Na Nový rok 2018 nevydávám apel, ale varování. Červený varovný signál pro náš svět.
Současné konflikty se prohlubují a objevují se nová nebezpečí. Od studené války tu nebyly tak silné obavy z jaderných zbraní.
Klimatická změna postupuje rychleji než naše schopnost na ni reagovat.
Nerovnosti se zvyšují. Jsme svědky děsivých případů porušování lidských práv. Nacionalismus a xenofobie se stupňují.
Na prahu roku 2018 proto vyzývám k sjednocení. Jsem přesvědčen, že svět může být bezpečnější. Je možné zastavit konflikty, překonat nenávist a ubránit společné hodnoty.
Jedinou cestou je udělat to společně.
Nabádám všechny lídry k tomuto novoročnímu předsevzetí: Snížit rozdíly. Urovnat rozpory. Obnovit důvěru a svést lidi dohromady pro společné cíle.
Tou správnou cestou je jednota. Závisí na ní naše budoucnost.
Do nového roku 2018 vám přeji mír a zdraví. Děkuji.
V polovině prosince 1947 se poprvé otevřely dveře kanceláře Organizace spojených národů v Praze – Informačního ústředí OSN (UNIC – United Nations Information Centre). Jedna z prvních „poboček“ Spojených národů ve světě pak v prvních měsícich roku 1948 zahájila v tehdějším Československu činnost. V roce 1995 se název změnil na Informační centrum OSN.
UNIC je součástí rozsáhlé informační a komunikační sítě OSN ve více než 60 státech světa, kterou koordinuje a financuje Sekretariát OSN v New Yorku. Jeho úkolem je především zprostředkovávat veřejnosti v informace o Organizaci spojených národů, o její činnosti a globálních tématech, a to prostřednictvím vzdělávání, osvěty a advokační a mediální práce. UNIC zajišťuje i informační servis pro newyorské ústředí a pro ostatní organizace systému OSN. Plní i úlohu zastoupení Sekretariátu OSN v Česku. Udržuje úzké pracovní vztahy s institucemi státu, školami, nevládními organizacemi i soukromými firmami. Poskytuje informace českým médiím a logistickou a informační podporu představitelům OSN, kteří přijíždějí oficiálně na návštěvu České republiky.
Web www.osn.cz je nejrozsáhlejším zdrojem informací o Organizaci spojených národů v češtině. Pravidelně přináší zprávy o prioritních tématech globální politiky, aktivitách generálního tajemníka i všech agentur OSN, zpřístupňuje základní dokumenty organizace v češtině (včetně Charty a Všeobecné deklarace lidských práv) a spravuje on-line katalog své knihovny. Nabízí i informace o pracovních příležitostech, stážích a dobrovolné práci pro OSN. V centru již dvě desítky let získávají první praktické zkušenosti studenti českých vysokých škol na dobrovolných stážích.
UNIC je aktivní na sociálních sítích (Facebook, Instagram, Twitter, Google+), na YouTube nabízí širokou škálu filmů OSN v češtině (titulky i dabing), vydává tištěné publikace, organizuje konference a semináře, programy a besedy pro školy, pořádá výstavy a aktivně se účastní vzdělávacích a společenských akcí, vždy s cílem propojovat globální témata s místním děním.
Jan Masaryk (vlevo) a Trygve Lie (Praha, leden 1948). Foto: ČTK
O činnost kanceláře OSN v ČR se každoročně zajímají tisíce mladých lidí a studentů, expertů i běžných občanů a spolupracují s ní desítky významných českých i mezinárodních institucí včetně univerzit, velkých i malých nevládních organizací, firem, ministerstva i zastupitelské úřady akreditované v Česku.
Kousek historie
Jak je v Organizaci spojených národů zvykem, všechno začalo rezolucí. V dodatku rezoluce č. 13 (1946) vyzvalo Valné shromáždění OSN generálního tajemníka, aby umožnil vznik “ … poboček OSN, … které zajistí, že lidé ve všech částech světa budou mít přímý přístup k informacím o OSN.“ A Praha byla hned mezi prvními městy, ve kterých se tak stalo. Bylo to i zásluhou tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka, který hrál při vzniku OSN významnou úlohu. 6. února 1948 píše tehdejšímu stálému zástupci Československa při OSN v New Yorku Jánu Papánkovi: „Jakmile se vrátí Trygve Lie (generální tajemník OSN, pozn.), ihned ho požádej o jmenování Olafa Ryttera přednostou informační kanceláře UNA v Praze.“
Norský učitel, novinář a později diplomat Olav Rytter byl jmenován ředitelem již v únoru 1948 a s jeho příchodem byla činnost OSN v Československu plně etablována. Rytter nebyl v Praze žádným nováčkem, ve dvacátých letech minulého století zde studoval slavistiku a v období 1928-1935 v Praze a později ve Varšavě působil jako učitel norštiny. Po invazi Německa do Norska odešel společně s královskou rodinou a vládou do exilu a v Londýně začal pracovat pro BBC. V čele úřadu OSN v Praze stál do roku 1953, poté pomáhal založit kanceláře OSN v Jakartě, Teheránu a v Afghánistánu.
