Skip to main content

Autor: kafka

Mezinárodní trestní soud: Nové sankce USA jsou „flagrantním útokem“ na jeho nezávislost

Mezinárodní trestní soud (ICC) reagoval na novou sérii amerických sankcí namířených proti jeho předsedkyni a žalobci.

„Tyto sankce jsou flagrantním útokem na nezávislost nestranné soudní instituce, která jedná na základě mandátu svěřeného jí státy, které jsou jejími smluvními stranami,“ uvedl ICC ve svém prohlášení. ICC byl zřízen v roce 2002 na základě Římského statutu. Je samostatnou institucí a není součástí OSN, ačkoli Rada bezpečnosti OSN může soudu předávat případy.

Se souhlasem zemí, které podepsaly Římský statut, stíhá ICC jednotlivce za nejhorší zločiny ​— genocidu, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a zločin agrese.

Mluvčí OSN Stéphane Dujarric řekl, že generální tajemník OSN António Guterres je vážně znepokojen nejnovějším krokem USA i pokračujícím uvalováním sankcí na další zaměstnance ICC.

USA přitvrzují v útoku

USA, které nejsou smluvní stranou Římského statutu, vyjadřují obavy, že ICC představuje hrozbu pro jejich národní suverenitu. Washington se obává, že soud by mohl stíhat občany USA za závažné zločiny údajně spáchané v zemích, které na rozdíl od USA uznávají jeho pravomoc.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio v úterý oznámil nové sankce proti předsedkyni ICC Tomoko Akane a vrchnímu žalobci Abdoulayemu Seyemu. Washington již dříve uvalil sankce na bývalého hlavního žalobce Karima Khana, který byl ale nedávno ze své funkce odvolán.

Podle zpráv médií se Seye podílel na vyšetřování izraelského financování nelegálních osad na Západním břehu Jordánu a údajného rozdávání zbraní osadníkům.

V listopadu 2024 vydal ICC vedený žalobcem Khanem zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta kvůli údajným válečným zločinům souvisejícím s válkou proti Hamásu v Gaze.

„Trumpova administrativa dala jasně najevo, že Mezinárodní trestní soud je zkorumpovaný a fatálně zpolitizovaný nadnárodní soud, který zlovolně zneužívá své pravomoci a překračuje svůj mandát,“ uvedl Rubio ve svém prohlášení. Sankce navazují na předchozí americké sankce proti ICC z obou prezidentských období Donalda Trumpa a také na Rubiovo prohlášení z 13. července, že USA mají v úmyslu „zlikvidovat“ hrozbu, kterou soud představuje pro americkou suverenitu.

Devět z 18 soudců soudu, oba zástupci žalobce, bývalý žalobce a jeden zaměstnanec nyní nesmějí obchodovat s občany USA a čelí rozsáhlým omezením v globálním finančním systému.

ICC je „klíčovým pilířem“

„Ačkoli jsou OSN a Mezinárodní trestní soud samostatnými institucemi s oddělenými a odlišnými mandáty, OSN považuje ICC za klíčový pilíř mezinárodní trestní justice a generální tajemník jeho práci velmi respektuje,“ řekl Dujarric. Američtí představitelé včetně Rubia obhajovali americké sankce tvrzením, že některá vyšetřování a zatykače soudu byly politicky motivované a že pravomoci soudu zasahují do pravomocí národních ústavních systémů.

Soud tato tvrzení odmítl a uvedl, že „samotný mezinárodní právní řád je ohrožen“, když jsou soudci vystavováni hrozbám za uplatňování práva.

„Hrozby a nátlaková opatření mají rovněž dopad na možnost obětí domoci se spravedlnosti, protože se obracejí na soud poté, co byly vyčerpány všechny ostatní možnosti,“ uvedl ICC. Soud dále uvedl, že stojí za svými zaměstnanci i oběťmi „nepředstavitelných zvěrstev“ a že bude i nadále plnit svůj mandát „nezávisle a nestranně“.

„ICC oceňuje opakované projevy solidarity smluvních států, občanské společnosti a všech, kteří podporují vládu práva a spravedlnost pro oběti mezinárodních zločinů,“ uvedl soud. „Soud bude pokračovat ve své práci se všemi partnery a s neochvějnou podporou svých smluvních států, aby zajistil účinné a nezávislé plnění svého mandátu.“

Foto: ICC

Guterres: Humanitární pracovníci se zastávají lidí v nouzi. My se musíme zastat jich. 

„U příležitosti Světového humanitárního dne vzdáváme hold obětavým pracovníkům, kteří poskytují život zachraňující pomoc milionům lidí v nouzi.

Zároveň čelíme otřesné skutečnosti: Pomáhat druhým se stalo nebezpečnější než kdy dříve. Za poslední tři roky bylo zabito více než tisíc humanitárních pracovníků. Většina z nich byli místní zaměstnanci, kteří pomáhali vlastním komunitám. Bezpočet dalších jen o vlásek unikl smrti při střelbě, ostřelování, bombardování, únosech nebo znásilnění.

Terčem útoků se stávají školy a nemocnice. Nové nástroje války – včetně ozbrojených dronů – přinášejí další rizika. Dezinformace zároveň podkopávají důvěru. Financování humanitární pomoci se ztenčuje. Přístup k lidem, kteří pomoc potřebují, je omezován. Vidíme blokované konvoje s humanitární pomocí.

Humanitární pracovníci jsou zatýkáni, zadržováni, je jim vyhrožováno. A lidé v zoufalé nouzi zůstávají bez pomoci. Útoky na humanitární pracovníky jsou nezákonné. Jejich důsledky jsou ničivé. Pro rodiny, které se snaží přežít. Pro děti čekající na jídlo. Pro pacienty, kteří bezodkladně potřebují lékařskou péči. A pro mnoho dalších.

Svět přijal závazky. Teď musí jednat: Respektovat pravidla války; zajistit bezpečný přístup; pohnat pachatele k odpovědnosti; a zajistit dostatek zdrojů na humanitární pomoc.

