Archiv 2010

Ohlédnutí: Náročný a úspěšný rok pro OSN

31.12.2010 –Generální tajemník OSN Ban Ki-moon se před Vánocemi sešel v New Yorku s novináři, aby zhodnotil události ve světě v uplynulém roce. „Byl to velký rok pro OSN, náročný a úspěšný“ řekl. Podařilo se dosáhnout výrazného posunu v otázce ochrany biodiverzity a zajistit volby Iráku či Afghánistánu. Šéf OSN zároveň ale upozornil na velké výzvy, mezi které nadále patří např. Súdán či Blízký východ.

„Příští rok musíme v našem úsilí pokračovat,“ řekl Ban Ki-moon a dodal, že agendu pro příští rok představí v průběhu ledna. „Zdroje se krátí, nároky na OSN naopak rostou. Musíme se s tím vyrovnat a zaměřit se především na prevenci a připravenost, být proaktivní, vytrvalí a po všech stránkách transparentní a odpovědní.“

Potenciální krize 2011

V souvislosti s potenciálními krizemi na prahu nového roku mluvil Ban Ki-moon především o Pobřeží slonoviny. Po listopadových volbách, ve kterých jednoznačně zvítězil lídr opozice Alassane Ouattara, odmítl odstoupit prezident Laurent Gbagbo a v zemi zavládlo násilí. Dalším ohniskem napětí je Súdán. V lednu se v jižní části země koná referendum o případném odtržení a získání samostatnosti.

V otázce Blízkého východu Ban Ki-moon znovu vyzval Izraelce a Palestince ke spolupráci a vzájemné vstřícnosti v mírovém procesu. Připomněl závazek Izraele k zmrazení osídlovacích projektů včetně východního Jeruzaléma.

V případě Myanmaru upozornil, že přes závažné nedostatky nedávných voleb došlo k významnému posunu a vláda by měla tímto směrem pokračovat. Uvítal propuštění Aun Schan Su-Ťij a přislíbil další a dlouhodobé angažmá OSN.

V příštím roce bude Organizace spojených národů usilovat o řešení dalších krizových situací ve světě, např. otázky bezpečnosti Korejského poloostrova, iránského jaderného programu, ustavení stabilní vlády ve válkou zničeném Somálsku či snahy o sjednocení Kypru. V případě Haiti upozornil šéf OSN na obvinění z podvodů při nedávném prvním kole voleb a zároveň přislíbil další podporu ze strany Spojených národů, aby volby skutečně odrážely vůli haitského lidu.

Pokrok v roce 2010

Ve svém hodnocení roku 2010 vyzdvihl Ban Ki-moon pokrok, jehož bylo dosaženo v plnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) a uvítal vytvoření fondu ve výši 40 miliard amerických dolarů na globální strategii na zlepšení zdraví žen a dětí. Ocenil pozitivní výsledky konferencí v japonské Nagoji o ochraně biodiverzity a mexickém Cancúnu o ochraně klimatu.

Generální tajemník hovořil také o preventivní diplomacii OSN. V loňském roce to bylo celkem 34 případů, včetně řešení politické krize v Kyrgyzstánu či udržení demokratizačního kurzu v západoafrické Guinei. OSN byla v roce 2010 velmi aktivní na poli humanitární pomoci, efektivně a rychle reagovala například na krizové situace po zemětřesení na Haiti a v Chile nebo během povodní v Pákistánu. Podle svého šéfa prošla Organizace spojených národů velmi náročným, ale zároveň úspěšným rokem. „Musíme držet nastoupený kurz. Posunuli jsme se výrazným způsobem vpřed. V tom můžeme, ale především musíme, pokračovat,“ řekl Ban Ki-moon novinářům v New Yorku na závěrečné tiskové konferenci pro rok 2010.

Naplňme společně vizi Charty OSN

Poselství generálního tajemníka Ban Ki-moona ke Dni Spojených národů (24. října)

„Hluboce si vážím milionů lidí z celého světa, kteří důvěřují naší práci ve prospěch míru, rozvoje a lidských práv, podporují ideály OSN a podílejí se na dosažení jejích cílů. Rád bych poděkoval vám všem, přátelé a spoluobčané z celého světa.

Před 65 lety vstoupila v platnost Charta OSN. Každý rok si v Den Spojených národů znovu připomínáme proč byla tato organizace založena a jaký význam má pro svět. Zdůrazňujeme univerzální hodnoty jako je tolerance, vzájemný respekt a lidská důstojnost. Zamýšlíme se nad tím, co se podařilo: zvýšení gramotnosti a prodloužení průměrné délky života, šíření znalostí a technologií a posilování role demokracie a práva.

Den OSN je ale především příležitostí odhodlat se dělat ještě více. Více pro ty,kteří trpí ve válečných konfliktech, více proti klimatické změně a pro odvrácení jaderné katastrofy. Více pro zlepšení příležitostí pro ženy a dívky a v boji proti nespravedlnosti a beztrestnosti. Více pro splnění Rozvojových cílů tisíciletí.

Zářijový summit k cílům tisíciletí se stal silným politickým impulsem. Došlo i k novým finančním závazkům, což je obzvlášť důležité v současné tíživé ekonomické situaci. Jsem odhodlán toto významné téma prosazovat až do cílového roku 2015. Navzdory nepříznivým okolnostem a nedůvěře se náš propojený svět otevírá novým možnostem společného pokroku. Snažme se proto ještě více, abychom společně naplnili velkou vizi Charty OSN.“

ROMOVÉ: JINÍ EVROPANÉ

Navi Pillayová

14.10.2010 – Názorový článek vysoké komisařky Organizace spojených národů pro lidská práva k problematice Romů v Evropě. Byl publikován v řadě světových médií jako příspěvek do diskuse o situaci této významné minority v mnoha státech evropského kontinentu.