Olav Rytter. Foto: ČTK
Komunistické snahy o kontrolu
Již před jeho odchodem začal komunistický režim v Československu usilovat o získání kontroly nad činností UNIC. Později se mu to dařilo především prostřednictvím přímého vlivu na jmenování ředitelů. Cílem bylo vytvořit osobní a politické vazby na vládnoucí moc a omezit nezávislý charakter kanceláře světové organizace.
V roce 1952 ministerstvo národní bezpečnosti v tajné zprávě pro ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že “Během léta 1951 bylo zjištěno, že Informační ústředí OSN v Praze distribuovalo na různé čs. (československé, pozn.) instituce mimo jiné též tiskoviny obsahující nepravdy a urážky spojenců ČSR … distribuce závadného materiálu byla pak ihned zastavena. Při té příležitosti bylo s O. Rytterem dohodnuto, že se ve všech věcech bude obracet na MZV, jehož prostřednictvím bude napříště vyřizovat i styk s ostatními čs. úřady … OSN požívá na území každého svého člena výsad a svobod, jichž je třeba, aby plnila své cíle. Zástupci členů OSN a úředníci OSN požívají podobně výsad a svobod, jichž je třeba, aby vykonávali své úkoly související s OSN. Z těchto ustanovení je patrné, že ČSR nemůže generelně zamezit činnosti Informačního střediska OSN v Praze, ale může vždy na konkrétním případě ukázat, že závadná činnost je v rozporu s cíli a zásadami OSN.”
Zvláštní znepokojení československých úřadů pak vyvolaly necenzurované lidskoprávní dokumenty, které nebyly v souladu s tehdejší prosovětskou politikou vlády, např. materiály týkající se války v Koreji.
Zdroj nezávislých informací, spiknutí, velezrada
Přes dohled a cenzuru bylo centrum pod ochranou vlajky OSN významným zdrojem nezávislých informací a knihovnu navštěvovali kromě studentů a učitelů např. i disidenti. V roce 1968 se stalo informační spojkou pro československé občany, kteří chtěli prostřednictvím petic a protestních dopisů upozornit OSN a mezinárodní společenství na invazi vojsk Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. Po celou dobu invaze i po ní centrum informovalo vedení organizace v New Yorku o aktuálním dění v zemi.
Komunistická vláda tehdejšího Československa zaujímala k OSN dvojaký postoj. Na jedné straně se hlasitě hlásila k ideálům světové organizace, k demokracii, míru, boji proti hladu, na straně druhé se snažila maximálně kontrolovat nezávislou činnost OSN na svém území. Sledovala zásilky, materiály, informační činnost i pracovníky centra. Jeden z nich, Alois Mudroch, byl v roce 1954 odsuzen k doživotnímu vězení za „spiknutí a velezradu“ .
Československo, Jugoslávie i NDR…
Pražské centrum Spojených národů svou činností původně pokrývalo území Československa a Jugoslávie. Tento koncept byl ale brzy opuštěn a centrum až do roku 1973, kdy do jeho činnosti přibyly služby pro území bývalé Německé demokratické republiky, plnilo úlohu pouze pro Československo. Po sjednocení Německa v roce 1990 se rozsah činnosti omezil na Českou a Slovenskou republiku a brzy po rozdělení federace jen na Českou republiku.
Vedení UNIC
Po odchodu Olava Ryttera po celé období komunistické vlády stáli v čele centra světové organizace dosazení provládní úředníci, což nebylo v souladu s běžnou praxí OSN. Praktiky vlády v dosazování lidí do čela kanceláře OSN ukončila sametová revoluce.
Michal Broža
V roce 1990 byl ředitelem jmenován zpravodaj německé tiskové agentury DPA a později pracovník informačního servisu OSN ve Vídni (UNIS) Andreas Nicklisch. V Praze působil až do roku 2004, kdy se stal zástupcem ředitele nově vzniklého Regionálního informačního centra OSN v Bruselu (UNRIC). Po jeho odchodu byl do čela kanceláře jmenován Michal Broža, vystudovaný informatik a politolog, který dříve působil jako výzkumný pracovník v soukromém sektoru a později jako konzultant Světové Banky nebo pracovník informačního servisu mírové operace OSN v Libérii (UNMIL).
