OSN je v Praze již 75 let!
V polovině prosince 1947 se poprvé otevřely dveře kanceláře Organizace spojených národů v Praze – Informačního ústředí OSN (UNIC – United Nations Information Centre). Jedna z prvních „poboček“ Spojených národů ve světě pak v prvních měsícich roku 1948 zahájila v tehdějším Československu činnost. V roce 1995 se název změnil na Informační centrum OSN.
UNIC je součástí rozsáhlé informační a komunikační sítě OSN ve více než 60 státech světa, kterou koordinuje a financuje Sekretariát OSN v New Yorku. Jeho úkolem je především zprostředkovávat veřejnosti informace o Organizaci spojených národů, o její činnosti a globálních tématech, a to prostřednictvím vzdělávání, osvěty a advokační a mediální práce. UNIC zajišťuje i informační servis pro newyorské ústředí a pro ostatní organizace systému OSN. Plní i úlohu zastoupení Sekretariátu OSN v Česku. Udržuje úzké pracovní vztahy s institucemi státu, školami, nevládními organizacemi i soukromými firmami. Poskytuje informace českým médiím a logistickou a informační podporu představitelům OSN, kteří přijíždějí oficiálně na návštěvu České republiky.
Web www.osn.cz je nejrozsáhlejším zdrojem informací o Organizaci spojených národů v češtině. Pravidelně přináší zprávy o prioritních tématech globální politiky, aktivitách generálního tajemníka i všech agentur OSN, zpřístupňuje základní dokumenty organizace v češtině (včetně Charty a Všeobecné deklarace lidských práv) a spravuje on-line katalog své knihovny. Nabízí i informace o pracovních příležitostech, stážích a dobrovolné práci pro OSN. V centru již dvě desítky let získávají první praktické zkušenosti studenti českých vysokých škol na dobrovolných stážích.
UNIC je aktivní na sociálních sítích (Facebook, Instagram, Twitter), na YouTube nabízí širokou škálu filmů OSN v češtině (titulky i dabing), vydává tištěné publikace, organizuje konference a semináře, programy a besedy pro školy, pořádá výstavy a aktivně se účastní vzdělávacích a společenských akcí, vždy s cílem propojovat globální témata s místním děním.
O činnost kanceláře OSN v ČR se každoročně zajímají tisíce mladých lidí a studentů, expertů i běžných občanů a spolupracují s ní desítky významných českých i mezinárodních institucí včetně univerzit, velkých i malých nevládních organizací, firem, ministerstva i zastupitelské úřady akreditované v Česku.
Kousek historie
Jak je v Organizaci spojených národů zvykem, všechno začalo rezolucí. V dodatku rezoluce č. 13 (1946) vyzvalo Valné shromáždění OSN generálního tajemníka, aby umožnil vznik „ … poboček OSN, … které zajistí, že lidé ve všech částech světa budou mít přímý přístup k informacím o OSN.“ A Praha byla hned mezi prvními městy, ve kterých se tak stalo. Bylo to i zásluhou tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka, který hrál při vzniku OSN významnou úlohu. 6. února 1948 píše tehdejšímu stálému zástupci Československa při OSN v New Yorku Jánu Papánkovi: „Jakmile se vrátí Trygve Lie (generální tajemník OSN, pozn.), ihned ho požádej o jmenování Olafa Ryttera přednostou informační kanceláře UNA v Praze.“
Norský učitel, novinář a později diplomat Olav Rytter byl jmenován ředitelem již v únoru 1948 a s jeho příchodem byla činnost OSN v Československu plně etablována. Rytter nebyl v Praze žádným nováčkem, ve dvacátých letech minulého století zde studoval slavistiku a v období 1928–1935 v Praze a později ve Varšavě působil jako učitel norštiny. Po invazi Německa do Norska odešel společně s královskou rodinou a vládou do exilu a v Londýně začal pracovat pro BBC. V čele úřadu OSN v Praze stál do roku 1953, poté pomáhal založit kanceláře OSN v Jakartě, Teheránu a v Afghánistánu.
Komunistické snahy o kontrolu
Již před jeho odchodem začal komunistický režim v Československu usilovat o získání kontroly nad činností UNIC. Později se mu to dařilo především prostřednictvím přímého vlivu na jmenování ředitelů. Cílem bylo vytvořit osobní a politické vazby na vládnoucí moc a omezit nezávislý charakter kanceláře světové organizace.