Zacházení s Romy ve Francii i jinde se stalo kauzou, která dostala dlouhodobý problém diskriminace této menšiny do povědomí celé Evropy. Hrozným podmínkám v nichž Romové žijí je nutné se věnovat i po jejím utichnutí. Problém se musí řešit v kontextu lidských práv jako hlavního principu politiky i nápravných prostředků.

Navzdory snahám některých evropských států a mezinárodních organizací jsou protiromské nálady v Evropě silné. Ekonomická recese, která mnoho Romů přinutila k hledání lepších pracovních příležitostí, je ještě přiživuje. V důsledku toho jsou diskriminace a násilí na vzestupu. K smrtícím útokům proti Romům došlo v Maďarsku či na Slovensku. Zaznamenána byla řada případů cílené diskriminace, mezi nimi například oběžník francouzského ministra vnitra nařizující evakuaci romských táborů jako prioritní záležitost. Výbor OSN, který dohlíží na dodržování mezinárodní Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD), upozornil, že k nucenému vystěhování a segregaci Romů dochází i v dalších zemích – Bulharsku, České republice, Řecku, Itálii, Litvě, Rumunsku a na Slovensku.

V některých státech mají Romové omezený přístup k lékařské péči a jiným službám, protože jim chybí doklady totožnosti. Podle CERD je mnoho případů segregace romských dětí ve školách. Evropský soud pro lidská práva v nedávné době shledal, že Česká republika a Řecko a některé evropské státy mimo EU porušují své právní závazky ohledně zacházení s romskými dětmi ve školách. Návraty Romů z Německa do Kosova mají zničující dopad na práva dětí. Podle zprávy UNICEF se romské děti, které se poměrně dobře integrovaly v německých školách, ocitají v albánsky mluvícím prostředí, které jim je naprosto cizí a kde mají navíc mizivou šanci vůbec chodit do školy.

Není proto divu, že Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) pokládá Romy za nejvíce diskriminovanou skupinu v EU. Jejich marginalizace a stigmatizace je často posilována rétorikou těch, kteří o politický kapitál usilují rozněcováním nedůvěry. Opakovaně proto volám po lepší integraci Romů do většinové společnosti. Prvním krokem je zajištění vzdělání, zdravotní péče, adekvátního ubytování a pracovních příležitostí. To vše jsou základní lidská práva.

Uvědomuji si, že některé romské zvyky mohou být mimo mantinely většinové společnosti a v rozporu s lidskými právy – například nucené sňatky či dětská práce. Rovněž jsem si vědoma, že se někteří Romové uchylují k trestné činnosti. Tyto problémy musí ale být řešeny případ od případu a nikoliv kolektivním odsouzením či vinou.

Státy i instituce EU se snaží problémy spojené s Romy řešit. Evropská komise v roce 2009 otevřeně podpořila integrační politiku prostřednictvím platformy EU pro začleňování Romů a přijetím společných zásad pro začleňování Romů. Na revizní konferenci OSN proti rasismu se 182 států zavázalo přijmout konkrétní opatření na odstranění diskriminace Romů a dalších minorit. Vykonáno ale musí být mnohem víc. S aktivní podporou Evropské komise, parlamentu a OSN mají státy EU šanci změnit reaktivní politiku vůči Romům na proaktivní. Musí zvolit ty nejlepší postupy a lidskoprávní standardy a zajistit Romům důstojný život v jednom z nejbohatších regionů světa, který je i jejich domovem.

Autorkaje vysokou komisařkou OSN pro lidská práva

SPLNITELNÉ CÍLE TISÍCILETÍ

Summit OSN k Rozvojovým cílům tisíciletí (MDGs)

20.09.2010 – V sídle Organizace spojených národů v New Yorku dnes začal třídenní summit k Rozvojovým cílům tisíciletí. Na 140 nejvyšších představitelů států a vlád a další zástupci členských států OSN na něm hodnotí uplynulých deset let společných snah o splnění tzv. Deklarace tisíciletí. Tu schválili šéfové 189 států v roce 2000. Jeden z nejambicióznějších plánů současnosti je definován v osmi konkrétních a závazných cílech. Do roku 2015 má podle nich být ve světě snížen počet chudých a hladovějících a celkově výrazně zlepšeny životní podmínky stamilionů lidí živořících pod hranicí extrémní chudoby. Zajištěno má být alespoň základní vzdělání pro všechny, zlepšena zdravotní péče zejména o matky a děti, přístup k pitné vodě, zajištěna má být základní sanitace, ochrana životního prostředí a v rámci tzv. globálního partnerství pro rozvoj mají být nastaveny spravedlivější podmínky globální ekonomiky pro rozvojové státy.

Podkladem pro jednání politických špiček světa je i výroční zpráva OSN o rozvojových cílech (MDGs Report 2010). Jedná se o nejrozsáhlejší přehled plnění jednotlivých cílů tisíciletí. Přinášíme vám stručný souhrn toho nejdůležitějšího, co zpráva OSN přináší. MDGs Report je ke stažení na internetu (viz níže), zájemci ji mohou získat také v iCentru OSN v Praze.

Souhrn výroční zprávy MDGs Report za rok 2010

Ekonomická krize způsobila na celém světě těžké ztráty na pracovních místech a příjmech lidí. Její dopady ale neohrožují cíl do roku 2015 snížit na polovinu počet extrémně chudých lidí. To je jeden z hlavních závěrů výroční zprávy OSN o plnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), která byla ve středu zveřejněna v New Yorku. Zpráva vyzdvihuje řadu dosud dosažených úspěchů a zároveň upozorňuje na nedostatečný pokrok v plnění většiny MDGs.