Humanitární pracovníci se zastávají lidí v nouzi. My se musíme zastat jich. Musíme jednat pro lidstvo. Není na co čekat.“


— generální tajemník OSN António Guterres k Světovému humanitárnímu dni 2026

Foto: UNICEF

Světový humanitární den: Pomáhat druhým se stalo nebezpečnější než kdy dříve

Světový humanitární den připadá každoročně na 19. srpna. V roce 2008 ho vyhlásilo Valné shromáždění OSN. Datum připomíná výročí bombového útoku na centrálu mise OSN v iráckém Bagdádu v roce 2003. Hlavním cílem Světového humanitárního dne je ocenit humanitární pracovníky. Postupem času se jeho zaměření rozšířilo i na různá témata spojená s humanitární činností a na mobilizaci veřejného mínění po celém světě k podpoře humanitární akce.

Letošní kampaň OSN #ActForHumanity se zaměřuje na právní závazky v této oblasti, odpovědnost a systémová selhání, která umožňují, že násilí páchané na humanitárních pracovnících přetrvává. Zvláštní pozornost věnuje zneužívání dronů a dalších nově se rozvíjejících technologií a sílícím rizikům, která představují pro civilisty a humanitární pracovníky.

Když dojde k nejhoršímu a jsou ohroženy lidské životy, lidé, kteří přicházejí pomáhat, se nikdy nesmějí stát terčem útoků. Přesto jsou humanitární pracovníci ve světě každý den zabíjeni, zraňováni, zadržováni, blokováni a označováni za nepřátele jen proto, že dělají svou práci.

Ne proto, že by pravidla byla nejasná. Ne proto, že by svět nevěděl. Pravidla a normy existují. Závazky existují. Důkazy jsou všem na očích. Humanitární pracovníci jsou podle mezinárodního práva chráněni z nezpochybnitelného důvodu: pomáhají lidem přežít. Mnozí z nich pocházejí přímo z komunit, kterým pomáhají, a podstupují největší riziko s nejmenší mírou ochrany.

Za útoky proti humanitárním pracovníkům platí nejvíce lidé v krizových situacích. Zdravotní centra se zavírají. Dodávky jídla se zastavují. Ochrana se vytrácí. S každým zabitým humanitárním pracovníkem umírá i naše společné lidství. Kolaps ochrany se neděje náhodou. Pravidla a systémy vytvořené k zajištění ochrany jsou ignorovány, oslabovány a ničeny. Ti, kteří za to nesou odpovědnost, jsou příliš často omlouváni, chráněni nebo je jejich jednání tolerováno. Co chybí, jsou právní důsledky. Vyřčené obavy nenahradí ochranu. Odsouzení činů není vyvození odpovědnosti. Právo bez postihu jsou jen slova na papíře. Beztrestnost je svolením k dalšímu porušování pravidel.

Výzva Světového humanitárního dne je jasná: musíme jednat včas. Dřív, než se varovné signály promění v seznamy obětí. Musíme zastavit násilí. Zastavit obstrukce humanitární pomoci. Musíme vyšetřit každý útok. Stíhat odpovědné osoby. Podporovat přeživší a rodiny obětí. Historie si nebude pamatovat prohlášení, sliby a pocty. Bude si pamatovat, co jsme dovolili, aby se stalo. Čas znepokojení a obav skončil. Nastal čas k vyvození důsledků. Za každou z obětí humanitárních pracovníků je rodina, které se během jediného okamžiku rozpadl svět. Byl/a něčím rodičem, dítětem, manželem/manželkou, sourozencem nebo kamarádem/kou.

Dopady nedodržování pravidel v číslech

  • Rok 2025 přinesl další tragický rekord v násilí proti humanitárním pracovníkům: 907 našich kolegů a kolegyň bylo zabito, zraněno nebo uneseno.
  • Počet zabití humanitárních pracovníků se oproti předchozímu roku mírně snížil na 350. Nesmíme si to však vykládat jako pokrok. Násilí neustoupilo. Dalších 322 humanitárních pracovníků přežilo útoky, při nichž byli zraněni.
  • Za pouhé tři roky bylo zabito více než tisíc humanitárních pracovníků, a to navzdory opakovaným slibům, že budou chráněni.
  • Hlavními pachateli násilí proti humanitárním pracovníkům zůstávají státy. Nejsmrtelnějším místem je stále Gaza.

„Svět přijal závazky. Teď musí jednat: Respektovat pravidla války; zajistit bezpečný přístup; pohnat pachatele k odpovědnosti; a zajistit dostatek zdrojů na humanitární pomoc.“ – António Guterres (celé prohlášení generálního tajemníka OSN)

Drony

  • Levné ozbrojené drony, které lze snadno upravovat, se dostávají do rukou stále většího počtu lidí. Dnes lze zabíjet z velké vzdálenosti, aniž by člověk vůbec vstoupil na bojiště.
  • Rostoucí používání dronů zvyšuje dosah výbušných zbraní, a to i ve městech a obcích, čímž narůstá riziko pro civilisty a humanitární pracovníky.
  • Pravidla se nezměnila. Drony, stejně jako všechny ostatní zbraně, musí být používány v souladu s mezinárodním humanitárním právem.
  • Technologie, která dokáže sledovat, identifikovat a zaměřovat lidi, musí být využívána k ochraně civilistů a omezení škod na civilním obyvatelstvu. Za rozhodnutími o životě a smrti musí dál stát lidé.

Apel Světového humanitárního dne

  • Obavy a znepokojení nechrání civilisty, včetně humanitárních pracovníků. Státy musí využít všechny nástroje, které mají, k jejich ochraně.
  • Porušování mezinárodního humanitárního práva musí být spojeno s odpovědností. Beztrestnost jen podporuje další porušování práva.

Shrnutí

  • Za poslední tři roky bylo zabito více než tisíc humanitárních pracovníků a rok 2025 přinesl další tragický rekord v násilí proti našim kolegům/yním.
  • Zvláštní obavy vyvolává používání levných a adaptabilních ozbrojených dronů. Jejich smrtící síla se dostává do rukou stále většího počtu lidí.

Obavy a znepokojení nechrání civilisty ani humanitární pracovníky. Státy musí dodržovat mezinárodní humanitární právo, využít všechny dostupné nástroje k ochraně civilistů a zajistit, aby ti, kdo pravidla porušují, nesli odpovědnost za své činy.

K čemu slouží Mezinárodní soudní dvůr a jak funguje?

Mezinárodní soudní dvůr (International Court of Justice, ICJ) sídlí v Paláci míru v nizozemském Haagu. Byl založen v roce 1945 jako nástroj k řešení sporů mezi státy. Soud rovněž vydává poradní posudky k právním otázkám, které mu předloží oprávněné orgány OSN.

