Štítek: Lidská práva

V důsledku válek, násilností a pronásledování na celém světě dosáhl počet nedobrovolně vysídlených osob dosud nebývalé výše, uvádí se ve zprávě, kterou včera zveřejnil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

V nové zprávě Global Trends (Globální trendy), každoročním hlavním průzkumu UNHCR mapujícím situaci vysídlených osob, se uvádí, že na celém světě bylo ke konci roku 2016 nedobrovolně vysídlených celkem 65,6 milionu osob – zhruba o 300 tisíc více než o rok dříve.

Počet nedobrovolně vysídlených lidí tvoří tři hlavní složky:

1. Uprchlíci, kterých je 22,5 milionu a jejich počet je vůbec nejvyšší v historii. Z nich 17,2 milionu spadá do odpovědnosti UNHCR a zbytek tvoří palestinští uprchlíci registrovaní naší organizací UNRWA. Nejvyšší počet uprchlíků na světě je i nadále spojen se syrským konfliktem (5,5 milionu). Největší nárůst ale v roce 2016 připadá na Jižní Súdán, kde katastrofický kolaps mírového úsilí loni v červenci vyhnal z domovů do konce roku 739 900 osob (dnes už jejich počet činí 1,87 milionu).
2. Osoby vysídlené v rámci vlastní země, kterých bylo ke konci roku 2016 celkem 40,3 milionu (oproti 40,8 milionu o rok dříve). Vnitřní vysídlení se týká především Sýrie, Iráku a stále velmi palčivé situace v Kolumbii. Problém vnitřního vysídlení je ale celosvětový a na celkovém počtu nedobrovolně vysídlených osob na světě se podílí téměř ze dvou třetin.
3. Žadatelé o azyl, tedy lidé, kteří uprchli z vlastní země a žádají o mezinárodní ochranu jako uprchlíci. Ke konci roku 2016 jich bylo na celém světě 2,8 milionu.

Situace těchto lidí představuje nevýslovné lidské strádání v důsledku válek a perzekuce na celém světě: počet 65,6 milionu znamená, že vysídlen je v průměru jeden člověk ze 113 lidí na světě – to je více, než čítá obyvatelstvo 21. nejlidnatější země světa, Velké Británie.

„Tento počet je nepřijatelný v jakémkoli ohledu a naléhavěji než kdy jindy v historii vypovídá o potřebě solidarity, společného usilování o předcházení krizím a jejich řešení a zajištění řádné ochrany a péče o uprchlíky, vnitřně vysídlené osoby a žadatele o azyl,“ říká Filippo Grandi, vysoký komisař OSN pro uprchlíky. „Musíme pro tyto lidi dělat víc. Svět, kde zuří konflikty, potřebuje rozhodnost a odvahu, nikoli strach.“

Ke klíčovým poznatkům vyplývajícím ze zprávy patří skutečnost, že velmi vysoké míry dosahuje zejména počet nově vysídlených osob. Z celkových 65,6 milionu nedobrovolně vysídlených na celém světě jich během roku 2016 bylo vysídleno 10,3 milionu, přičemž zhruba dvě třetiny (6,9 milionu) jsou uprchlíky ve vlastní zemi. To znamená, že k vysídlení člověka dochází v průměru každé tři sekundy – to je kratší doba, než za jakou přečtete tuto větu.

Návraty jako vyhlídka na zlepšení situace některých uprchlíků

Návraty uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do jejich domovů ve spojení s řešeními jako např. přesídlení do třetích zemí v roce 2016 představovaly vyhlídky na zlepšení situace některých z nich. Na 37 zemí přijalo k přesídlení celkem 189 300 uprchlíků. Přibližně půl milionu dalších uprchlíků se mohlo vrátit do své domovské země a cca 6,5 milionu vnitřně vysídlených osob se mohlo vrátit do oblasti svého původu, byť mnohdy nebyly okolnosti návratu zdaleka ideální a jejich vyhlídky jsou nejisté.