Letošní Zpráva o Rozvojových cílech tisíciletí má pomoci připravit půdu pro zářijový summit OSN v New Yorku, na němž se bude hodnotit dosavadní průběh plnění MDGs a hledat politická podpora pro závěrečných pět let projektu.

„Tato zpráva potvrzuje, že jsou MDGs dosažitelné. Vyžaduje to ale součinnost mezi rozvojovými strategiemi a politikami na národní i mezinárodní úrovni. Zlepšování života chudých je ale nepřijatelně pomalé a některé z těžko vydřených úspěchů ohrožují klimatická, potravinová a ekonomická krize. Miliardy lidí se upínají k mezinárodnímu společenství v naději na realizaci velké vize obsažené v Deklaraci tisíciletí. Sliby, které jsme dali, musíme splnit!“ , říká v předmluvě zprávy generální tajemník OSN Ban Ki-moon.

K velkému pokroku došlo v oblasti školní docházky, a to zejména v Africe. Podle zprávy OSN se také zlepšil přístup k potírání AIDS, malárie a dětských nemocí. Reálná je i šance na splnění cíle na zlepšení přístupu k pitné vodě. Jen malé či žádné zlepšení v mnoha jiných oblastech ale nadále ohrožuje nejchudší. Jen asi polovina populace rozvojových zemí má lepší přístup k základní sanitaci (odpadní kanalizace). Pravděpodobnost, že dívky z nejchudších rodin nebudou chodit do školy, je až 3,5 krát vyšší než je tomu u dívek z rodin nejbohatších. V některých rozvojových regionech se dostává náležité zdravotní péče při porodu méně než polovině žen.

Podíl lidí přežívajících za méně než 1,25 dolaru na den (USD bez ohledu na kurz) se v letech 1990 až 2005 snížil ze 46 na 27 procent. Přispívá k tomu především zlepšující se situace nejchudších v Číně, jižní a jihovýchodní Asii. Do roku 2015 by se jejich podíl měl snížit až na 15 procent. Výroční zpráva o MDGs za rok 2010 ale zároveň upozorňuje, že ekonomická krize silně zasáhla úsilí o snižování počtu hladovějících. Schopnost chudých nasytit své rodiny byla postižena nejdříve v roce 2008 strmým růstem cen potravin a následně v roce 2009 silným poklesem příjmů. Počet podvyživených nebo špatně živených, který roste již od začátku dekády, zřejmě po roce 2008 poroste ještě rychleji.

Krize jako test globálního partnerství pro rozvoj

Hodnocení plnění rozvojového cíle č. 8 – globální partnerství pro rozvoj – ukázalo, že v této oblasti panuje solidní odhodlání i navzdory nedávné ekonomické krizi. Tzv. oficiální rozvojová pomoc (ODA) rostla v roce 2008 i 2009 a dosáhla úrovně téměř 120 miliard ročně. Pro rozvojové a chudé země se zlepšoval přístup na vyspělé trhy a pokračovalo snižování či odpouštění dluhů rozvojových zemí.

„Přes pokles exportu způsobený ekonomickou krizí zůstal v roce 2008 poměr zadlužení a vývozu ve většině rozvojových regionů stabilní, nebo se dokonce snížil. Přes snížené příjmy z exportu a v případě některých zemí zpomalování ekonomického růstu v roce 2009 zůstává míra zadlužení pod historickou hranicí,“ uvádí zpráva OSN. Varuje ale, že nárůst ODA v roce 2009 znamenal ve skutečnosti pouze 0,7 procentní nárůst proti roku 2008 a v porovnání se současnou hodnotou dolaru znamenal fakticky dvouprocentní pokles. K dalšímu poklesu může dojít i v letošním roce z důvodu fiskálních problémů donorských zemí. Zpráva rovněž upozorňuje na neplnění závazku nejvyspělejších zemí z roku 2005, podle nichž měla být pomoc Africe zdvojnásobena. Nedobré vyhlídky mají i jednání „rozvojového kola“ o světovém obchodu, probíhající již od roku 2001.

Klimatická změna ohrožuje udržitelnost životního prostředí Za poslední desetiletí dochází ve světě k úbytku 13 milionů hektarů lesa ročně. To je sice alarmující číslo, nicméně v průběhu předchozí dekády činil úbytek lesa 16 milionů hektarů ročně. Vzhledem k růstu populace a ekonomiky došlo ve světě v letech 1991 až 2007 ke zvýšení produkce CO2 o téměř 50 procent, z 21,9 na 29,6 miliardy tun. Podle odhadů se v roce 2008 tento nárůst díky ekonomické krizi zpomalil. Je dokonce možné, že v roce 2009 došlo k poklesu produkce CO2. Zpráva OSN však s odkazem na stejné odhady varuje, že s nastartováním světové ekonomiky dojde znovu k nárůstu.

Summit v New Yorku

Deklarace tisíciletí z roku 2000 stanoví globální cíle na snižování extrémní chudoby a hladu, na zlepšování zdravotní péče a školství, postavení žen a zajištění udržitelnosti životního prostředí do roku 2015. V OSN proto bude ve dnech 20. až 22. září uspořádán světový summit s cílem uzavřít dohodu o posílení globání akce za splnění MDGs. Summitu se má zúčastnit na sto nejvyšších představitelů států a společně s nimi špičky byznysu a nevládních organizací.

Zpráva o Rozvojových cílech tisíciletí (MDGs Report) je výročním přehledem pokroku v jejich plnění v jednotlivých regionech světa. Jedná se o nejkomplexnější přehled nejnovějších dat shromážděných 25 agenturami OSN. Zprávu vydává Odbor OSN pro ekonomické a sociální otázky (DESA). Tu letošní určilo Valné shromáždění jako oficiální vstupní dokument pro zářijový summit OSN v New Yorku.

