COP31: Co je v sázce na letošním klimatickém summitu OSN?

Svět má dnes pro boj se změnou klimatu k dispozici více nástrojů a technologií než dříve. Výzvou, před níž dnes státy stojí, už proto není jen hledání řešení, ale také zajištění toho, aby si je mohl dovolit každý. Katastrofální povodně, smrtící vlny veder a dlouhotrvající sucha jsou charakteristickými rysy roku 2026, v němž vědci potvrdili, že svět směřuje k překročení hranice oteplení o 1,5 °C stanovené Pařížskou dohodou. V této situaci a v očekávání silného jevu El Niño, který by mohl klimatické dopady ještě zesílit, se ve dnech 9. až 20. listopadu v turecké Antalyi sejdou zástupci více než 190 zemí na výroční konferenci COP31 v turecké Antalyi.

Hlavním zdrojem emisí způsobujících globální oteplování zůstávají fosilní paliva. Technologie potřebné k odklonu od nich ale postupují mimořádně rychlým tempem. Solární energie, elektromobily a bateriová úložiště jsou stále dostupnější. Přesto řada zemí stále nedokáže jejich potenciál plně využít. Proč? Před zahájením summitu hovořila redakce UN News se zvláštním poradcem generálního tajemníka OSN pro klimatickou akci a spravedlivou transformaci Selwinem Hartem o tom, co je v sázce, co brzdí pokrok a čeho může další kolo klimatické diplomacie reálně dosáhnout.

Co je COP31 a proč je tato konference důležitá?
Zkratka COP znamená Konference smluvních stran (Conference of Parties). Jde o státy, které jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Tato každoroční setkání umožňují vládám hodnotit dosažený pokrok a vyjednávat o tom, jak řešit problém, který žádná země nedokáže vyřešit sama. Výsledkem těchto jednání byla v roce 2015 přelomová Pařížská dohoda, v níž se státy zavázaly udržet globální oteplování výrazně pod hranicí 2 °C a usilovat o jeho omezení na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni.

Klimatické konference COP dnes již zdaleka přesahují rámec mezivládních jednání. Stále více se jich účastní podniky, vědci, původní obyvatelé, mladí lidé a organizace občanské společnosti, což odráží rozsah této výzvy. „Dnes již panuje jasné přesvědčení, že řešení klimatické krize vyžaduje zapojení všech,“ vysvětluje Selwin Hart.

Čeho může konference COP skutečně dosáhnout?
Úspěšnost konference COP se často hodnotí podle dohody, které se podaří dosáhnout na jejím konci, někdy až po dnech náročných diskusí a kompromisů na poslední chvíli. Podle Harta to však vypovídá pouze o části skutečného přínosu těchto konferencí.

Upozorňuje na tři způsoby, jakými mohou tato setkání přispět ke změně:

1. Vyjednané dohody: Státy usilují o dosažení konsenzu v otázkách, jako jsou klimatické finance, snižování emisí a adaptace na změnu klimatu. Geopolitické rozpory však často ztěžují dosažení ambiciózních výsledků.
2. Akční agenda: Vlády, rozvojové banky, firmy a organizace občanské společnosti spolupracují na praktických řešeních – od rozšiřování obnovitelných zdrojů energie a modernizace elektrických sítí až po snižování emisí metanu.
3. Národní závazky: Státy využívají konference COP k oznamování konkrétních kroků na domácí úrovni, včetně nových klimatických plánů, závazků k odklonu od fosilních paliv a příspěvků do klimatických fondů.

„Častose očekává, že každá konference COP přinese velkou přelomovou dohodu, která vyřeší klimatickou krizi. To není realistické,“ říká Hart. Letošní summit bude hostit a řídit Turecko, zatímco Austrálie povede vyjednávání v úzké spolupráci s ostrovními státy Tichomoří. Summit klade zvláštní důraz na realizaci konkrétních opatření. Turecko v této souvislosti prosazuje iniciativy zaměřené na čistou energii, potravinovou bezpečnost, odolná města, ekologičtější průmysl, oceány a omezování odpadu. „Osobně se zasazuji o přejmenování Akční agendy na Agendu realizace,“ říká hlavní klimatický poradce OSN. Zdůrazňuje tak potřebu posunout se od slibů ke konkrétním praktickým řešením.

