Věda a klimatická změna: Fakta, hrozby, příležitosti

Dubnová Panelová diskuse s názvem „Věda a klimatická změna: fakta, hrozby, příležitosti“ pořádaná Učenou společností ČR ve spolupráci s Informačním centrem OSN v Praze si kladla za cíl vyzdvihnout racionální přístup k tématu klimatické změny. Jak v úvodu zdůraznil Pavel Jungwirth z Učené společnosti ČR, smysluplná debata musí stát na jasných a nezpochybnitelných faktech. Vedoucí Informačního centra OSN v Praze Michal Broža připomněl, že klimatická změna není vzdálená hrozba, je to realita, kterou už žijeme. A přesto dnes čelíme nejen oteplování planety, ale i ochlazování důvěry ve vědu. Vyzdvihl, že je nutné posílit hlas vědy ve veřejném prostoru a připomenout, že bez ní nemůžeme dělat dobrá rozhodnutí.

Věda jako základ mezinárodní shody
Klimatická diplomacie stojí na vědeckých poznatcích. „Kdyby nebylo klimatické vědy, neměli bychom klimatickou diplomacii,“ řekl zvláštní host diskuse, velvyslanec Francie v Česku Stéphane Crouzat. Zdůraznil, že zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) mají mimořádnou váhu, protože jejich závěry schvalují vědci i zástupci vlád společně, řádek po řádku. Právě tato mezinárodní shoda činí z vědeckých dat pevný základ globálních klimatických jednání. Přestože se svět nebezpečně přibližuje hranici oteplení o 1,5 °C, vědecké modely zůstávají klíčovým nástrojem pro předvídání dopadů klimatické změny i pro hledání potřebných řešení.

Česká republika: Oteplování dvakrát rychlejší než globální průměr
Bioklimatolog Miroslav Trnka upozornil, že se Česká republika otepluje výrazně rychleji je globální průměr. Zatímco globální teplota vzrostla oproti předprůmyslovému období přibližně o 1,3 °C, v Česku je oteplování podle jeho slov zhruba 1,8 až 2× vyšší. Současné scénáře přitom naznačují, že při optimistickém vývoji může oteplení dosáhnout kolem 2,6 °C, v horším případě až 3 °C. V praxi to znamená, že se klimatické podmínky v ČR posouvají do nižších nadmořských výšek — obrazně řečeno se z Vysočiny stává jižní Morava.

Profesor Trnka zároveň zdůraznil, že ačkoliv fyzikální principy klimatické změny dobře známe, větší nejistota panuje v reakcích ekosystémů a regionálních dopadech, například v budoucím vývoji srážek či intenzitě sucha ve střední Evropě. Za významné riziko označil i zpětné vazby, například tání permafrostu, které může tempo oteplování dále urychlit.

Technologie máme, chybí koordinace
Podle Ondráše Přibyly, ředitele projektu Fakta o klimatu snižování emisí není technologickým ani vědeckým problémem, ale otázkou koordinace a společenského rozhodování. Technologie potřebné pro přechod k nízkoemisní ekonomice již podle něj existují a díky rychlému rozvoji se stávají stále dostupnějšími. Významnou roli v tomto vývoji sehrává zejména Čína, která masivními investicemi pomohla zlevnit fotovoltaiku i bateriová úložiště. Přibyla zároveň upozornil, že svět se v nejbližších letech pravděpodobně přiblíží vrcholu emisí („peak emissions“), po němž by mělo začít jejich postupné snižování.

Klima potřebuje jasná pravidla a instituce
Odbornice na právo životního prostředí Tereza Snopková z Akademie věd upozornila, že řešení klimatické změny není jen otázkou technologií, ale především nastavení pravidel, práva a správy. Klíčové podle ní je vytvoření jasného a uceleného právního rámce, který dokáže propojit klimatické cíle s konkrétními politikami napříč sektory a zajistit jejich vymahatelnost. Česká republika podle ní ale stále postrádá klimatický zákon, který by tento rámec systémově vymezil. Současná roztříštěnost legislativy a využívání nestandardních postupů při jejím přijímání pak podle ní ztěžují naplňování klimatických cílů a mohou oslabovat důvěru veřejnosti v právo i v klimatická opatření samotná. Důraz proto klade na stabilní institucionální a legislativní ukotvení klimatické politiky v ČR, které by umožnilo dlouhodobé a předvídatelné snižování emisí.

Ekonomika a pravidla jako klíčové nástroje změny
Pavel Řežábek ze společnosti ČEZ uvedl, že energetický sektor reaguje především na ekonomické signály. Cena emisních povolenek (kolem 75 € za tunu) podle něj výrazně zhoršuje ekonomičnost uhelných elektráren a tím urychluje jejich útlum a celkovou transformaci energetiky. Zároveň zdůraznil bezpečnostní výhodu decentralizované energetiky, kterou přirovnal k internetu – je odolnější vůči narušení než centralizované zdroje.

Bariéry v debatě: Ideologie a dezinformace
Sociolog Vojtěch Pecka identifikoval faktory, které českou debatu vychylují: ideologický odpor k zásahům do trhu, zájmy fosilního průmyslu a vliv Ruské federace. Cílem dezinformačních kampaní není nutně přesvědčit o opaku, ale přehltit informační prostor natolik, aby se společnost nebyla schopna dohodnout ani na tom, co je vůbec problém. Při takovém zahlcení „kontaminovanými“ informacemi se totiž rozpadá i základní shoda na faktech, což znemožňuje racionální veřejnou debatu. 

Příležitost k transformaci
Navzdory hrozbám nabízí klimatická změna i příležitosti. Jako příklad bylo uvedeno Dánsko, které již v 90. letech uchopilo klimatickou politiku jako ekonomickou šanci a dnes profituje z exportu technologií. Pro úspěšnou transformaci v Česku bude klíčové nejen vzdělávání, ale především dosažení širokého společenského konsenzu, podobného tomu, jaký provázel ekonomickou transformaci v 90. letech.

Záznam celé diskuse je k dispozici na YouTube kanálu Učené společnosti ČR