65. zasedání Valného shromáždění OSN

14.09.2010 –V newyorském sídle OSN bylo zahájeno 65. zasedání Valného shromáždění OSN (VS). Po úvodním týdnu se do sídla Spojených národů sjedou nejvyšší představitelé států a vlád na třídenní summit k Rozvojovým cílům tisíciletí (20. – 22. září 2010). Schůzku světových lídrů svolal generální tajemník OSN Ban Ki-moon za účelem akcelerace společné akce. Každoroční všeobecná rozprava se otevře 23. září a ukončena bude o týden později.

Hlavní body agendy 65. zasedáni:

• Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs) včetně dalších kroků po zářijovém summitu;
• Klimatická změna;
• Potravinová bezpečnost;
• Obnova a posilování zemí po skončení ozbrojeného konfliktu;
• Odzbrojování;
• Reforma OSN zahrnující reformu Rady bezpečnosti, revitalizaci práce Valného shromáždění a hodnocení činnosti Komise pro budování míru a Rady lidských práv.

Během 65. zasedání proběhne několik dalších významných setkání. Ve středu 22. září zasedání na vysoké úrovni k Mezinárodnímu roku biodiversity, ve dnech 24. – 25. září hodnocení implementace tzv. Mauricijské strategie na podporu malých ostrovních států. Dne 14. prosince proběhne vzpomínkové zasedání k 50. výročí přijetí deklarace Valného shromáždění o nezávislosti koloniálních území. Konat se budou také konzultace v rámci příprav na hodnocení deklarace o potírání HIV/AIDS z roku 2001. V tureckém Istanbulu se v průběhu příštího roku uskuteční čtvrtá konference o nejméně rozvinutých zemích (LDCs).

Předsedou 65. Valného shromáždění byl 11. června 2010 zvolen Joseph Deiss ze Švýcarska. Je to všestranný člověk, zkušený ekonom a politik. V letech 1999 až 2006 byl členem švýcarské vlády, mimo jiné jako ministr zahraničí (1999 – 2002). V roce 2004 zastával úřad prezidenta Švýcarské konfederace. Narodil se v roce 1946, je ženatý a má tři děti.

Lidská práva jako motor rozvoje

Navi Pillayová

05.08.2010 – Darayam je mladý muž z venkovské oblasti severní Indie. Dnes mohl držet v náručí svého prvního potomka. Místo toho ale svou manželku Bushbu a její ještě nenarozené dítě pochoval. Zemřeli při porodu. Bushba musela totiž do nejbližší porodnice pochodovat padesát kilometrů. Její osud není nijak výjimečný.

Záchrana života žen jako je Bushba je jedním z tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), přijatých před deseti lety nejvyššími představiteli států světa. Letos v září se lídři těchto zemí sejdou znovu, aby plnění stanovených cílů zhodnotili. Rozvojové cíle tisíciletí míří na snížení chudoby, hladu a nemocí a na podporu genderové rovnosti, zdraví, vzdělání, udržitelného životního prostředí a globálního partnerství. Splněny mají být do roku 2015. Je to úkol zcela zásadního významu. Jde doslova o životy nejchudších a nejzranitelnějších lidí tohoto světa.

Stovky těhotných umírají zbytečně každý den

Podle odhadů Světové banky žije více než 1,4 miliardy lidí v extrémní chudobě. Následkem nedávné potravinové, ekonomické a finanční krize se do konce letošního roku toto číslo zvýší o dalších 64 milionů lidí. Více než miliarda lidí strádá následkem podvýživy. Míra extrémní chudoby je vysoká zejména v subsaharské Africe a v některých částech Asie. Počet lidí přežívajících každý den za jeden americký dolar a méně se v subsaharské Africe v letech 1995 až 2005 zvýšil o 92 milionů, v západní Asii o 8 milionů.

Denně umírají v řadě rozvojových zemí zbytečně stovky těhotných žen z venkova, jejichž osud je podobný osudu Bushby z Indie. Jejich možnosti dostat se ke zdravotní péči jsou téměř nulové. Zdraví matek je přitom otázkou související s lidskými právy. V Rozvojových cílech tisíciletí je implicitně uvedeno, že základní lidská práva se týkají všech bez rozdílu. Patří mezi ně i právo na stravu, přístřeší, vzdělání, právo na účast na veřejném životě i právo na sjednání nápravy, pokud jsou lidská práva porušována. To je zohledněno také v Chartě OSN a v mezinárodních lidskoprávních normách. Lidská práva se tedy musí stát i hlavním principem během jednání šéfů států a vlád na zářijovém summitu o MDGs v newyorském sídle OSN.

Naděje i obava

Summit OSN vzbuzuje naděje i obavy. Pozitivní vývoj v naplňování MDGs se totiž stále vyhýbá milionům lidí. Bylo toho již mnoho slíbeno, ale řada slibů zůstává nesplněna a s tím i naděje těch, kteří žijí na okraji společnosti. Přehlížení těchto lidí a jejich práv může být nakonec nákladnější než dát jim zdroje a příležitosti, aby se mohli odrazit ode dna. Toho se ale nedočkáme, pokud budeme usilovat o rozvoj v lidskoprávním vakuu. Přesto vlády řady států považují lidská práva a rozvoj za oddělené otázky, které je třeba řešit zvlášť a s různým stupněm důležitosti. Prioritou zůstává ekonomický rozvoj, který dále rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými. Přitom ekonomický růst se může v kombinaci s lidskými právy stát mocným nástrojem i k naplnění vize Charty OSN o rovnějším, bezpečnějším, spravedlivějším a svobodnějším světě.