OSN v České republice dnes
Na začátku devadesátých let minulého století začaly v Praze společně s UNIC působit zastoupení dalších organizací systému OSN: kancelář Světové zdravotnické organizace (WHO) a agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR). Byl založen také národní výbor pro UNICEF, nevládní organizace reprezentující a podporující zájmy Dětského fondu OSN v Česku. Po přijetí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do systému OSN (2016) se rodina organizací Spojených národů v ČR rozrostla o další subjekt, který od roku 1998 v Česku působil samostatně.
U příležitosti Mezinárodního dne migrantů vydal generální tajemník OSN António Guterres následující prohlášení:
Chtěl bych, abychom dnes ocenili přínos všech 258 milionů migrantů a migrantek na celém světěa a uvědomili si jejich nasazení a elán. Máme mnoho důkazů, že migranti jsou všude na světě ekonomickým, sociálním i kulturním přínosem pro hostitelské země. Přesto na mnoha místech roste nepřátelství vůči nim. Víc než kdy jindy teď tudíž potřebujeme solidaritu.
Migrace je s námi od nepaměti. Od dávných dob se lidé stěhovali a hledali nové příležitosti a lepší život. Změna klimatu, demografie, nestabilita, rostoucí nerovnost a naděje na lepší život i nenaplněná poptávka pracovního trhu, to vše jsou důvody, že migrace s námi zůstane i dál.
Potřebujeme efektivní mezinárodní spolupráci při řízení migrace tak, že její přínos se projeví všude a že lidská práva všech, kterých se týká, budou dostatečně chráněna. Tak to ostatně ukládá i Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj. Loni se lídři všech států OSN zavázali, že v roce 2018 přijmou Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a regulérní migraci. Společným cílem je, aby migrace byla prospěšná pro všechny.
Na světě je podle odhadů 258 milionů lidí, kteří žijí v jiné zemi, než se narodili. Oproti roku 2000 jde o nárůst o 49 %. Nejnovější čísla o mezinárodní migraci přináší zpráva OSN zveřejněná u příležitosti Mezinárodního dne migrantů.
Zprávu The International Migration Report 2017 (Highlights) vydává každý druhý rok odbor OSN pro ekonomické a sociální záležitosti (UN DESA). Podle ní tvoří mezinárodní migranti v současnosti 3,4 % světové populace. Jde o mírný nárůst oproti 2,8 % z roku 2000. Podíl migrantů žijících v zemích s vysokými příjmy se zvýšil z 9,6 % (2000) na 14 % (2017).
Zpráva OSN se zabývá posledními migračními trendy, demografickým přínosem migrace, stavem ratifikace příslušných mezinárodních úmluv a hodnotí vývoj otázky migrace v rámci OSN. Data, se kterými pracuje, jsou statistické údaje z jednotlivých států, která jsou získávána při sčítání lidu či prostřednictvím dalších statistických průzkumů.
Mezinárodní migrace je kritickým faktorem naplňování mezinárodní agendy transformace k udržitelnému rozvoji. V září 2016 přijalo Valné shromáždění OSN “Newyorskou deklaraci pro migranty a uprchlíky”, v níž se státy OSN dohodly, že budou uplatňovat politiku řízené migrace. Představitelé států se také zavázali, že se budou více podílet na spravedlivém sdílení zátěže a odpovědnosti při poskytování útočiště uprchlíkům, že budou chránit lidská práva všech migrantů a bojovat proti xenofobii a intoleranci namířené proti migrantům. V závěru příštího roku se bude konat další celosvětová konference o migraci, jejímž cílem bude přijetí tzv. Globálního kompaktu (společného plánu) pro bezpečnou, řízenou a regulérní migraci.
“Abychom byli schopni překonávat mýty a nedorozumění o migraci a mít solidní podklady pro politické rozhodování, potřebujeme spolehlivá data,” říká Liu Zhemin, zástupce generálního tajemníka OSN pro ekonomické a sociální otázky. “Nová čísla o mezinárodní migraci jsou pro státy OSN důležitým vodítkem při jednáních o Globálním kompaktu o bezpečné, řízené a regulérní migraci.”