Soud běžně označovaný jako „světový soud“, je jedním ze šesti hlavních orgánů Organizace spojených národů. Stojí na stejné úrovni jako Valné shromáždění, Rada bezpečnostiHospodářská a sociální rada (ECOSOC), Poručenská rada a Sekretariát. Zároveň je jediným z hlavních orgánů OSN, který nesídlí v New Yorku.

Na rozdíl od Soudního dvora Evropské unie není ICJ nejvyšším soudem, na který by se mohly obracet vnitrostátní soudy. Spor může začít jednat pouze tehdy, požádá-li jej o to jeden nebo více států.

Soud tvoří 15 soudců, které Valné shromáždění OSN a Rada bezpečnosti volí na devítileté funkční období. Volby se konají každé tři roky a pokaždé se obměňuje třetina soudcovských míst. Soudci, jejichž funkční období skončilo, mohou být zvoleni znovu. Členové soudu nezastupují své vlády, ale působí jako nezávislí soudci. V soudu může současně zasedat pouze jeden soudce určité státní příslušnosti.

Řízení začíná tím, že strany předloží a vzájemně si vymění písemná podání obsahující podrobný přehled skutkových a právních argumentů, o které se každá ze stran opírá. Následuje ústní část řízení, kterou tvoří veřejná jednání, během nichž před soudem vystupují zmocněnci a právní zástupci jednotlivých stran.

Zúčastněné státy jmenují zmocněnce, který jejich případ před soudem obhajuje a má obdobná práva a povinnosti jako právní zástupce před vnitrostátním soudem. V některých případech může svou zemi obhajovat také významný politický představitel, jako tomu bylo v roce 2020 v případu Gambie proti Myanmaru, který je popsán níže.

Po skončení této fáze soudci neveřejně jednají za zavřenými dveřmi a následně soud vynese rozsudek. Celý proces může trvat několik týdnů, ale také několik let.

Proč je Mezinárodní soudní dvůr důležitý?

ICJ je jediným mezinárodním soudem, který řeší spory mezi 193 členskými státy OSN. Významně tak přispívá ke světovému míru a bezpečnosti, protože státům poskytuje možnost řešit sporné otázky bez použití ozbrojeného konfliktu.

Jakými druhy případů se soud zabývá?

Soud může rozhodovat ve dvou typech řízení. „Sporná řízení“ se týkají právních sporů mezi státy, zatímco „řízení o poradním posudku“ jsou založena na žádostech orgánů OSN a některých specializovaných agentur o vydání poradního stanoviska k určité právní otázce.

Případ, který Jihoafrická republika předložila proti Izraeli 29. prosince 2023, byl prvním sporným řízením vedeným proti Izraeli před ICJ. V poradním posudku z roku 2004 soud dospěl k závěru, že výstavba zdi budované Izraelem na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma a jeho okolí, a režim s ní spojený jsou v rozporu s mezinárodním právem.

Jihoafrická republika tvrdí, že „jednání a opomenutí Izraele mají genocidní charakter, neboť jsou prováděna s nezbytným konkrétním úmyslem zničit Palestince v Gaze jako součást širší palestinské národnostní, rasové a etnické skupiny“.

Jihoafrická republika zakládá pravomoc soudu na Úmluvě OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, jejímiž smluvními stranami jsou obě země. Izrael tato obvinění odmítá.

Dalším případem, který vzbudil mezinárodní pozornost, bylo rozhodnutí proti Myanmaru z ledna 2020. Soud zemi nařídil, aby chránila příslušníky rohingské menšiny a zabránila zničení důkazů souvisejících s obviněními z genocidy. Tento případ, který předložila Gambie, byl významný také tím, že do Haagu přijela svou zemi obhajovat tehdejší faktická vůdkyně Myanmaru Aun Schan Su Ťij.

Pokud jde o řízení o poradním posudku, Valné shromáždění OSN požádalo 20. ledna 2023 soud o vydání poradního posudku týkajícího se „izraelských praktik ovlivňujících lidská práva palestinského lidu na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma“.

V březnu 2023 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci, jejímž prostřednictvím soud požádalo o vydání poradního posudku k povinnostem států v souvislosti se změnou klimatu. Soud poté v červenci 2025 rozhodl, že státy mají povinnost chránit životní prostředí před emisemi skleníkových plynů. Průlomové rozhodnutí ICJ označil generální tajemník OSN António Guterres za vítězství pro naši planetu. Soud rovněž rozhodl, že pokud státy tuto povinnost poruší, nesou právní odpovědnost a mohou být právně zavázány ukončit protiprávní jednání, poskytnout záruky, že se nebude opakovat, a podle okolností plně nahradit vzniklou škodu.

Kdo může soudu předložit případ?

Kterýkoli členský stát OSN může předložit případ proti jinému členskému státu, a to i v případě, že spolu tyto státy nejsou v přímém konfliktu, pokud je dotčen společný zájem mezinárodního společenství.

Jaké důsledky má rozhodnutí soudu?

Rozhodnutí ICJ jsou konečná a není možné se proti nim odvolat.

Je na dotčených státech, aby rozhodnutí soudu provedly ve svých vnitrostátních právních řádech. Ve většině případů státy své závazky vyplývající z mezinárodního práva respektují a rozhodnutí soudu plní.

Pokud některý stát nesplní povinnosti vyplývající z rozsudku, zbývá možnost obrátit se na Radu bezpečnosti, která může podle Charty OSN hlasovat o příslušné rezoluci. K tomu došlo v případě, který v roce 1984 předložila Nikaragua proti Spojeným státům a ve kterém požadovala odškodnění za americkou podporu povstalců Contras.

ICJ rozhodl ve prospěch Nikaraguy, Spojené státy však rozsudek odmítly přijmout. Nikaragua se proto obrátila na Radu bezpečnosti, kde však USA příslušnou rezoluci vetovaly.

Jaký je rozdíl mezi ICJ a ICC?

Mezinárodní trestní soud (ICC)Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) jsou často zaměňovány.

Nejjednodušším vysvětlením rozdílu je, že případy před ICJ se týkají států, zatímco ICC je trestním soudem, který vede řízení proti jednotlivcům obviněným z válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti.

ICJ je orgánem Organizace spojených národů, ICC je na OSN právně nezávislý, přestože jeho činnost podporuje Valné shromáždění.