Principy lidských práv jako rovnost, účast, odpovědnost, transparentnost a vláda práva jsou předpokladem pro rozvoj, který je spravedlivý a současně udržitelný. Svoboda, účast lidí na věcech veřejných a všechna ostatní občanská a politická práva posilují společenské bohatství. Sociální a ekonomická práva jsou důležitá pro rozvoj informované společnosti i pro účinné politiky rozvoje. Gendrová rovnost je pak největším multiplikátorem rozvoje.

Základní kámen rozvoje

Jsem přesvědčena, že Bushba a mnoho dalších z půl milionu žen, které každý rok zbytečně zemřou během těhotenství nebo při porodu, by žila dál a dokonce lépe, pokud by jí kromě lékařské péče bylo umožněno i vzdělání, přístup k informacím a účast na rozhodování o založení rodiny a způsobu porodu.

Rozvoj není projektem ve prospěch lidí. Rozvoj je společná cesta, kterou musí razit lidé sami pro sebe. Proto je lidskoprávní přístup k rozvoji tak důležitý. Umožňuje lidem získat kontrolu nad vlastním životem, podobně jako umožňuje ženám získat kontrolu nad vlastním tělem a osudem. Až budou světoví státníci v září rozhodovat o budoucnosti žen jako je Bushba, vyzvu je, aby se společně se mnou pokusili učinit z lidských práv základní kámen rozvoje. Pro Bushbu je už sice příliš pozdě, ale v sázce jsou životy milionů dalších, které zachránit můžeme.

Autorka je vysokou komisařkou OSN pro lidská práva

Osm gólů pro Afriku, osm cílů pro svět

14.06.2010 –Sportovní událost roku, světový šampionát ve fotbale, byl zahájen v Jihoafrické republice. Pro Organizaci spojených národů je to velká příležitost upozornit na zásadní roli, kterou sport sehrává v oblasti bezpečnosti a rozvoje.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon se osobně zúčastnil zahajovacího ceremonálu i úvodního zápasu šampionátu. „Je to velká chvíle pro celou Afriku a celý svět. Je to zároveň obrovská naděje pro rozvojové státy,“ řekl šéf OSN.

Ban Ki-moon a Organizace spojených národů využívají potenciálu mistrovství světa ve prospěch splnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), k nimž se zavázali vrcholní představitelé států OSN. „Při fandění bychom neměli zapomínat, že MDGs nejsou sportem pro diváky. Je to úkol pro všechny, v hledišti i na hřišti. Budeme-li hrát všichni společně, můžeme chudobu porazit. Můžeme dosáhnout toho, že všichni na světě budou mít stejnou příležitost zahrát si na hřišti života,“ prohlásil šéf OSN na konferenci v Johannesburgu.

Kampaň OSN za splnění MDGs podpořilo i osm slavných afrických muzikantů. Píseň Eight Goals for Africa společně nazpívali Yvonne Chaka Chaka z Jihoafrické republiky, Angelique Kidjo z Beninu, Oliver Mtukudzi ze Zimbabwe, Eric Wainaina z Keni, Baba Maal ze Senegalu a gospelový sbor Soweto z Jihoafrické republiky. Doprovodili je světově známí jazzoví instrumentalisté Hugh Masekela a Jimmy Dludlu z JAR.

Řada organizací systému OSN spojila své aktivity s fotbalovým šampionátem. Program OSN pro životní prostředí UNEP např. spolupracuje s jihoafrickou vládou na projektu zeleného šampionátu, zaměřený na snižování emisí skleníkových plynů. UNICEF zahájil masívní kampaň Červená karta, zaměřenou na problém zneužívání dětí.

Revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC)

02.06.2010 –Ve dnech 31. května až 11. června 2010 se v ugandském hlavním městě Kampale koná první revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC). Zástupci smluvních stran soudu, signatářských i nesmluvních států zde diskutují zejména změny Římského statutu a bilancují otázky mezinárodní trestní spravedlnosti. K návrhům změn patří revize článku 124 Římského statutu (umožňuje státům při ratifikaci odložit jurisdikci ICC nad válečnými zločiny o sedm let), návrh definice zločinu agrese a návrh rozšíření zákazu používání některých druhů zbraní a střel v nemezinárodních ozbrojených konfliktech. V článku „Čas odpovědnosti“ shrnuje šéf OSN Ban Ki-moon důležitost fungování ICC pro mezinárodní trestní spravedlnost.

Čas odpovědnosti

Ban Ki-moon

V roce 1998 byly v Římě položeny základy vzniku Mezinárodního trestního soudu (ICC). Po dvanácti letech se představitelé států schází znovu, tentokrát v ugandském hlavním městě Kampale, na první revizní konferenci Římského statutu ICC. Je to velká příležitost nejen k ohlédnutí zpět, ale především k výhledu do budoucna. Nesmíme dopustit, aby zločiny proti lidskosti zůstávaly nepotrestány, nebo ještě lépe dosáhnout toho, aby byly zcela eliminovány. Jako generálního tajemníka OSN mě zajímá, jak efektivní ICC dokáže být a kam se za roky své existence dostal. Před pouhým desetiletím bylo jen málo těch, kdo věřili, že soud bude již dnes plně fungovat – vyšetřovat a soudit pachatele genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti ve stále se rozšiřujícím spektru zemí. Je to vskutku historický zvrat. Éra beztrestnosti je minulostí. Namísto toho jsme svědky sice pomalého, ale zřetelného zrození věku odpovědnosti. Na jeho počátku stojí zvláštní tribunály pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. Dnes je základním kamenem systému globální justice Mezinárodní trestní soud.