Co bude tedy v Antalyi na stole?

Za diplomatickým jazykem se skrývají rozhodnutí, která mohou ovlivnit životy milionů lidí. Několik zásadních otázek zůstává dosud nevyřešených:

1. Klimatické financování: Rozvojové země požadují, aby bohatší státy dostály svým finančním závazkům vyplývajícím z Pařížské dohody. Přetrvávají však neshody ohledně odpovědnosti za financování, přístupu k finančním prostředkům a způsobů, jak nasměrovat globální finanční toky do klimatických opatření.
2. Spravedlivá transformace: Státy se loni dohodly na vytvoření mechanismu, který podpoří přechod k čistším ekonomikám. Stále však musí rozhodnout, jak bude tento mechanismus fungovat.
3. Adaptace na změnu klimatu: Vyjednavači budou pokračovat v práci na měření dosaženého pokroku, zatímco rozvojové země budou usilovat o větší finanční podporu.
4. Snižování emisí: Vlády zůstávají rozdělené v otázce, jak posílit opatření ke snižování emisí a naplnit již přijaté závazky.

COP31 rovněž zahájí druhé globální hodnocení (Global Stocktake), což je formální proces Pařížské dohody, jehož cílem je posoudit kolektivní pokrok při naplňování dlouhodobých cílů dohody.

Neprohráli jsme už boj s globálním oteplováním?
Vědci varují, že svět dočasně překročí hranici oteplení o 1,5 °C stanovenou Pařížskou dohodou. Tato situace se označuje jako overshoot (dočasné překročení teplotního limitu). To, o kolik teploty vzrostou a jak dlouho zůstanou nad touto hranicí, závisí na rozhodnutích, která dnes přijímají vlády, firmy a celá společnost.

„Overshoot neznamená kapitulaci. Měl by naopak vést k mnohem větší naléhavosti,“ říká Hart. Vyzývá k rychlejšímu snižování emisí a větším investicím do ochrany zranitelných komunit. Navzdory tomuto varování vidí důvody k optimismu. „Dobrou zprávou v této hrozivé situaci, kdy dochází k překračování teplotního limitu, je, že svět nikdy nebyl k řešení této výzvy lépe vybaven,“ říká a poukazuje na rychlý rozvoj elektromobility, solární energetiky a bateriových úložišť.

Pokud řešení existují, co nám brání v jejich využití?
Investice do čisté energie rychle rostou, jejich přínosy se však zdaleka nerozdělují rovnoměrně. Rozvíjející se a rozvojové ekonomiky mimo Čínu, v nichž žijí téměř dvě třetiny světové populace, získaly v roce 2025 pouhých 18 procent celosvětových investic do čisté energie. Afrika názorně ukazuje, v čem je problém. Přestože má kontinent obrovský potenciál pro využívání obnovitelných zdrojů energie, přitahuje pouze malou část globálních investic. Přibližně 600 milionů lidí zde přitom stále nemá přístup k elektřině.

Podle Harta představují jednu z největších překážek kapitálové investice. Financování projektů obnovitelných zdrojů energie v rozvojových zemích může být několikanásobně dražší než v bohatších státech, a to i v případě, že se jedná o identickou technologii. „Naším úkolem v druhé dekádě Pařížské dohody je proto odstranit překážky bránící realizaci opatření a rychlejšímu postupu v těchto ekonomikách,“ vysvětluje Hart.

Pro země, které se již nyní potýkají s vysokým zadlužením, je tato výzva obzvláště obtížná. Vlády mají jen omezené prostředky na investice do zdravotnictví, vzdělávání a ochrany klimatu. „Potřebujeme řešení v oblasti financování, která nepovedou k dalšímu zadlužování,“ zdůrazňuje Hart. COP31 klimatickou krizi během dvou týdnů nevyřeší. Může však pomoci odstranit některé překážky, které stojí mezi řešeními, jež již máme k dispozici, a lidmi, kteří je potřebují.

Foto: ze soutěže WMO 2024 Calendar Competition / Lukáš Vobecký z Česka