Ne všech 193 členských států OSN je smluvní stranou ICC. Soud může zahájit vyšetřování a otevřít případy týkající se možných trestných činů spáchaných na území státu, který je smluvní stranou ICC nebo uznal jeho pravomoc, případně trestných činů spáchaných státním příslušníkem takového státu.

Soud projednával případy a vydával rozhodnutí týkající se celé řady porušení práva, od používání znásilnění jako válečné zbraně až po nábor dětí do ozbrojených skupin.

Zdroj: UN News

Pavel Jungwirth: Věda podává jasný a stále přesnější obraz klimatické změny a lidského podílu na ní

S velkým zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí významného českého a světového vědce, fyzikálního chemika, prof. Pavla Jungwirtha.
V roce 2019 jsme díky jeho zájmu o kritický vývoj globálního klimatu navázali spolupráci s Učená společnost České republiky, jíž byl v letech 2019-2021 předsedou. Toto partnerství trvá dodnes a jsme odhodláni ve spolupráci pokračovat a dál budovat mosty mezi vědeckým poznáním a veřejnou diskusí, jak o to usiloval prof. Jungwirth.
„Věda podává jasný a stále přesnější obraz klimatické změny a lidského podílu na ní. Pokud ale tyto poznatky nebudou srozumitelně a přesvědčivě komunikovány široké veřejnosti, která pak může ovlivnit i politická rozhodování, zůstaneme na půl cesty. Proto je tu Cena za komunikaci klimatu jako povzbuzení k dalším krokům na správné cestě,“ řekl o našem společném projektu Pavel Jungwirth.
Čest jeho památce.

Foto: OSN Česká Republika

5 základních faktů o Mezinárodním trestním soudu

Souzení nejzávažnějších zločinů, zajištění přístupu obětí ke spravedlnosti, vedení spravedlivých soudních řízení a doplňování činnosti vnitrostátních soudů, to patří mezi hlavní úkoly Mezinárodního trestního soudu (ICC). ICC byl založen v roce 2002 a sídlí v Haagu. Jedná se o trestní soud, který může vést řízení proti jednotlivcům obviněným z válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti.

Přinášíme pět základních faktů o ICC a o tom, jak přispívá k budování spravedlivějšího světa.

1. Stíhání nejzávažnějších zločinů
ICC byl vytvořen s ohledem na miliony lidí včetně dětí, kteří se stali oběťmi nepředstavitelných zvěrstev, která hluboce otřásají svědomím lidstva. Jedná se o první stálý mezinárodní trestní soud na světě založený mezinárodní smlouvou, jehož úkolem je vyšetřovat a stíhat pachatele zločinů proti lidskosti, válečných zločinů, zločinů genocidy a agrese.

Soud úspěšně stíhal osoby za válečné zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii, mimo jiné ve Srebrenici, a rozhodoval významné případy pro mezinárodní spravedlnost. Pomohl objasnit zločiny spojené s využíváním dětských vojáků, ničením kulturního dědictví, sexuálním násilím nebo útoky na nevinné civilisty. Prostřednictvím rozsudků v příkladných případech postupně vytváří směrodatnou mezinárodní judikaturu.

Soud vyšetřoval nebo dál vyšetřuje některé z nejnásilnějších konfliktů na světě, mimo jiné v Dárfúru, Demokratické republice Kongo, Gaze, Gruzii a na Ukrajině. V současnosti vede veřejná slyšení týkající se 34 aktivních případů. Na seznamu osob, na něž vydal zatykač, jsou mimo jiné ruský prezident Vladimir Putin nebo izraelský premiér Benjamin Netanyahu.

Vydání zatykače a zadržení podezřelých však představuje náročný úkol. Soud nemá vlastní policejní složky, které by jeho zatykače prosazovaly, a při plnění svých rozhodnutí je závislý na členských státech. Většina osob obžalovaných soudem pochází z afrických zemí.

2. Zapojení obětí
Při sledování jednání ICC je pravděpodobné, že během kteréhokoli dne uslyšíte výpovědi svědků nebo právního zástupce, který před soudem zastupuje názory obětí. Jejich výpovědi jsou nezbytnou součástí soudního řízení.

Soud nejen stíhá a trestá osoby odpovědné za nejzávažnější zločiny, ale zároveň zajišťuje, aby byly vyslyšeny hlasy obětí. Oběťmi jsou osoby, které utrpěly újmu v důsledku spáchání některého ze zločinů spadajících do pravomoci soudu.

Oběti se účastní všech fází soudních řízení před ICC. Do těchto řízení se již zapojilo více než 10 tisíc obětí zvěrstev. Prostřednictvím osvětových programů soud rovněž udržuje přímý kontakt s komunitami zasaženými zločiny spadajícími do jeho pravomoci.

Soud se také snaží chránit bezpečnost a fyzickou i psychickou integritu obětí a svědků. Přestože oběti samy nemohou zahájit řízení, mohou žalobci předkládat informace, které mu mohou pomoci také při rozhodování, zda zahájit vyšetřování.

Svěřenský fond ICC pro oběti v současnosti uvádí do praxe první rozhodnutí soudu o reparacích, mimo jiné ve prospěch obětí a jejich rodin v Demokratické republice Kongo. Prostřednictvím svých asistenčních programů fond rovněž poskytl fyzickou, psychologickou a socioekonomickou podporu více než 450 tisíc obětí.

3. Zajištění spravedlivých soudních řízení

Každý obžalovaný je před ICC považován za nevinného, dokud není jeho vina prokázána nade vší rozumnou pochybnost. Každý obžalovaný má právo na veřejné a nestranné řízení.

Podezřelí a obžalovaní mají před ICC základní práva. Patří mezi ně právo být informován o vznesených obviněních, mít dostatek času a prostředků na přípravu obhajoby, být souzen bez zbytečných průtahů, svobodně si zvolit právního zástupce a obdržet od žalobce důkazy svědčící v jejich prospěch.

Mezi tato práva patří také právo sledovat řízení v jazyce, kterému obžalovaný plně rozumí. Soud proto zaměstnává specializované tlumočníky a překladatele pro více než 40 jazyků. Během jediného jednání někdy současně používá až čtyři jazyky.

Během prvních 20 let existence soudu čelili účastníci řízení celé řadě nových hmotněprávních a procesních výzev, často velmi daleko od míst, kde byly zločiny spáchány. Zločiny stíhané ICC mají navíc specifickou povahu a často jde o masové zločiny, které vyžadují velké množství důkazů a značné úsilí k zajištění bezpečnosti svědků. Řízení jsou složitá a v průběhu jednotlivých případů je nutné mimo soudní síň vyřešit mnoho dalších otázek.