Získaný respekt

ICC dosud zahájil pět případů vyšetřování. Dva soudní procesy již probíhají, další má začít v červenci. Čtyři zadržení jsou ve vazbě. Úvahy, že soud bude bezzubý, se ukázaly jako liché. Dosah soudu se naopak zvětšuje. Pachatelé zločinů proti lidskosti se ho začali bát. Je však nutné mít na paměti, že ICC zůstává soudem poslední instance. Jeho úloha začíná až tehdy, kdy jsou národní soudy nefunkční, nebo se nemohou případem zabývat. V březnu se Bangladéš stal v pořadí 111. smluvní stranou Římského statutu. Dalších 37 zemí již připojilo svůj podpis, avšak zatím statut neratifikovalo. K soudu se ale zatím nepřipojily některé z největších a nejmocnějších států světa. Pokud se má ICC stát tím, čím ho chceme mít, tedy efektivním preventivním mechanismem a zároveň širokým prostorem spravedlnosti, musí se mu dostat univerzální podpory. Jako generální tajemník OSN vyzývám všechny státy, aby se připojily. Ty státy, které tak již učinily, musí se soudem plně spolupracovat, obhajovat ho na veřejnosti a poctivě plnit jeho nařízení.

Mezinárodní trestní soud nemá své vlastní policejní síly. Sám proto nemůže zadržovat. Podezřelí ve třech případech z pěti, kterými se soud zabývá, zůstávají na svobodě. Taková lhostejnost nepoškozuje jen ICC samotný, ale celý systém mezinárodní spravedlnosti.

Týká se to nás všech

Revizní konference v Kampale hledá způsoby, jak soud posílit. Patří mezi ně rozšíření mandátu soudu na zločin agrese či opatření k posilování kapacit národních soudů zabývat se případy válečných zločinů. Zřejmě nejvíce sporů bude doprovázet debaty o vyváženosti mezi otázkami bezpečnosti a spravedlnosti. Já sám se však upřímně nedomnívám, že je z čeho vybírat. V současných konfliktech jsou vždy hlavními oběťmi nevinní civilisté. Ženy, děti a staří lidé plně v rukách ozbrojenců, kteří znásilňují, plundrují města, vesnice, úrodu, dobytek či zdroje vody. A to vše jako nedílnou součást své válečné strategie. Čím více šokující jsou jejich zločiny, tím jsou efektivnější jako zbraň. Všechny oběti zcela pochopitelně chtějí takové zločiny zastavit, a to i za cenu imunity pro ty, kteří je páchají. To je však příměří dosažené s hlavní u spánku. Bez důstojnosti, spravedlnosti či naděje na lepší budoucnost. Časy, kdy jsme se rozhodovali mezi mírem a spravedlností, jsou nenávratně pryč. Jedno od druhého totiž nelze oddělit. Mír a spravedlnost musí jít ruku v ruce. Klíčem k tomu je ICC. Učiním vše, co je v mých silách, aby v Kampale bylo dosaženo pokroku v boji proti beztrestnosti. Zločiny proti lidskosti jsou zločiny proti nám všem. Na to nesmíme nikdy zapomínat.

Autor je generálním tajemníkem OSN

Vyjádření generálního tajemníka OSN k incidentu na Blízkém východě

31.05.2010 –Šéf OSN Ban Ki-moon dnes na tiskové konferenci v ugandské Kampale prohlásil: „Jsem šokován zprávami o mrtvých a zraněných na lodi, která měla do Gazy dopravit humanitární pomoc. Stalo se tak podle všeho v mezinárodních vodách. Toto násilí odsuzuji.

Zatím neznáme všechna fakta. Zabito mělo být více než deset lidí a mnoho dalších zraněno. Je nezbytné, aby došlo k plnému vyšetření toho, co se přesně stalo. Domnívám se, že Izrael musí ihned podat plné vysvětlení. Pověřil jsem svého zvláštního koordinátora na Blízkém východě Roberta Serryho a generálního komisaře UNRWA Filippo Grandiho, aby na místě aktivně působili ve prospěch zdrženlivosti, aby nedošlo k žádnému dalšímu násilí a aby koordinovali se všemi hráči na místě.“

Ban Ki-moon dále řekl, že v této chvíli je důležité, abychom měli všechny informace o incidentu a aby Izrael podal detailní vysvětlení. Jakékoli další kroky bude šéf OSN konzultovat s členskými státy, včetně členů Rady bezpečnosti, a dalšími hráči. Poznamenal, že také Liga arabských států se sejde na zvláštním zasedání. „Budeme postupovat společně se všemi zainteresovanými,“ řekl šéf OSN.

Text vychází z neoficiálního přepisu vyjádření Ban Ki-moona na tiskové konferenci v Kampale.

Afghánistán: Nadešel čas jednat

Kai Eide, zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN v Afghánistánu

03.03.2010 – V afghánské provincii Helmand nyní probíhá největší vojenská ofenzíva od roku 2002. Vedle toho se pomalu rodí i konsensus, že konflikt v této zemi nemůže být vyřešen jen vojenskými prostředky. Sám jsem vždy důsledně prosazoval nutnost připravit podmínky pro politický proces vedoucí k politickému urovnání. Vojenské operace proto nesmí uzavřít prostor pro snahy takový proces iniciovat.

Na nedávné konferenci v Londýně se více než 70 zemí a organizací dohodlo na vytvoření svěřeneckého fondu, který by pomohl při integraci Talibanu a dalších povstalců, kteří přistoupí na klid zbraní. Jak bude tento fond fungovat, na koho se zaměří a další detaily ještě musí být dopracovány.

Narozdíl od jiných se nedomnívám, že tento integrační fond bude sám o sobě hybatelem změn. Může ale být velmi užitečným nástrojem pokud bude následován procesem usmíření zaměřeným na ty, kteří stojí proti nikoli z ekonomických, ale spíše z ideologických důvodů, a pokud v průběhu procesu zahrne i politické struktury povstaleckých skupin. Dlouhodobě zastávám názor, že pokud chceme dosáhnout náležitého a udržitelného výsledku, musíme vhodným způsobem zapojit i relevantní lidi s autoritou.

