Je načase začít skutečně chránit humanitární pracovníky

Martin Griffiths

Letošní Světový humanitární den připomíná 20 let od dne, kdy 19. srpna 2003 teroristé odpálili sebevražednou bombu před sídlem OSN v hotelu Canal v iráckém Bagdádu. Jak tehdy řekl dnes již zesnulý generální tajemník OSN Kofi Annan, byl to jeden z nejtemnějších dnů v historii OSN. A stále jím zůstává. 

Světový humanitární den je pro mne navždy spojen se smíšenými a stále syrových pocity. Mezi těmi, kteří byli toho dne zabiti, byl i Sergio Vieira de Mello, zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN v Iráku. Sergio byl můj přítel a kmotr mé dcery.

Můj přítel Sergio

Sergio zasvětil svůj život OSN. Do Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nastoupil v roce 1969, nedlouho poté, co završil studia na univerzitě. Zbytek svého tragicky zkráceného života strávil v OSN, kde postupně stoupal na žebříčku pozic. Poprvé jsem měl možnost s ním pracovat v roce 1996, kdy krátce působil jako regionální humanitární koordinátor OSN pro oblast Velkých jezer. Byl jsem jeho zástupcem a poté jsem jeho funkci převzal. Skutečně blízce jsem ho poznal v roce 1998. Oba jsme se tehdy stěhovali do New Yorku, kde jsme se podíleli na založení nového Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA). On jako zástupce generálního tajemníka pro humanitární záležitosti a já opět v roli jeho zástupce. 

Byli jsme si blízcí, spojoval nás společný zájem o terénní humanitární činnost a hledání řešení jejích dilemat. Podobně jako u mnoha dalších našich nejlepších pracovníků, Sergiovo zaujetí pro tuto práci bylo založeno na oddanosti Chartě OSN. Měl ji vždy u sebe. Měl velký přehled o světě, což jen posilovalo jeho advokační práci i řečnické umění. Stali se z nás blízcí přátelé a já jsem dodnes hrdý na to, že byl kmotrem mé dcery. Právě kombinace osobní a profesionální vazby se Sergiem byla pro mě po jeho tragickém odchodu tak traumatizující a zároveň formativní. Jeho příklad je pro mě velkou inspirací, když mám nyní roli, kterou před lety zastával on.

Náhlost a konečnost ztráty Sergia byla pro mne skutečným šokem. Navzdory mým dlouholetým zkušenostem s prací ve válečných zónách mě náhle postavila tváří v tvář naší smrtelnosti. Truchlím pro něj dodnes. 

Ztráta jednoho z nás je ztrátou pro nás všechny

Toho dne zahynulo celkem 22 kolegů a kolegyň, více než 100 bylo zraněno. Velkou část z nich tvořili pracovníci OSN. Mnozí z nich byli Iráčané. Všechny však spojovala společná mise: pomoci Iráku při obnově a rekonstrukci.

Vím, co vzpomínka na ten den musí znamenat pro rodiny, přátele a kolegy obětí útoku v Bagdádu a všech, kteří byli od té doby zabiti, zraněni nebo uneseni při plnění humanitárních úkolů. A vím také, co znamená pro humanitární komunitu a širší společenství OSN. Ztráta jednoho z nás je ztrátou pro nás všechny. Cítím váš zármutek a bolest.

Hněv a hrdost

Cítím také hněv. Hněv, že ti, kdo stáli za pumovým útokem na hotel Canal a za většinu útoků na humanitární pracovníky od té doby – a vlastně i za útoky na zdravotníky a civilní obyvatelstvo v konfliktech – nebyli nikdy pohnáni k odpovědnosti. Hněv, že humanitární pracovníci jsou rok co rok stále terčem úmyslných útoků a že jsou při své práci zabíjeni, zraňováni a unášeni. Jen v loňském roce bylo obětí více než 400 humanitárních pracovníků, z nichž většinu tvořili národní pracovníci. Beztrestnost za tyto zločiny je strašlivým šrámem na našem kolektivním svědomí. Zbožná slova nic nezmění, rozhodující jsou činy. Je načase, abychom se zasadili o dodržování mezinárodního humanitárního práva a bojovali proti beztrestnosti jeho porušování.

Můj převládající pocit v tento den a při každém Světovém humanitárním dni je ale hluboký pocit hrdosti. Hrdosti na to, že jsem pracoval s lidmi, jako byl Sergio. A hrdosti na to, že jsem součástí organizace a komunity lidí, kteří navzdory rizikům a nebezpečím nadále zasvěcují své životy pomoci stále více potřebným lidem na celém světě. 

V tento Světový humanitární den vzdávám hold Sergiovi a všem, kteří před 20 lety přišli o život a byli zraněni při pumovém útoku na hotel Canal. Vzdávám hold všem, kteří byli zabiti, zraněni nebo uneseni během své humanitární mise. A vzdávám hold všem, kteří nadále slouží stovkám milionů potřebných po celém světě. Za všech okolností.   

Jako koordinátor pomoci při mimořádných událostech a zástupce generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti mám pro humanitární pracovníky u příležitosti Světového humanitárního dne tento slib: Budeme se i nadále zasazovat o vaši bezpečnost a ochranu při výkonu vaší důležité práce; budeme poskytovat systematické a předvídatelné vedení v oblasti bezpečného humanitárního přístupu; budeme i nadále volat po odpovědnosti za porušování mezinárodního humanitárního práva; a budeme dělat co je v našich silách, abychom vám poskytli podporu v případě potřeby. 

Nemůžeme vrátit zpět ty, kteří od nás byli navždy odtrženi. Můžeme ale uctít jejich památku tím, že uděláme vše, abychom podpořili ty, kteří pokračují ve své humanitární misi.

Autor je zástupcem generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti a koordinátor pomoci 
Na snímku Martin Griffiths v ukrajinském Irpiňi, 7. dubna 2022. Foto: Saviano Abreu/UN OCHA na Ukrajině