4. Doplňování činnosti vnitrostátních soudů

ICC nenahrazuje vnitrostátní soudy. Je soudem poslední instance. Hlavní odpovědnost za vyšetřování, souzení a trestání pachatelů nejzávažnějších zločinů nesou jednotlivé státy. Soud zasahuje pouze tehdy, když stát, na jehož území byly spáchány závažné zločiny spadající do pravomoci ICC, není ochoten nebo schopen se jimi skutečně zabývat.

Závažné násilí po celém světě narůstá. Zdroje soudu ale zůstávají omezené, a soud se proto může současně zabývat pouze malým počtem případů. ICC rovněž úzce spolupracuje s vnitrostátními a mezinárodními soudy.

5. Budování širší podpory spravedlnosti

S podporou více než 120 smluvních států ze všech kontinentů se ICC etabloval jako stálá a nezávislá soudní instituce. Na rozdíl od vnitrostátních justičních systémů ale tento soud nemá vlastní policejní složky. Je závislý na spolupráci států, mimo jiné při výkonu svých zatykačů nebopředvolání. Soud nemá ani vlastní území, kam by mohl přemístit ohrožené svědky. ICC je tedy do značné míry závislý na podpoře a spolupráci jednotlivých států.

Jak se Mezinárodní soudní dvůr liší od Mezinárodního trestního soudu?

Mezinárodní trestní soud (ICC) a Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) bývají často zaměňovány. Zde je stručný přehled toho, v čem se liší:

  • Nejjednodušeji lze tento rozdíl vysvětlit tak, že případy projednávané ICJ se týkají států, ICC je trestní soud, který vede řízení proti jednotlivcům obviněným z válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti.
  • Zatímco ICJ je orgánem Organizace spojených národů, ICC je na OSN právně nezávislý, ačkoli jej podporuje Valné shromáždění OSN.
  • Přestože ne všech 193 členských států OSN je smluvní stranou ICC, soud může zahájit vyšetřování a řízení týkající se údajných zločinů spáchaných na území smluvního státu ICC nebo jeho státním příslušníkem, případně na území či státním příslušníkem státu, který uznal pravomoc soudu.

Zdroj: UN News

Foto: UN Photo/ Rick Bajornas

Guterres: Klimatická krize nás vede ke stále vyšším teplotám a energetická krize odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících

Zatímco Evropu v červnu dál svírala smrtící vlna veder, generální tajemník OSN António Guterres vydal naléhavou výzvu k ambicióznějším globálním krokům v boji proti změně klimatu způsobené fosilními palivy. Varoval, že bez rychlé akce hrozí nevratné škody.

V zásadním projevu během London Climate Action Week vyzval šéf OSN mimo jiné společnosti působící v oblasti umělé inteligence, aby „vyložily karty na stůl“ a transparentně zveřejňovaly plný dopad svých datových center na životní prostředí — včetně jejich uhlíkové, vodní a půdní stopy.

Generální tajemník zároveň upozornil, že závislost světa na ropě prohlubuje nejen klimatickou krizi, ale také krizi energetické suverenity. Ta souvisí mimo jiné s rozsáhlým narušením námořní dopravy v Hormuzském průlivu a válkou zahrnující Írán, Izrael a Spojené státy.

„Tyto krize se mohou zdát oddělené, ale mají stejný ničivý původ: fosilní paliva. A vyžadují stejnou odpověď: rychlý a spravedlivý přechod k čisté energii a výrazné posílení adaptace, odolnosti a klimatické spravedlnosti pro ty, kteří již dnes čelí dopadům klimatické krize,“ uvedl Guterres.

Vyzval přitom k politickému vedení schopnému prosadit globální změnu podobného rozsahu, jakou bylo ukončení používání olovnatého benzinu či zákaz chemických látek, které způsobily vznik díry v ozonové vrstvě.

Stručně: plán OSN pro energetickou nezávislost

  • Rychle snížit emise: Emise musí dosáhnout vrcholu okamžitě a do roku 2050 klesnout na čistou nulu, mimo jiné prostřednictvím globálního úsilí o omezení znečištění metanem.
  • Urychlit přechod k čisté energii: Rozvoj obnovitelných zdrojů musí pokračovat, dotace na projekty fosilních paliv musí skončit a zisky z fosilních paliv je třeba zdanit ve prospěch zranitelných komunit a energetické transformace.
  • Zprůhlednit dopady umělé inteligence: Velké společnosti působící v oblasti AI by měly povinně zveřejňovat dopad svých datových center na životní prostředí a do roku 2030 je napájet obnovitelnou energií.
  • Zajistit spravedlivou transformaci: Přechod k čisté energii musí vytvářet pracovní místa, podporovat komunity a přinášet rozvojové přínosy rozvojovým zemím.
  • Posílit klimatickou odolnost: Je nutné zvýšit investice do adaptace, systémů včasného varování a dalších opatření na ochranu lidí nejvíce ohrožených dopady změny klimatu.
  • Uvolnit spravedlivé financování: Rozvojové země potřebují dostupnější financování pro investice do čisté energie, adaptace na změnu klimatu a udržitelného rozvoje.
  • Bránit vědu a pravdu: Je třeba posilovat důvěru ve vědu, čelit klimatickým dezinformacím a chránit environmentální novináře i obránce lidských práv.

Od chvíle, kdy se světoví lídři v Paříži dohodli na omezení růstu globální teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, uplynulo už více než deset let. Pařížská dohoda tehdy představovala mimořádný projev mezinárodní jednoty pod vedením OSN.

Dohoda platí i dnes — navzdory tomu, že Spojené státy od ní letos v lednu oficiálně odstoupily už podruhé. Vědci podporovaní OSN však varují, že průměrné roční teploty tuto hranici v příštích letech pravděpodobně překročí.

„Na každém zlomku stupně záleží,“ zdůraznil generální tajemník. Varoval před nevratným poškozením korálových útesů, které nedokážou přežít v příliš teplých vodách, před táním ledových příkrovů, jež hrozí přetvořit pobřeží a vyhnat miliony lidí z domovů, i před reálnou možností, že některé malé ostrovní státy zmizí pod hladinou moře.

Tváří v tvář této existenční hrozbě je podle Guterrese úkolem světa „přísně omezit překročení hranice 1,5 °C, zkrátit jeho trvání a co nejrychleji vrátit teploty zpět pod 1,5 °C“.