Podle zprávy OSN mezinárodní migrace významně přispívá k populačnímu růstu a v mnohých zemích brání populačnímu poklesu. V letech 2000 až 2015 se migrace podílela na populačním růstu v Severní Americe ze 42 % a v Oceánii z 31 %. Bez migrace by ve stejném období došlo k poklesu populace v Evropě. Tři čtvrtiny (74 %) mezinárodních migrantů jsou lidé v produktivním věku (20 až 64 let) (2017). Podíl lidí v produktivním věku na celkové populaci přitom činí 57 %. Vzhledem k tomu snižuje příliv migrantů podíl ekonomicky závislých (dětí a starších lidí) ve vztahu k populaci v produktivním věku.
V Africe, Latinské Americe a Karibiku je čistý dopad migrace na populační růst negativní, ale v porovnání s jinými populačními změnami ve většině států není významný. V některých malých rozvojových státech může ale být negativní dopad emigrace na celkovou velikost populace výrazný, zejména u populace v produktivním věku.
Trendy v mezinárodní migraci
V roce 2017 žilo ve vysoce příjmových zemích 165 milionů mezinárodních migrantů – 64 % z celkového počtu. Většina migrantů směřuje do zemí s vysokými příjmy – 64 milionů z celkových 85 milionů mezinárodních migrantů, kteří odešli do jiné země po roce 2000.
Počet mezinárodních migrantů zahrnuje i 26 milionů uprchlíků a žadatelů o azyl, kteří tvoří 10 % z celkového počtu migrantů. Přestože většina mezinárodních migrantů žije ve státech s vysokými příjmy, ve středně a nízkopříjmových zemích žije 22 milionů uprchlíků a žadatelů o azyl (84 procent z celkového počtu).
Celosvětově se zvýšil věkový medián migrantů z 38 let (2000) na 39,2 roku (2017). V některých částech světa, např. v Asii, Oceánii a především v Latinské Americe a Karibiku se medián věku migrantů snížil o tři roky. V současné době tvoří 48,4 % mezinárodních migrantů ženy. Počet migrantek je vyšší ve všech regionech s výjimkou Afriky a Asie. V některých asijských státech připadá na tři muže migranty jedna žena.
V roce 2017 žily dvě třetiny mezinárodních migrantů v pouhých 20 státech a polovina všech mezinárodních migrantů žije jen v deseti státech. Nejvíce jich je v USA (49,8 milionu, 19 %). Následují Saúdská Arábie, Německo a Rusko (přibližně 12 milionů migrantů) a Velká Británie (9 milionů).
Cíl a původ mezinárodních migrantů
Víc než 60 procent mezinárodních migrantů žije v Asii a Evropě (80 resp. 78 milionů). V Severní Americe je 58 milionů migrantů, v Africe 25 milionů, v Latinské Americe a Karibiku 9,5 milionu a v Oceánii 8,4 milionu. To odpovídá i nárůstu v období 2000-2017, kdy v Asii přibylo 30 milionů, v Evropě 22 milionů, v Severní Americe 17 milionů a v Africe 10 milionů mezinárodních migrantů.
Ve většině států Evropy, Severní Ameriky a Oceánie tvoří migranti v současné době víc než 10 % populace. Většina mezinárodních migrantů pochází z Asie (106 milionů) a Evropy (61 milionů). Z Latinské Ameriky a Karibiku pochází 38 milionů a z Afriky 36 milionů migrantů. Nejvyšší nárůst počtu mezinárodních emigrantů zaznamenala v letech 2000–2017 Afrika (+68 %), dále Asie (+62 %), Latinská Amerika a Karibik (+52 %) a Oceánie (+51 %). Nejvíc lidí, kteří žijí mimo hranice své rodné země, pochází z Indie (17 milionů), následuje Mexiko (13 milionů), Ruská federace, Čína, Bangladéš, Sýrie, Pákistán a Ukrajina (6–11 milionů).
Násilí na ženách je porušením základních lidských práv člověka. V různých částech světa ale na tento problém není nahlíženo stejně. Více než 600 milionů žen a dívek žije v zemích, kde není takové násilí považováno za trestný čin. Násilím jsou ženy diskriminovány v právním systému i v praxi a dochází tak k prohlubování nerovnosti mezi ženami a muži. Násilí páchané na ženách a dívkách je globální pandemií, neboť s určitou formou tohoto násilí se během svého života setká až 70 % žen. Jedna ze třech žen tak ve svém životě čelí nějaké formě násilí. Asi k polovině případů sexuálního násilí dochází na dívkách mladších 16 let.