V roce 1952 ministerstvo národní bezpečnosti v tajné zprávě pro ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že „Během léta 1951 bylo zjištěno, že Informační ústředí OSN v Praze distribuovalo na různé čs. (československé, pozn.) instituce mimo jiné též tiskoviny obsahující nepravdy a urážky spojenců ČSR … distribuce závadného materiálu byla pak ihned zastavena. Při té příležitosti bylo s O. Rytterem dohodnuto, že se ve všech věcech bude obracet na MZV, jehož prostřednictvím bude napříště vyřizovat i styk s ostatními čs. úřady … OSN požívá na území každého svého člena výsad a svobod, jichž je třeba, aby plnila své cíle. Zástupci členů OSN a úředníci OSN požívají podobně výsad a svobod, jichž je třeba, aby vykonávali své úkoly související s OSN. Z těchto ustanovení je patrné, že ČSR nemůže generelně zamezit činnosti Informačního střediska OSN v Praze, ale může vždy na konkrétním případě ukázat, že závadná činnost je v rozporu s cíli a zásadami OSN.“
Zvláštní znepokojení československých úřadů pak vyvolaly necenzurované lidskoprávní dokumenty, které nebyly v souladu s tehdejší prosovětskou politikou vlády, např. materiály týkající se války v Koreji.
Zdroj nezávislých informací, spiknutí, velezrada
Přes dohled a cenzuru bylo centrum pod ochranou vlajky OSN významným zdrojem nezávislých informací a knihovnu navštěvovali kromě studentů a učitelů např. i disidenti. V roce 1968 se stalo informační spojkou pro československé občany, kteří chtěli prostřednictvím petic a protestních dopisů upozornit OSN a mezinárodní společenství na invazi vojsk Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. Po celou dobu invaze i po ní centrum informovalo vedení organizace v New Yorku o aktuálním dění v zemi.
Komunistická vláda tehdejšího Československa zaujímala k OSN dvojaký postoj. Na jedné straně se hlasitě hlásila k ideálům světové organizace, k demokracii, míru, boji proti hladu, na straně druhé se snažila maximálně kontrolovat nezávislou činnost OSN na svém území. Sledovala zásilky, materiály, informační činnost i pracovníky centra. Jeden z nich, Alois Mudroch, byl v roce 1954 odsouzen k doživotnímu vězení za „spiknutí a velezradu“.
Československo, Jugoslávie i NDR…
Pražské centrum Spojených národů svou činností původně pokrývalo území Československa a Jugoslávie. Tento koncept byl ale brzy opuštěn a centrum až do roku 1973, kdy do jeho činnosti přibyly služby pro území bývalé Německé demokratické republiky, plnilo úlohu pouze pro Československo. Po sjednocení Německa v roce 1990 se rozsah činnosti omezil na Českou a Slovenskou republiku a brzy po rozdělení federace jen na Českou republiku.
Vedení UNIC
Po odchodu Olava Ryttera po celé období komunistické vlády stáli v čele centra světové organizace dosazení provládní úředníci, což nebylo v souladu s běžnou praxí OSN. Praktiky vlády v dosazování lidí do čela kanceláře OSN ukončila sametová revoluce.
V roce 1990 byl ředitelem jmenován zpravodaj německé tiskové agentury DPA a později pracovník informačního servisu OSN ve Vídni (UNIS) Andreas Nicklisch. V Praze působil až do roku 2004, kdy se stal zástupcem ředitele nově vzniklého Regionálního informačního centra OSN v Bruselu (UNRIC). Po jeho odchodu byl do čela kanceláře jmenován Michal Broža, vystudovaný informatik a politolog, který dříve působil jako výzkumný pracovník v soukromém sektoru a později jako konzultant Světové banky nebo pracovník informačního servisu mírové operace OSN v Libérii (UNMIL).
OSN v České republice dnes
Na začátku devadesátých let minulého století začaly v Praze společně s UNIC působit zastoupení dalších organizací systému OSN: kancelář Světové zdravotnické organizace (WHO) a agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR). Byl založen také národní výbor pro UNICEF, nevládní organizace reprezentující a podporující zájmy Dětského fondu OSN v Česku. Po přijetí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do systému OSN (2016) se rodina organizací Spojených národů v ČR rozrostla o další subjekt, který od roku 1998 v Česku působil samostatně.