Nenechat se zlomit

Pro Lesiu Holoiad, osmadvacetiletou mládežnickou lídryni na Ukrajině, je definice míru jednoduchá a jednoznačná: „… mír znamená spravedlnost. A pokud spravedlnost vyžaduje zápas, pak za to stojí.“

Plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu začala na začátku roku 2022. I když válka a ničení nadále neúprosně proměňují komunity po celé Ukrajině, Holoiad každý den pracuje na naplňování své vize: „Můj mír je stav, kdy každý na Ukrajině může studovat a pracovat beze strachu, snít bez omezení a plánovat bez obav.“

Přečtěte si její silný příběh o naději a odvaze. Jejími vlastními slovy mír začíná u člověka, který se navzdory všemu rozhodne nenechat se zlomit.

„Žiju v malém městě Zboriv v Ternopilské oblasti na západní Ukrajině. Můj život však už dávno přesahuje hranice tohoto místa. Pracuji jako programová manažerka a zároveň jako poradkyně pro mládežnickou politiku, lektorka a facilitátorka v nevládní organizaci Youth Platform.

Zaměřuji se na mládežnické rady a zapojení mladých lidí do života jejich komunit i celé země. Jsem mladá žena se zdravotním postižením, ale to mi nikdy nezabránilo pracovat s komunitami a dalšími mladými lidmi ani mluvit o budoucnosti. Chci zůstat na Ukrajině – je to moje volba a také moje síla.

Přesto mám pocit, že celé mé mládí proběhlo ve stavu války. Když jsem končila školu, válka začala. Získala jsem magisterský titul, udělala první kariérní kroky, zamilovala se a objevovala svět – to vše na pozadí války. Život bez ní si už skoro nedokážu vybavit.

Mír se proměnil v sen, který nosíme v srdci všichni. Pohřby mladých lidí se staly místem, kde se setkáváme. Každý z nás má dnes na sociálních sítích a v telefonu uložená čísla lidí, kteří už nikdy nenapíšou ani nezavolají.

Nejtěžší jsou pro mě chvíle, kdy pracuji po velkých útocích nebo dokonce během nich. Když slyšíte výbuchy a cítíte jejich kouř, přesto musíte stát před mladými lidmi a dávat jim víru, energii a naději. Uvnitř cítíte vyčerpání a strach, ale nemůžete projevit slabost, protože veřejně činní lidé a aktivisté jsou těmi, ke kterým ostatní vzhlížejí, aby měli sílu jít dál.

Neodkládáme život

Dobře si pamatuji jedno školení pro mládežnické rady. V noci začal masivní nálet raket a dronů. Téměř celou noc jsme strávili v krytu s dospívajícími a studenty. Byla tam panika a zmatek, lidé se třásli, někteří plakali a výbuchy bylo slyšet i pod zemí. Ráno jsme kryt opustili a pokračovali ve školení. Dodnes vidím ten obraz: mladí lidé připravení učit se, diskutovat a vytvářet něco nového, i když kolem nich zuří válka.

V rámci projektu Dialogues of Victory, realizovaného po celé Ukrajině s podporou Rozvojového programu OSN @undp a financováním od vlády Dánska, jsme často pořádali setkání s mladými lidmi v krytech. Tam, kde mělo být ticho a klid (ale nebylo), jsme mluvili o budoucnosti, o obnově a o změně.

Práce ve prostředí války je neustálé balancování mezi vyčerpáním a odpovědností. Na jedné straně žijete v zemi, kde každý den přináší zprávy o ztrátách, útocích a ničení. Na druhé straně musíte stát před mladými lidmi a mluvit o budoucnosti, o naději, o rozvoji. To je možná nejtěžší – dát se dohromady ve chvíli, kdy se i vy sami cítíte uvnitř rozbití.

Během války získává práce s mládeží nový význam. Mladí lidé dnes žijí v nejistotě a strachu ze ztráty. Když přijdou na školení nebo setkání, přinášejí si tuto zkušenost s sebou. V jejich očích vidím jak vyčerpání, tak odhodlání. Mým úkolem je pomoci jim najít v sobě sílu pokračovat.

Pracovat během války dnes znamená žít s neustálým pocitem křehkosti. Znamená to plánovat program s vědomím, že jej mohou přerušit letecké poplachy a bombardování. Znamená to připravovat akci a zároveň vědět, že někteří účastníci možná nepřijdou, protože jejich komunita byla právě napadena. Přesto tu práci děláte, protože právě ona přináší pocit, že život pokračuje.

Pro mě mír znamená spravedlnost. A pokud spravedlnost vyžaduje zápas, pak za to stojí. Můj mír je stav, kdy každý na Ukrajině může studovat a pracovat beze strachu, snít bez omezení a plánovat bez obav. A pro to pracujeme každý den.

Mír nepřichází vždy v tichu

Často přemýšlím o symbolech míru ve svém životě. Pro mě je to moře – ukrajinské přímořské město Skadovsk. Pamatuji si tam své dětství. Teplá rána, kdy jsme s rodiči chodili k moři ještě předtím, než přišlo horko. Slunce právě vycházelo a jeho paprsky kreslily na hladině zlaté pruhy. Běhala jsem bosá po teplém písku, který se zdál nekonečný, a sbírala malé mušle jako poklady.

Maminka se smála a tatínek ukazoval racky kroužící nad vlnami. V těch chvílích se svět zdál bezpečný a nekonečně laskavý. A dnes? Skadovsk je od rána 24. února 2022, prvního dne plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, okupován ruskými silami. Město, které kdysi vonělo melouny a slaným větrem, je dnes naplněno strachem.

Přesto mě to nezlomilo. Drží mě moji přátelé a blízcí. Podporují mě mladí lidé, se kterými pracuji. Dívám se na ně a uvědomuji si, že pokud ztratíme víru a dobro, ztratí víru celá země. Nemáme právo to dopustit.

Svět se často ptá: co lze pro Ukrajinu udělat? Pro mě je odpověď jednoduchá: buďte spravedliví. Snažte se porozumět naší realitě, neodvracejte zrak, podporujte rozvoj mládeže a dejte mladým lidem prostor růst. A pamatujte, že za spravedlnost je někdy třeba bojovat.

Kdybych měla poslat vzkaz mladým lidem po celém světě, kteří procházejí konflikty nebo krizemi, byl by velmi prostý: buďte laskaví a milujte. Protože i láska je zbraní – jen jiného druhu. Neničí; vytváří nás.“

Příběh je součástí projektu Peace Circles v rámci kampaně OSN Hear Us. Act Now for a Peaceful World

Foto: UNDP Ukraine