Mezinárodní den za odstranění násilí na ženách každoročně připadá na 25. listopadu. V ten samý den začíná i tzv. 16 dní aktivismu, kampaň zaměřená na potírání genderově orientovaného násilí. Jejím cílem je podnítit iniciativy na ukončení násilí na ženách a dívkách, vyburcovat lidi, překonat stereotypy a lhostejnost.Symbolem kampaně za ukončení násilí na ženách je oranžová barva. Šestnáctidenní kampaň začíná 25. listopadu a vrcholí na Den lidských práv (10. prosince). Více informací a fakta: interactive.unwomen.org
Generální tajemník OSN António Guterres vydal k letošnímu mezinárodnímu dni toto prohlášení (slovenský překlad Informační servis OSN ve Vídni):
„Všetky ženy a dievčatá majú právo na život bez násilia. Napriek tomu sa však táto forma porušovania ľudských práv stále vyskytuje v každej komunite v rôznych podobách a postihuje najmä tých, ktorí sú zraniteľní a ocitajú sa na okraji spoločnosti. Minimálne jedna z troch žien na celom svete zažije vo svojom živote aspoň raz fyzické či sexuálne násilie alebo oboje. Pred dosiahnutím 18. roka sa vydá 750 miliónov žien a viac ako 250 miliónov podstúpilo zmrzačenie ženských orgánov.
Aktivistky za ženské práva sa stávajú terčom útokov ešte stále príliš často a násilie páchané na političkách bráni pokroku v oblasti občianskych, politických, sociálnych, ekonomických a kultúrnych práv.
Dnes je už jasné, že násilie páchané na ženách vrátane obťažovania a nevhodného správania je hlavnou prekážkou napĺňania ľudských práv, spoločenského začlenenia žien a ich účasti na udržiavaní mieru. Bez ich odstránenia nikdy nenaplníme Agendu 2030 pre udržateľný rozvoj.
Je čas, aby sme sa spoločne zasadili o ukončenie násilia páchaného na ženách a dievčatách. Znamená to, že budeme spolupracovať v našich krajinách, regiónoch, komunitách, zároveň a s tým istým cieľom.
Organizácia Spojených národov sa venuje otázke násilia páchaného na ženách viacerými spôsobmi – založila Trustový fond OSN na ukončenie násilia páchaného na ženách, iniciatívu „Spotlight“, kde v spolupráci s Európskou úniou spája svoje úsilie s vládami členských krajín a mimovládnymi organizáciami a taktiež iniciatívy Bezpečné mestá OSN či globálnu iniciatívu Bezpečný verejný priestor.
Moja nulová tolerancia voči sexuálnemu obťažovaniu v OSN je súčasťou Stratégie rodovej parity, ktorá bola spustená v septembri tohto roku. Taktiež sme sa zaviazali pokračovať v kampani Spoločne za ukončenie násilia páchaného na ženách „UNiTE to End Violence against Women“ pod novým názvom Spoločne do roku 2030 „UNiTE by 2030“.
Je čas, aby sme spoločne konali tak, aby ženy a dievčatá na celom svete mohli žiť bez obťažovania, nevhodného správania a iných foriem násilia.“
Při příležitosti 10. výročí vydání přelomového rozsudku Evropského soudu pro lidská práva o segregaci romských dětí ve školách volají organizace bojující za lidská práva a rovnost po radikálním zintenzivnění snah s cílem podpořit pocit sounáležitosti mezi dětmi v duchu evropského závazku k důstojnosti, rovnosti a lidským právům.
Případ D. H. odstartovala stížnost podaná 18 romskými dětmi umístěnými do podprůměrných, speciálních škol pro děti s mentálním postižením. Dne 13. listopadu 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že tyto děti byly diskriminovány ve vzdělávání, což zakazuje mezinárodní i evropské právo.
Tuto zprávu dnes společně zveřejnily: Úřad OSN pro lidská práva OHCHR (evropská regionální kancelář v Bruselu), Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE ODIHR), Agentura EU pro základní práva (EUFRA), Evropská síť národních institucí pro lidská práva (ENNHRI), Evropská síť pro rovnoprávnost (Equinet).
Zásluhou stížnosti těchto 18 dětí se po celé Evropě začaly ozývat hlasy volající po ukončení odděleného a podprůměrného vzdělávání pro Romy. Navzdory těmto snahám ovšem segregace zatím odstraněna nebyla. Naopak, i když počet Romů ve vzdělávacích systémech v celoevropském měřítku postupně roste, segregace ve školách se zcela zjevně zhoršuje, jak ukazuje i nejnovější sdělení Evropské komise o přezkumu rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů v polovině období.