Někteří z bojovníků se na stranu povstalců bezpochyby přidali především z nedostatku ekonomických příležitostí. Domnívám se ale, že jejich počet se často přehání. Podceňovat však nesmíme počet těch, kteří se ke zbraním uchýlili z ideologických důvodů, z pocitu ponížení a hněvu. Jejich motivace často pramení jednak z pocitu, že vláda je zkorumpovaná a neschopná zajistit pořádek a z pocitu cizí invaze. A to nejen z hlediska vojenského, ale i z hlediska nerespektování afghánské kultury, hodnot a náboženství. Pouhé finanční stimuly tak mohou být chápány jako snaha koupit si loajalitu či důvěru a vést naopak k dalšímu odporu. Reintegrační fond bez politického procesu pak může jen utužit a nikoli oslabit odpor. Mladého muže si sice můžete koupit tím, že mu dáte práci – ačkoli ani to nemusí být dlouhodobě udržitelné – ale jen těžko si koupíte jeho přesvědčení či finančně odškodníte pocit křivdy a odstavení od moci.

Afghánská vláda i mezinárodní společenství opakovaně deklarovaly základní podmínky politického procesu. Především je to přijetí a respektování afghánské ústavy. Politickými prostředky musí být povstalcům znemožněno uvést zemi zpět do temného období 90. let minulého století. Ti, kteří přistoupí na usmíření, musí respektovat pokrok dosažený po roce 2002 a akceptovat touhu většiny Afghánců po mírumilovném a prosperujícím Afghánistánu, kde se každý jednotlivec bude těšit svým právům.

Politický proces musí být utvářen a veden afghánskými autoritami. Nemohou jej nastolit cizinci, ani civilní pracovníci a experti, ani vojáci s velmi omezenými znalostmi o této složité společnosti. Mezinárodní společenství tento proces ale musí podporovat – finančně i politicky – a být nápomocné tam, kde to afghánské úřady vyžadují. Takový proces nepřijde znenadání, ani nepřinese okamžitý dramatický průlom. Bude vyžadovat pečlivou sehranost klíčových aktérů.

Hlasité a veřejné výzvy povstalcům, aby se k procesu usmíření připojili, se nejspíš setkají s odmítnutím. Výsledky mohou přinést opatrnější diplomatické iniciativy. Stejně jako v mnoha jiných mírových procesech bude vhodné vyzkoušet určité kroky k budování důvěry a otestovat tak vyhlídky širšího procesu. Jedním může být vymazání některých jednotlivců ze seznamů sankcí OSN. Na žádost afghánské vlády bylo už v lednu vymazáno pět jmen. Další by měli následovat. Následným krokem k budování důvěry by mělo být propuštění zajatců ze zařízení jako je americký internační tábor v Bagramu.

Takové kroky ale musí následovat opatření ze strany povstalců. Prvním by měl být závazek Talibanu neútočit na zdravotnická zařízení a školy a umožnit dodávky humanitární pomoci. Po londýnské konferenci prohlásil vůdce Talibanu Mulla Omar, že vzdělání by mělo být umožněno všem Afgháncům. Že to myslí upřímně, by měl Taliban demonstrovat právě zastavením útoků na školy. V minulosti Taliban alespoň dočasně umožňoval na jím kontrolovaná území přístup humanitární pomoci. Mělo by ale být učiněno více. Právě taková opatření na budování důvěry budou sloužit jako test, zda je proces směrem k politické dohodě možný.

Prezident Karzáí ohlásil záměr uspořádat na jaře mírovou džirgu. Cílem bude především dosáhnout celkového celonárodního konsensu o politickém procesu. Politika usmíření nesmí vytvořit v afghánské společnosti nové trhliny etnického rozdělení. Džirga by dále měla mobilizovat vůli náboženských a komunitních lídrů k usmíření. Do procesu musí být zahrnuta i občanská společnost, a to včetně ženských skupin. Jen tak lze zajistit respektování práv všech i to, že usmiřování některých skupin nebude na úkor jiných. Mírová džirga musí být více než setkáním. Musí se stát začátkem procesu. Vnitřního a inkluzivního dialogu, který afghánským lídrům umožní uchopit proces usmíření s vědomím, že za ním stojí celá afghánská společnost. Rozhodující bude i zapojení sousedních zemí, především Pákistánu. To je klíč k mírovému a usmiřovacímu procesu.

Vojenská ofenzíva bude pokračovat i v příštích měsících. Nesmí nás ale dovést k militarizaci celkové strategie v Afghánistánu. Zvlášť v této chvíli je naléhavě nutné více politického kyslíku v nevojenských oblastech našeho partnerství.

Haiti v tom není samo

Ban Ki-moon

26.1.2010 Katastrofa na Haiti nás znovu upozornila na něco, čeho jsme si jako lidské bytosti vždy byli vědomi: že i v největším neštěstí nám zůstává naděje. Uvědomil jsem si to při své nedávné cestě do Port au Prince. Organizace spojených národů tam utrpěla dosud největší ztrátu ve své historii. Z hlavního sídla OSN v haitském hlavním městě se stala hromada sutin. Mohl tam vůbec někdo přežít?, ptal jsem se sám sebe. Nedlouho poté, co jsem s těžkým srdcem odjel, vyprostili záchranáři dalšího živého člověka. Po pěti dnech, kdy byl bez jídla a vody pohřben pod troskami. Je to malý zázrak a současně znamení naděje.

Podobná neštěstí, jakým teď prochází Haiti, nám připomínají křehkost života. Zároveň nás přesvědčují i o naší síle. V televizi jsme viděli hrůzné záběry zřícených budov, mrtvých těl na ulicích, lidí , kteří zoufale potřebují jídlo, vodu a přístřeší. Na vlastní oči jsem se pak o tom přesvědčil při prohlídce zničeného města. Viděl jsem ale i něco jiného. Sílu lidského ducha. Lidi postižené nejhorší ranou a přesto projevující mimořádnou nezdolnost.