Ke konci roku 2016 přebývalo celosvětově nejvíce uprchlíků, konkrétně 84 procent, v zemích s nízkým nebo středním příjmem, přičemž každého třetího z nich (4,9 milionu osob) přijaly nejméně rozvinuté země. Tato obrovská nerovnováha odráží několik faktorů, mj. stále chybějící mezinárodní konsenzus ohledně přijímání uprchlíků a geografická blízkost řady chudých zemí k oblastem konfliktů. Dokládá také potřebu poskytování dostatečného financování a podpory zemím a společenstvím, které vycházejí vstříc uprchlíkům a dalším vysídleným osobám: jejich absence by totiž mohla vést k nestabilitě, dopadům na humanitární úsilí o záchranu životů nebo dokonce k druhotnému vysídlení.

Nejvíce vysídlených připadá na Sýrii

Z hlediska populace nadále připadá největší počet vysídlených osob na Sýrii, kde je vnitřně vysídleno nebo do zahraniční jakožto uprchlíci či žadatelé o azyl uprchlo na 12 milionů osob (téměř dvě třetiny obyvatelstva země). Pomineme-li dlouhodobou situaci palestinských uprchlíků, na druhém a třetím místě z hlediska počtu vysídlených obyvatel jsou Kolumbijci (7,7 milionu), resp. Afghánci (4,7 milionu). Následují Iráčané (4,2 milionu) a občané Jižního Súdánu (nejrychleji rostoucí vysídlená populace na světě – do konce loňského roku jich z domovů uprchlo 3,3 milionu).

Děti, které tvoří polovinu všech uprchlíků na světě, i nadále nesou nepřiměřené břímě strádání zejména proto, že jsou zranitelnější. Je tragické, že 75 tisíc žádostí o azyl podaly děti, které cestovaly samy nebo byly odloučeny od rodičů. Zpráva UNHCR uvádí, že i tento číselný údaj je proti skutečnému počtu pravděpodobně podhodnocen.

UNHCR odhaduje, že na konci roku 2016 bylo minimálně 10 milionů osob bez státní příslušnosti, případně čelilo riziku její ztráty. Údaje zaznamenané vládami a sdělené UNHCR však uvádějí pouze 3,2 milionu osob bez státní příslušnosti v celkem 75 zemích.

Zpráva Global Trends je statistickým posouzením nedobrovolného vysídlení, a tudíž se nezabývá řadou důležitých jevů, k nimž v roce 2016 v situaci uprchlíků došlo. K nim patří zvyšující se politizace azylových otázek v mnoha zemích a vzrůstající omezování dostupnosti ochrany v některých oblastech, ale i pozitivní jevy jako např. historický Summit OSN pro uprchlíky a migranty v září 2016 a na něm přijatá Newyorská deklarace, nový celospolečenský přístup k řízení záležitostí vysídlení, který je součástí Komplexního rámce pro reakci na uprchlickou krizi, i obrovská velkorysost hostitelských zemí a dárcovských vlád k uprchlíkům a dalším vysídleným.

UNHCR připravuje zprávu Global Trends každoročně na základě svých vlastních údajů, dat získaných od svého partnerského Střediska pro monitoring vnitřně vysídlených osob a údajů poskytovaných vládami států.

Překlad zprávy UNHCR do češtiny: Kancelář vysokého komisaře pro uprchlíky v Praze

Generální tajemník OSN António Guterres vydal v souvislosti se zítřejším Mezinárodním dnem žen následující prohlášení:

Ženská práva jsou lidská práva. Avšak v dnešní neklidné době, kdy se svět stává více nepředvídatelným a chaotickým, jsou práva žen a dívek omezována a přehodnocována. Posilování jejich postavení je tedy jediným způsobem, jak jejich práva chránit a umožnit jim uplatnit v plné míře svůj potenciál.

Historická nerovnováha mocenských vztahů mezi muži a ženami, zhoršovaná narůstajícími nerovnostmi v rámci států i mezi nimi, vede k větší diskriminaci žen a dívek. Tradice, kulturní hodnoty a náboženství jsou po celém světě zneužívány k oklešťování ženských práv, upevňování sexismu a k uplatňování nenávistných postojů vůči ženám.