Děti umisťované v segregovaných vzdělávacích zařízeních jsou oběťmi diskriminace. V oddělených školách se jim nedostává vzdělání potřebného k tomu, aby se dokázaly orientovat v dnešní složité a rozmanité společnosti. Segregované vzdělávání odpírá romským dětem i dětem pocházejícím z jiných menšin, dětem s postiženími, dětem migrantů stejně jako dětem z většinové společnosti výhody inkluzivního vzdělávání a hodnotu rozmanitosti pro vzkvétající demokracie a především pro všechny lidi. Kromě toho tyto dětí získávají podprůměrné vzdělání, které výrazně omezuje jejich možnosti uplatnit se ve všech možných profesích a snižuje tak kvalitu jejich života.
Pro děti, které stížnost podaly, ale rozsudek Evropského soudu přišel příliš pozdě. Když bylo spravedlnosti konečně učiněno zadost, bylo jim už přes dvacet let. Spolu se stovkami tisíc dalších Romů z celé Evropy tak měly nedostatečné vzdělání a byly odsouzeny k životu v sociálním vyloučení a špatně placeným zaměstnáním.
Kromě právních povinností států provádět evropské právní předpisy v oblasti rovnosti a mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv, ke kterým se smluvně zavázaly, představuje další účinný stimul, aby země obnovily svůj závazek zvýšit sounáležitost mezi dětmi v rámci inkluzivního vzdělávání v duchu zásady, že „nikdo nesmí zůstat pozadu“ stanovené v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030. S cílem udržet krok s nejnovějším vývojem by státy rovněž měly výrazně zintenzivnit své snahy při budování vlastní znalostní základny i shromažďovat a zveřejňovat data z této oblasti, přičemž ale musí přiměřeně dodržovat zásady ochrany soukromí a údajů.
Poznámka pro editory
Ve věci D. H. a ostatní proti České republice osmnáct romských dětí-aktivistů, kteří podali stížnost, ukázalo, že více než polovina dětí ve speciálních školách pro děti s lehkým mentálním postižením v Ostravě v České republice jsou Romové a že více než polovina všech romských dětí v ČR chodí do takovýchto speciálních škol. Dále se prokázalo, že romské děti mají v Ostravě 27krát vyšší pravděpodobnost, že skončí v odděleném vzdělávacím zařízení, než děti, které nejsou romského původu. Podíváme-li se na to z druhé strany, v tom samém městě, tedy v Ostravě, minimálně 16 722 dětí z celkem 33 372 ostravských dětí navštěvujících školu k únoru 1999 chodily každý den do školy, aniž by potkaly jediné romské dítě. Evropský soud, mimo jiné, použil důkazy poskytnuté poradním výborem pro Rámcovou úmluvu, Výborem pro odstranění rasové diskriminace a podle kterých je počet Stížnost vnitrostátní soudy poprvé řešily v roce 1999 a velký senát Evropského soudu pro lidská práva o ní nakonec rozhodl 13. listopadu 2007.
Evropský soud pro lidská práva od té doby vynesl rozsudky v několika případech týkajících se segregace ve vzdělávání v řadě dalších evropských zemí. Dále rozhodl, že zvláštní zacházení pro romské děti pod záminkou jazykových problémů je rovněž nezákonné, stejně jako odmítnutí děti zapsat i jiné formy tolerovaného nechození do školy. Vnitrostátní soudy shledaly nezákonnými i další formy odděleného vzdělávání pro Romy. Evropská komise také zahájila řízení proti členským státům Evropské unie za segregaci Romů ve vzdělávání. Evropská příručka pro údaje v oblasti rovnosti vydaná Evropskou komisí doporučuje členským státům monitorovat stav rovných příležitostí a nediskriminace budováním vnitrostátních znalostních základen, a to konkrétně shromažďováním údajů o rovnosti a diskriminaci.
Situace v oblasti lidských práv bude 6. listopadu 2017 přehodnocena v rámci tzv. Všeobecného periodického přezkumu (Universal Periodic Review, UPR) Rady OSN pro lidská práva. Zasedání bude vysíláno živě.
V rámci procesu pracovní skupiny UPR bude Česko na zasedání, které bude probíhat od 6. do 17. listopadu, jednou ze 14 hodnocených zemí. První a druhé hodnocení Česka v rámci UPR se konalo v dubnu 2008 a říjnu 2012.
Hodnocení bude založeno 1) na národní zprávě – informace, které předloží hodnocený stát; 2) na informacích ze zpráv nezávislých lidskoprávních expertů a skupin (tzv. Special Procedures), orgánů lidskoprávních úmluv a dalších entit OSN; 3) na informacích od dalších zainteresovaných skupin, např. národní instituce pro lidská práva, regionální organizace či občanské iniciativy.
