž se zavede preventivní systém inspekcí ve vazebních institucích na posílení ochrany osob zbavených svobody před mučením a nelidským zacházením. Na základě doporučení výboru bylo na zasedáních schváleno 75 návrhů rezolucí a 12 návrhů rozhodnutí, včetně prohlášení o procesech s Rudými Khméry a o ochraně lidských práv při potírání terorismu.

Jednání 4. výboru

Druhé půli zasedání Výboru pro politické otázky a dekolonizaci dominoval problém prohlubující se krize humanitární a politické situace palestinských uprchlíků. Výbor sledoval činnost Agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům (UNRWA) a izraelské postupy, které narušují lidská práva palestinského lidu. Na do-poručení výboru schválilo VS rezoluci odsuzující nedávné události v uprchlickém táboře Džanín, způsobené ztráty na životech, zranění a vysídlování obyvatelstva.

Pozitivním vývojem na poli dekolonizace je získání nezávislosti Východního Timoru (Timor Leste) a úspěch zaznamenala také mise v Tokelau. Tyto události byly projednávány při zahájení diskusí výboru. Dalšími diskutovanými tématy byla pokračující revize práce Odboru OSN pro poskytování informací veřejnosti, otázky ochrany míru, mírového využití vesmírného prostoru a problematika účinků jaderné radiace.

Jednání 5. výboru

K hlavním výsledkům činnosti Administrativního a rozpočtového výboru patří pohotový postup v otázce návrhu na přestavbu sídla OSN v New Yorku. V říjnu 2004 má začít výstavba nové budovy s celkovým rozměrem vnitřních ploch 244 000 metrů čtverečních, přičemž navrhovaný stavební rozpočet se má pohybovat kolem 1,05 miliardy dolarů (s možností 10 procentní odchylky v závislosti na délce trvání stavby). Do té doby budou probíhat opravy dosavadního komplexu.

Během probíhajícího zasedání dospěl Výbor k předběžnému rozpracování rozpočtu na další dvouleté období 2004-2005, kdy se počítá s výdaji ve výši 2,9 miliardy dolarů.

Jednání 6. výboru

Výbor pro právní otázky doporučil Valnému shromáždění ke schválení 21 rozhodnutí a rezolucí týkajících se právních aspektů otázek jako jsou lidské klonování, Mezinárodní trestní soud, terorismus, urovnávání sporů mezi státy, ochrana diplomatických a mírových misí, obchodní vyrovnání a udělení statutu pozorovatele ve Valném shromáždění čtyřem mezivládním organizacím. Velkým úspěchem činnosti výboru se stalo ustavení Mezinárodního trestního soudu, který podle Římského statutu zahájil v červenci 2002 svou činnost.