Odhodlání a naděje

Během své krátké návštěvy jsem se setkal s mnoha lidmi. Skupina mladíků, které jsem potkal poblíž trosek prezidentského paláce, mě přesvědčovala o své připravenosti pomoci při obnově Haiti. Jakmile skončí bezprostřední krize, doufají, že najdou zaměstnání, že je čeká důstojná budoucnost a práce, kterou by mohli dělat. Naproti přes ulici jsem potkal mladou matku, která se svým dítětem přežívá ve stanu v městském parku. Takových jako ona jsou tisíce. Trpělivě snášejí svou situaci a navzájem si pomáhají jak nejlépe umí. Ona sama věří, podobně jako ostatní, že pomoc dorazí brzy. „Jsem tady, abych vám dodal naději. Nepropadejte zoufalství,“ řekl jsem jim. Mladá žena mi na to řekla, že doufá, že mezinárodní společenství pomůže při obnově Haiti pro příští generace.

Pro ty, kteří přišli o všechno, nemůže být pomoc dost rychlá. Je však na cestě a její rozsah narůstá, navzdory velmi obtížným logistickým podmínkám. Již pět dní po zemětřesení se do záchranných prací zapojilo na 1 700 záchranářů z více než 40 mezinárodních týmů. Distribuuje se voda, lidé dostávají alespoň stany k budování provizorních přístřešků. Silně poničené nemocnice začínají znovu fungovat s pomocí mezinárodních lékařských týmů. Světový potravinový program (WFP) s podporou vojáků americké armády distribuuje denní dávky potravin pro téměř 200 tisíc lidí. V nejbližších týdnech chce potravinovou pomoc rozšířit až na dva miliony lidí.

Rychle dávat, dvakrát dávat

Objem mezinárodní pomoci proudící na Haiti je úměrný rozsahu katastrofy. Doslova každý stát a každá mezinárodní humanitární organizace na světě zmobilizovaly své síly na pomoc této postižené země. Úkolem Spojených národů je tuto pomoc zprostředkovat. Musíme si být jisti, že naše pomoc se dostává k potřebným co nejrychleji. Nesmíme si dovolit luxus, aby připravené zásoby humanitárních potřeb zůstaly ležet nevyužity ve skladech. Nemáme čas ani peněz nazbyt. Je zapotřebí silné a účinné koordinace celého mezinárodního společenství pod vedením OSN.

To se děje hned od prvního dne, a to jak v rámci systému OSN, tak u mezinárodních humanitárních organizací a dalších klíčových hráčů. OSN úzce spolupracuje se Spojenými státy, evropskými, latinskoamerickými a mnoha dalšími státy při určování nejnaléhavějších humanitárních potřeb a nejpotřebnějších dodávek. Je nutné zařadit potřeby a dodávky do přesně definovaných skupin, aby se práce nejrůznějších organizací doplňovala, nikoliv duplikovala. V oblasti zdravotnictví již Světová zdravotnická organizace koordinuje lékařskou pomoc 21 mezinárodních agentur.

Naše plánování se bude přirozeně řídit momentálními potřebami. Je však ještě příliš brzy přemýšlet o zítřku, zdůraznil při našem setkání haitský prezident René Préval. Přes zoufalou chudobu udělalo Haiti v posledních letech velký pokrok. Před katastrofou byla situace v zemi stabilizovaná, investoři se vrátili. Nyní ale nebude stačit vrátit zemi tam, kde byla, nebudou stačit pouhé kosmetické úpravy. Musíme pomoci vybudovat lepší Haiti, spolupracovat s vládou na tom, aby dnes investované peníze a pomoc přinášely dlouhodobý prospěch, přispěly k vytváření pracovních míst a nenechaly Haiti upadnout do závislosti na velkorysosti světa.

Naše odpovědnost

Proto je současná situace na Haiti připomínkou naší velké odpovědnosti. Před deseti lety vstoupilo mezinárodní společenství do nového tisíciletí s tím, že společně odstraní extrémní chudobu do roku 2015. K dosažení některých z ambiciózních tzv. cílů tisíciletí (MDGs) bylo v některých oblastech dosaženo velkého pokroku, v jiných ale neopak velmi zaostáváme. V konečném součtu máme tedy velmi daleko ke splnění našich slibů lepší budoucnosti pro všechny chudé světa.

Potřebná rychlá pomoc Haiti nás nesmí odvést od širších souvislostí. To jsem jasně slyšel od všech těch lidí v ulicích Port au Prince. Žádali o práci, důstojnost a lepší budoucnost. To je naděje pro všechny chudé ve světě, ať žijí kdekoliv. Když uděláme dobrou věc pro Haiti ve chvíli, kdy ji potřebuje, vyšleme tím významný signál o naději i pro ně.

Haiti zasáhlo silné zemětřesení

13.01.2010 –Zástupce generálního tajemníka OSN pro mírové operace Alain Le Roy ve stanovisku k situaci na Haiti z dnešní noci vyjádřil velké obavy z následků katastrofického zemětřesení. Odbor pro mírové operace OSN nadále sbírá informace o rozsahu škod a situaci pracovníků mise OSN.

Kvůli přerušeným komunikačním sítím jsou kontakty s operací OSN na Haiti minimální. V noci na dnešek byl pohřešován velký počet personálu OSN. Spojené národy potvrdily, že centrála Stabilizační mise OSN na Haiti (MINUSTAH) v hlavním městě Port au Prince a řada dalších instalací světové organizace v zemi byly vážně poškozeny.

Zdroj: Úřad mluvčího generálního tajemníka OSN