„Matka všech energetických šoků“

Guterres zároveň uvedl, že „jakákoli mírová dohoda je vítaná a přinesla by tolik potřebnou úlevu“. Reagoval tak na šedesátidenní přerušení bojů, které má umožnit pokračování íránsko-amerických jednání ve Švýcarsku.

Současně ale upozornil, že krize na Blízkém východě rozpoutala „matku všech energetických šoků“, srovnatelnou s ropnými otřesy 70. let i s dopady plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu.

Ačkoli válka na Blízkém východě tvrdě dopadá na vysoce industrializované státy, podle generálního tajemníka OSN zasahuje rozvojové země ještě výrazněji.

„Je to dluhový šok, potravinový šok, rozvojový šok,“ řekl Guterres posluchačům v Londýně.

Spravedlivá budoucnost díky obnovitelným zdrojům

„Dobrou zprávou je, že na rozdíl od všech minulých energetických krizí dnes máme jasnou cestu ven — čistou cestu ven,“ pokračoval generální tajemník.

Připomněl, že od roku 2010 klesla cena solární energie téměř o 90 procent, cena pevninské větrné energie o více než 70 procent a cena bateriových úložišť o 95 procent.

Obnovitelné zdroje podle Guterrese zabránily vzniku většího množství emisí oxidu uhličitého, než kolik za rok dohromady vyprodukují Spojené státy, Evropská unie a Japonsko. Investice do čisté energie dnes navíc přitahují téměř dvojnásobek prostředků oproti fosilním palivům.

„Na sluneční světlo nelze uvalit embargo a vítr nelze zablokovat,“ uvedl.

Sedmibodový plán energetické nezávislosti

V rámci svého plánu na čistý rozchod s fosilními palivy představil generální tajemník OSN sedm klíčových kroků.

1. Emise musí dosáhnout vrcholu okamžitě a v tomto desetiletí prudce klesat, aby svět do roku 2050 dosáhl čisté nuly. Skupina nejbohatších ekonomik G20 podle Guterrese „musí jít příkladem“, protože odpovídá za přibližně 80 procent globálních emisí.

Mezi ambiciózní opatření patří i globální výzva k akci proti metanu. Tento plyn zachycuje přibližně 80krát více tepla než oxid uhličitý, v atmosféře se však rozkládá během pouhého jednoho či dvou desetiletí.

„Svět ukončil používání olovnatého benzinu. Odstranili jsme chemické látky poškozující ozonovou vrstvu. Další na řadě musí být znečištění metanem,“ zdůraznil šéf OSN.

2. Je třeba podporovat projekty čisté energie a ukončit veřejné dotace na nové projekty fosilních paliv. „Osm největších společností působících v oblasti fosilních paliv vykázalo jen v prvním čtvrtletí letošního roku dodatečné zisky ve výši 6,5 miliardy dolarů. Vyzývám vlády, aby je zdanily,“ řekl Guterres.

Tyto prostředky by podle něj měly pomoci zranitelným rodinám a komunitám a urychlit přechod k čisté a dostupné energii.

3. Každá velká společnost působící v oblasti umělé inteligence by měla měřit a veřejně zveřejňovat plný environmentální dopad svých datových center. To zahrnuje uhlíkovou, vodní i půdní stopu. Firmy by se zároveň měly zavázat, že do roku 2030 budou všechna jejich datová centra poháněna obnovitelnou energií.

Datová centra pro umělou inteligenci už dnes spotřebovávají více elektřiny než většina států světa. „Je čas vyložit karty na stůl,“ uvedl šéf OSN.

Do roku 2030 by podle něj mohla datová centra pro umělou inteligenci spotřebovat tolik vody, kolik by stačilo k pokrytí základních potřeb všech 1,3 miliardy obyvatel subsaharské Afriky po celý rok.

4. „Žádná další těžba bez rozvoje.“ Guterres vyzval k větší podpoře přechodu k čisté energii tak, aby přinášel prospěch pracovníkům, komunitám i rozvojovým zemím. Důležitou roli v tom má sehrát klimatická konference OSN COP31 v Turecku.

„Samotný přechod už není otázkou,“ zdůraznil. „Buď bude řízený, nebo chaotický; spravedlivý, nebo nerovný; zdrojem stability, nebo hlubšího rozdělení. A tato rozhodnutí jsou stále v našich rukou.“

5. Je nutné chránit ty, kteří jsou klimatickým chaosem ohroženi nejvíce, a pomáhat jim s adaptací. Ta podle Guterrese „zachraňuje životy, chrání domovy a komunity, pomáhá ekonomikám zvládat otřesy a drží společnosti pohromadě“.

Je třeba zavést krizové a preventivní systémy dříve, než se klimatické šoky promění v humanitární a ekonomické katastrofy, dodal Guterres. Vyspělé země zároveň musí splnit svůj „dlouhodobý závazek zdvojnásobit financování adaptace, s jasnou cestou k jeho ztrojnásobení“, uvedl.

6. Svět musí zajistit spravedlivé financování, které umožní rychlé a rozsáhlé ukončování závislosti na fosilních palivech a zelenou transformaci. Mnoho rozvojových zemí dnes čelí nákladům na půjčky, které jsou dvakrát až třikrát vyšší než v bohatších ekonomikách.

„Země s obrovským potenciálem pro obnovitelné zdroje jsou vylučovány z revoluce čisté energie,“ upozornil Guterres. Poukázal přitom na africké státy, které získávají jen dvě procenta globálních investic do čisté energie, přestože disponují 60 procenty nejlepších solárních zdrojů na světě.

Generální tajemník zdůraznil také dodatečnou úvěrovou kapacitu multilaterálních rozvojových bank, jako je Světová banka, ve výši 600 až 800 miliard dolarů. Ta by podle něj měla být „agresivně“ využita k financování infrastruktury budoucnosti a adaptace na změnu klimatu.

Podpořit je třeba i další investiční opatření, například zdanění odvětví s vysokými emisemi. Stejně tak „musí vyspělé země dodržet své sliby“, včetně podpory Fondu pro reakci na ztráty a škody a Zeleného klimatického fondu, pokračoval generální tajemník.

Guterres připomněl, že slíbených 300 miliard dolarů pro rozvojové země musí být skutečně poskytnuto — spolu s konkrétními kroky k mobilizaci 1,3 bilionu dolarů ročně do roku 2035.