Ve výše zmíněných dokumentech jsou zmíněny tyto otázky: národní lidskoprávní instituce v souladu s Pařížskými principy; potírání diskriminace Romů, migrantů nebo osob s postižením v zaměstnání, v oblasti bydlení, zdraví, vzdělávání a rozhodovacích procesů; prevence a postih rasově motivovaného násilí, nenávistné projevy a zločiny z nenávisti; řešení problému genderových stereotypů a snižování genderově podmíněných rozdílů v platech; zastavení institucionalizace dětí s postižením a zlepšování jejich přístupu k inkluzivnímu vzdělávání a rozhodování; ukončení segregace romských dětí z mainstreamového vzdělávání; využívání detenčních zařízení pro migranty jen v krajních případech; kompenzování obětí nucené sterilizace; ukončení praktik chirurgické kastrace sexuálních útočníků; a odstranění nutnosti sterilizace pro legální uznání genderu transsexuálů.
Místo konání: místnost č. 20, Palác národů, OSN v Ženevě Datum a čas: 6. listopadu 2017, 9:00 – 12:30 (ženevský čas, GMT +1 hodina, shodný s SEČ)
UPR je unikátní proces, jehož součástí je periodické hodnocení situace v oblasti lidských práv ve všech 193 členských státech OSN. Od prvního zasedání, které se konalo v dubnu 2008, se všech 193 států podrobilo dvakrát přezkumu lidských práv v rámci cyklů UPR. V průběhu současného třetího přezkumu se znovu očekává, že státy budou prezentovat kroky, které přijaly k naplnění doporučení, která jim byla udělena během předchozích hodnoceních a k nimž se zavázaly, že se jim budou věnovat. Státy představí také poslední domácí vývoj v oblasti lidských práv.
Delegaci České republiky povede náměstkyně ministra a ředitelka Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR Martina Štěpánková.
Jako zpravodajové pro hodnocení Česka byli pověřeni zástupci Nigérie, Indonésie a Brazílie.
Internetový přenos přezkumu České republiky můžete sledovat na http://webtv.un.org
Předpokládá se, že pracovní skupina UPR Working Grouppřijme doporučení pro Česko 10. listopadu v 15 hod. (SEČ). Hodnocený stát může vyjádřit svůj postoj k vzneseným doporučením, která budou tentýž den s předstihem poskytnuta médiím.
Více informací a kontakty pro média: Rolando Gómez at +41 (0) 22 917 9711 / [email protected] , Sarah Lubbersen at +41 (0) 22 917 9689 /[email protected], Cédric Sapey at +41 (0) 22 917 9751 /[email protected], v České republice Michal Broža + 420 724 020 611 / [email protected]
V souvislosti s plánovaným kulatým stolem k přezkumu stavu lidských práv – „Round Table Pre-session Universal Periodic Review (UPR)“ – který se má uskutečnit 4. října 2017 v hotelu Vienna House Diplomat v Praze upozorňujeme, že se nejedná o akci organizovanou Organizací spojených národů nebo pod její záštitou a že použití loga OSN a Rady OSN pro lidská práva na této akci nebylo schváleno Organizací spojených národů.
Čtyřměsíční Saleh bojuje v nemocnici ve městě Al Hudaydah o život. Trpí akutní podvýživou. Ozbrojený konflikt zuří po celé zemi a jeho dvaadvacetiletá maminka Nora nedokáže Salehovi ani jeho pěti sourozencům zajistit dostatek jídla ani pitné vody.
Ozbrojený konflikt, cholera a hrozící hladomor ničí v Jemenu životy 21 milionů lidí. V zemi je v současnosti nejvíce lidí ohrožených hladomorem na světě a zároveň nejrozsáhlejší epidemie cholery, která zasahuje víc než půl milionu lidí.
Krizi v Jemenu mají na svědomí lidé. Je poháněna konfliktem, který ve velké míře zasahuje civilní populaci a ničí životně důležité instituce včetně nemocnic. Cholera se rozšířila téměř do všech oblastí a zabila již na dva tisíce lidí. Z toho nejméně 40 procent dětí. Nefunkční zdravotní systém je neschopný epidemii čelit a nemocnice trpí nedostatkem personálu, léků i vybavení.
Stejně jako v mnoha jiných konfliktech trpí především civilní obyvatelstvo. Od dubna 2015 zdokumentoval Úřad OSN pro lidská práva na 13 829 případů civilních obětí násilí, z toho 5 110 mrtvých a 8 719 zraněných. Celkové číslo je ale pravděpodobně mnohem vyšší. Miliony lidí vidí, jak jejich domovy, školy, tržiště i celá města ničí bomby a střelba. Jsou nuceni opustit domov a vydat se do nejisté budoucnosti. Polovina nemocnic je zničena nebo mimo provoz.
Zrušit restrikce na dovoz zboží a vstup pomoci do země
Jemenskou ekonomiku ničí restrikce pro dovoz komerčního zboží i humanitárních potřeb ze zahraničí. Infrastruktura pro přepravu zboží je zničena. Sedmdesát procent podniků a firem přestalo fungovat. Milion státních zaměstnanců nedostalo výplatu již více než 10 měsíců, přestože peníze od Centrální banky na výplaty jsou k dispozici. Dva miliony dětí muselo opustit školy. Drasticky vzrostlo i sexuální a genderově podmíněné násilí.
Navzdory všem překážkám operuje v současnosti ve všech oblastech Jemenu celkem 122 humanitárních agentur, z toho jsou dvě třetiny místní neziskové organizace a každý měsíc např. dopraví potravinovou pomoc 4,3 milionu lidí.
Zastavit konflikt
Ale to nestačí. Abychom dokázali výrazně zvýšit pomoc Jemenu a zajistili, aby se dostala ke všem potřebným a dokázali tak ukončit utrpení, stanovili jsme čtyři priority.
1. Humanitárním organizacím je nutné zajistit neomezený přístup k lidem, kteří potřebují pomoc. To je nezbytný předpoklad pro záchranu životů i vrácení ztracené důstojnosti lidem. V prohlášení z 15. června Rada bezpečnosti OSN zopakovala výzvu všem stranám konfliktu, aby zajistily bezpečný a trvalý přístup humanitárním organizacím a respektovaly mezinárodní humanitární právo. 12. července členové Rady zdůraznili, že tato výzva musí být naplněna. Odvážní dobrovolníci, humanitární pracovníci a zdravotnický personál, který zachraňuje životy a chrání obyvatele před násilím, nesmí být terčem útoků znepřátelených stran. I války mají pravidla a velitelé i bojovníci je musí respektovat.
2. Mezinárodní donoři musí plnit své sliby. V dubnu 2017 uspořádaly vlády Švýcarska a Švédska společně s Úřadem OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN konferenci, kterou zahájil generální tajemník OSN Anótnio Guterres. Dárci na ní přislíbili 1,1 miliardy USD. Tři čtvrtiny z této částky již byly dány k dispozici. Vzhledem k epidemii cholery ale potřebná částka vzrostla na 2,3 miliardy USD a téměř 60 procent z potřebných finančních prostředků k zažehnání krize nyní chybí.
Nedostatek financí může mít fatální důsledky. Světový potravinový program OSN, který potřebuje zajistit dodávky jídla pro 7 milionů hladových, bude do měsíce čelit výpadkům pomoci pokud nebude k dispozici dostatek prostředků. Humanitární organizace nyní musí své omezené zdroje namířit na boj proti choleře, což může ohrozit preventivní programy proti hladu. Ve hře jsou lidské životy a nelze dál otálet.
3. Všechny strany konfliktu musí zaručit, že na dovoz klíčových komodit – především jídla a léků – nebudou uvalovány žádné restrikce. Je zásadní, aby přístav Al Hudaydah zůstal otevřený a bezpečný. Jedná se o hlavní vstupní bránu do Jemenu pro většinu dovozů a pro zahraniční humanitární pomoc. Zrušena musí být také omezení týkající se volného pohybu civilistů, kteří potřebují pomoc. S tím souvisí nutnost okamžitého znovuotevření mezinárodního letiště v San’á a vzdušného prostoru Jemenu. Jejich uzavírky bylo ztraceno mnoho životů jen proto, že potřebná pomoc není v Jemenu k dispozici.
4. Utrpení v Jemenu skončí jen v případě, že bude zastaven konflikt. Důležitost uzavření míru zdůrazňují generální tajemník i Rada bezpečnosti. Naléháme na všechny důležité hráče v Jemenu i mimo něj, aby se zasadili o mírové řešení a do procesu zapojili i ženy. Lidé v Jemenu již trpěli dost. Musíme udělat vše na záchranu životů a na ochranu 21 milionů lidí, kteří tvoří víc než tři čtvrtiny populace Jemenu. Udělat vše k zastavení utrpení je naší morální povinností.
Autoři: Stephen O’Brien, zástupce generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti Margot Wallströmová, ministryně zahraničí Švédska Didier Burkhalter, člen Federální rady a ministr zahraničí Švýcarska