7. Nakonec generální tajemník OSN vyzval k podpoře vědy jako základu pravdy a systémů včasného varování. Zároveň je podle něj nutné čelit klimatickým nepravdám, protože „dezinformace se šíří záměrně, aby oddálily klimatická opatření, upevnily vliv zájmových skupin a oslabily důvěru“.

Počet nuceně vysídlených ve světě poklesl

Počet lidí nucených opustit svůj domov se celosvětově poprvé za poslední desetiletí snížil, uvádí v čerstvě vydané zprávě Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Přesto však zůstává nepřijatelně vysoký a desítky milionů lidí jsou nadále uvězněny v dlouhodobém exilu a jen s malou nadějí na obnovení svého života. 

Zásadně změnit přístup

Výroční zpráva UNHCR Global Trends Report, kterou v Ženevě představil vysoký komisař pro uprchlíky Barham Salih ukazuje, že počet uprchlíků ve světě v roce 2025 klesl o tři procenta na 41,6 milionu. Přibližně 5,4 milionu lidí během loňského roku uprchlo do jiných zemí před násilím a pronásledováním. Navzdory celkovému poklesu samotná humanitární pomoc již nestačí, uvedl vysoký komisař. Vzhledem k tomu, že 70 procent uprchlíků zůstává po léta v exilu a mnozí žijí pod hranicí chudoby, vyzval k zásadní změně přístupu. „Pro příliš mnoho uprchlíků začíná vysídlení jako záchrana života, ale trvá celý život,“ uvedl. „Potřebujeme zásadní změnu přístupu, která lidem prchajícím před válkou a pronásledováním vytvoří novou naději a nové příležitosti.“ 

Vysoký komisař Salih představil konkrétní a měřitelný cíl: během příští dekády snížit o více než polovinu počet uprchlíků v dlouhodobém vysídlení, kteří jsou závislí na humanitární pomoci, se zaměřením na země s nízkými a středními příjmy, které hostí většinu uprchlíků. Tato iniciativa by rozšířila možnosti dobrovolných návratů, humanitárních víz a přesídlování a zároveň by pomohla uprchlíkům přejít od závislosti na pomoci k soběstačnosti prostřednictvím přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, finančním službám a pracovním trhům. 

Budoucnost pro uprchlíky

Zpráva UNHCR také upozoprňuje na prudký pokles v přesídlování uprchlíků: počet osob přijatých prostřednictvím programů přesídlení nebo sponzorských schémat se meziročně snížil o více než polovinu na pouhých 81 800 v roce 2025. Tím se dále prohloubil rozdíl mezi dostupnými místy a naléhavými potřebami. 

Více než 70 procent uprchlíků pochází z Afghánistánu, Jižního Súdánu, Súdánu, Sýrie, Ukrajiny a Venezuely. Největšími hostitelskými zeměmi jsou Kolumbie, Německo a Turecko. „Azyl a ochrana zachraňují životy a nejsou předmětem diskuse,“ uvedl vysoký komisař Salih, „ale nemůžeme přijmout budoucnost, v níž miliony uprchlíků zůstávají po léta či desetiletí uvězněny ve své situaci bez reálné vyhlídky na obnovu svého života.“

Zdroj: UN News
Foto: UNHCR

Valné shromáždění podpořilo historicky důležité rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o klimatické krizi

Přelomová rezoluce Valného shromáždění přijatá ve středu je podle generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese silným potvrzením mezinárodního práva, klimatické spravedlnosti a vědy. Generální tajemník uvedl, že rezoluce jasně ukazuje na odpovědnost členských států chránit své obyvatele před akcelerující klimatickou krizi.

Rezoluci připravilo Vanuatu, tichomořský ostrovní stát stojící v první linii klimatické krize, spolu s několika dalšími zeměmi. Byla přijata po intenzivních diskusích, během nichž bylo navrženo několik pozměňovacích návrhů, poměrem hlasů 141 pro, osm proti a 28 států se zdrželo.

Proti hlasovaly Bělorusko, Írán, Izrael, Libérie, Rusko, Saúdská Arábie, Spojené státy a Jemen.

Když Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), hlavní soudní orgán OSN, v červenci 2025 rozhodl, že státy mají povinnost chránit životní prostředí před emisemi skleníkových plynů, bylo toto rozhodnutí označeno za průlomové. Generální tajemník OSN jej popsal jako vítězství pro naši planetu.

Právní povinnost

Soud rovněž rozhodl, že pokud státy tyto povinnosti poruší, nesou právní odpovědnost a mohou být právně zavázány ukončit protiprávní jednání, poskytnout záruky, že se nebude opakovat, a podle okolností plně nahradit vzniklou škodu.

Přestože poradní stanoviska ICJ nejsou právně závazná, mají významnou právní a morální autoritu. Pomáhají objasňovat a rozvíjet mezinárodní právo tím, že vymezují právní povinnosti států. Středeční přijetí rezoluce Valným shromážděním navazující na toto rozhodnutí vysílá silný signál, že řešení klimatické krize je právní povinností podle mezinárodního práva, nikoli pouze politickou volbou.

Co rezoluce obsahuje?

Rezoluce vyzývá všechny členské státy OSN, aby přijaly veškeré možné kroky k zabránění významným škodám souvisejících s klimatem, včetně emisí vznikajících na jejich území, a aby plnily své stávající klimatické závazky vyplývající z Pařížské dohody.

Vlády jsou vyzvány ke spolupráci a k průběžné koordinaci úsilí v boji proti změně klimatu na globální úrovni a k zajištění toho, aby klimatické politiky chránily právo na život, zdraví a přiměřenou životní úroveň.

V prohlášení zveřejněném po hlasování Valného shromáždění Guterres uvedl, že nejvyšší cenu za změnu klimatu platí ti, kteří za ni nesou nejmenší odpovědnost, a že cesta ke klimatické spravedlnosti vede přes rychlý, spravedlivý a férový přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie.

Generální tajemník OSN také poznamenal, že obnovitelné zdroje se ukázaly jako nejlevnější a nejbezpečnější forma energie a že cíl udržet růst globální teploty na maximálně 1,5 °C nad předindustriální úrovní je stále dosažitelný.

Zdroj: UN News Service

Věda a klimatická změna: Fakta, hrozby, příležitosti

Dubnová Panelová diskuse s názvem „Věda a klimatická změna: fakta, hrozby, příležitosti“ pořádaná Učenou společností ČR ve spolupráci s Informačním centrem OSN v Praze si kladla za cíl vyzdvihnout racionální přístup k tématu klimatické změny. Jak v úvodu zdůraznil Pavel Jungwirth z Učené společnosti ČR, smysluplná debata musí stát na jasných a nezpochybnitelných faktech. Vedoucí Informačního centra OSN v Praze Michal Broža připomněl, že klimatická změna není vzdálená hrozba, je to realita, kterou už žijeme. A přesto dnes čelíme nejen oteplování planety, ale i ochlazování důvěry ve vědu. Vyzdvihl, že je nutné posílit hlas vědy ve veřejném prostoru a připomenout, že bez ní nemůžeme dělat dobrá rozhodnutí.

Věda jako základ mezinárodní shody
Klimatická diplomacie stojí na vědeckých poznatcích. „Kdyby nebylo klimatické vědy, neměli bychom klimatickou diplomacii,“ řekl zvláštní host diskuse, velvyslanec Francie v Česku Stéphane Crouzat. Zdůraznil, že zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) mají mimořádnou váhu, protože jejich závěry schvalují vědci i zástupci vlád společně, řádek po řádku. Právě tato mezinárodní shoda činí z vědeckých dat pevný základ globálních klimatických jednání. Přestože se svět nebezpečně přibližuje hranici oteplení o 1,5 °C, vědecké modely zůstávají klíčovým nástrojem pro předvídání dopadů klimatické změny i pro hledání potřebných řešení.

Česká republika: Oteplování dvakrát rychlejší než globální průměr
Bioklimatolog Miroslav Trnka upozornil, že se Česká republika otepluje výrazně rychleji je globální průměr. Zatímco globální teplota vzrostla oproti předprůmyslovému období přibližně o 1,3 °C, v Česku je oteplování podle jeho slov zhruba 1,8 až 2× vyšší. Současné scénáře přitom naznačují, že při optimistickém vývoji může oteplení dosáhnout kolem 2,6 °C, v horším případě až 3 °C. V praxi to znamená, že se klimatické podmínky v ČR posouvají do nižších nadmořských výšek — obrazně řečeno se z Vysočiny stává jižní Morava.

Profesor Trnka zároveň zdůraznil, že ačkoliv fyzikální principy klimatické změny dobře známe, větší nejistota panuje v reakcích ekosystémů a regionálních dopadech, například v budoucím vývoji srážek či intenzitě sucha ve střední Evropě. Za významné riziko označil i zpětné vazby, například tání permafrostu, které může tempo oteplování dále urychlit.

Technologie máme, chybí koordinace
Podle Ondráše Přibyly, ředitele projektu Fakta o klimatu snižování emisí není technologickým ani vědeckým problémem, ale otázkou koordinace a společenského rozhodování. Technologie potřebné pro přechod k nízkoemisní ekonomice již podle něj existují a díky rychlému rozvoji se stávají stále dostupnějšími. Významnou roli v tomto vývoji sehrává zejména Čína, která masivními investicemi pomohla zlevnit fotovoltaiku i bateriová úložiště. Přibyla zároveň upozornil, že svět se v nejbližších letech pravděpodobně přiblíží vrcholu emisí („peak emissions“), po němž by mělo začít jejich postupné snižování.

Klima potřebuje jasná pravidla a instituce
Odbornice na právo životního prostředí Tereza Snopková z Akademie věd upozornila, že řešení klimatické změny není jen otázkou technologií, ale především nastavení pravidel, práva a správy. Klíčové podle ní je vytvoření jasného a uceleného právního rámce, který dokáže propojit klimatické cíle s konkrétními politikami napříč sektory a zajistit jejich vymahatelnost. Česká republika podle ní ale stále postrádá klimatický zákon, který by tento rámec systémově vymezil. Současná roztříštěnost legislativy a využívání nestandardních postupů při jejím přijímání pak podle ní ztěžují naplňování klimatických cílů a mohou oslabovat důvěru veřejnosti v právo i v klimatická opatření samotná. Důraz proto klade na stabilní institucionální a legislativní ukotvení klimatické politiky v ČR, které by umožnilo dlouhodobé a předvídatelné snižování emisí.

Ekonomika a pravidla jako klíčové nástroje změny
Pavel Řežábek ze společnosti ČEZ uvedl, že energetický sektor reaguje především na ekonomické signály. Cena emisních povolenek (kolem 75 € za tunu) podle něj výrazně zhoršuje ekonomičnost uhelných elektráren a tím urychluje jejich útlum a celkovou transformaci energetiky. Zároveň zdůraznil bezpečnostní výhodu decentralizované energetiky, kterou přirovnal k internetu – je odolnější vůči narušení než centralizované zdroje.

Bariéry v debatě: Ideologie a dezinformace
Sociolog Vojtěch Pecka identifikoval faktory, které českou debatu vychylují: ideologický odpor k zásahům do trhu, zájmy fosilního průmyslu a vliv Ruské federace. Cílem dezinformačních kampaní není nutně přesvědčit o opaku, ale přehltit informační prostor natolik, aby se společnost nebyla schopna dohodnout ani na tom, co je vůbec problém. Při takovém zahlcení „kontaminovanými“ informacemi se totiž rozpadá i základní shoda na faktech, což znemožňuje racionální veřejnou debatu. 

Příležitost k transformaci
Navzdory hrozbám nabízí klimatická změna i příležitosti. Jako příklad bylo uvedeno Dánsko, které již v 90. letech uchopilo klimatickou politiku jako ekonomickou šanci a dnes profituje z exportu technologií. Pro úspěšnou transformaci v Česku bude klíčové nejen vzdělávání, ale především dosažení širokého společenského konsenzu, podobného tomu, jaký provázel ekonomickou transformaci v 90. letech.

Záznam celé diskuse je k dispozici na YouTube kanálu Učené společnosti ČR


Informační centrum OSN v Praze

Železná 24, 110 00
Praha 1

Lidé

Michal Broža
pověřený řízením, Information Officer
Šárka Fazlagić
Public Information Assistant
Petr Lobotka
administrativa a finance
Aktuální články a události
Činnost a cíle zastoupení OSN v Česku
Historie, struktura, financování a další informace o OSN
Kompletní překlad a grafické podklady v češtině
Copyright (c) UNIC Praha | Informační centrum OSN, Železná 24, 110 00 Praha 1