Zákonná práva žen, která nikdy a na žádném kontinentě nebyla rovná právům mužů, jsou podkopávána. Zpochybňována a podrývána jsou jejich práva ohledně vlastního těla. Ženy se běžně stávají terčem zastrašování či obtěžování v kyberprostoru i reálném životě. Nejhoršími případy jsou ideologie extremistů a teroristů postavené na podrobování žen a dívek, na sexuálním a genderově podmíněném násilí, nucených sňatcích a virtuálním zotročování.

Musíme to změnit

I přes určitá zlepšení působí ve vedoucích pozicích stále převážně muži a ekonomické rozdíly mezi ženami a muži se prohlubují v důsledku zastaralých postojů a mužského šovinismu. Tento stav musíme změnit. Musíme podpořit ženy na všech úrovních a umožnit, aby jejich hlas bylo slyšet a aby získaly kontrolu nad svými životy i nad budoucností světa.

Popírání práv žen a dívek není jen samo o sobě špatné. Má také vážný společenský a ekonomický dopad, který omezuje nás všechny. Genderová rovnost má transformativní účinek, který je nezbytný pro plnou funkčnost společností i ekonomik.

Umožnit ženám přístup ke vzdělání a zdravotní péči přináší i jejich rodinám a komunitám prospěch, který přesahuje do dalších generací. Jeden rok školní docházky navíc může znamenat až 25% zvýšení budoucího příjmu dívek.

Příležitosti i ekonomický růst

Plné zapojení žen na trhu práce generuje příležitosti i růst. Překlenutí genderové propasti v oblasti zaměstnanosti by mohlo do roku 2025 znamenat nárůst celosvětového HDP o 12 bilionů dolarů. Zvýšení poměru žen ve veřejnoprávních institucích povede k posílení jejich reprezentativnosti, inovativnosti, zlepší se jejich rozhodovací procesy a přinese to celospolečenský prospěch.

Genderová rovnost je důležitým prvkem Agendy 2030 udržitelného rozvoje – globálního plánu na řešení aktuálních výzev, který schválili nejvyšší představitelé států a vlád. Cíl 5 je věnován genderové rovnosti a posílení postavení všech žen a dívek, a tento cíl je zásadní pro dosažení všech 17 Cílů udržitelného rozvoje.

Jsem odhodlán rozšířit účast žen na práci OSN v oblasti míru a bezpečnosti. Vyjednavačky zvyšují šance na dosažení udržitelného míru a příslušnice mírových sil snižují možnost sexuálního vykořisťování a zneužívání.

V rámci OSN předkládám jasný plán na dosažení genderové rovnosti v celém systému, aby organizace skutečně reprezentovala lidi, kterým slouží. Dřívějších cílů nebylo zcela dosaženo. Proto teď musíme od ambicí přistoupit k akci.

Zavažme se u příležitosti Mezinárodního dne žen, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom překonali zakořeněné předsudky, podpořili angažovanost a aktivismus a prosazovali genderovou rovnost i posílení postavení žen.

Tématem letošního Mezinárodního dne žen jsou „Ženy v měnícím se světě práce: planeta 50-50 do roku 2030“. Svět práce se mění a pro ženy to má významné důsledky. V roce 2015 přijali vrcholní představitelé států světa tzv. Cíle udržitelného rozvoje a genderová rovnost a posílení postavení žen a dívek se staly jádrem agendy udržitelného rozvoje.

Čtěte: prohlášení generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese k Mezinárodnímu dni žen.

Dosažení cílů – což mimo jiné znamená skoncovat s extrémní chudobou, podpořit inkluzivní a udržitelný ekonomický růst, snížit nerovnosti uvnitř jednotlivých zemí i mezi nimi a docílit genderové rovnosti a posílení postavení žen a dívek – závisí na plném využití potenciálu žen a dívek v zaměstnání.

Jedním z klíčových opatření pro zlepšení ekonomického postavení žen v měnícím se světě práce je vyrovnání platových rozdílů mezi muži a ženami, které v globálním měřítku dosahují 24 procent. Dále je nutné docenit význam neplacené práce v péči o domácnost; věnovat pozornost genderovému deficitu v ošetřovatelské péči; nedostatečnému zastoupení žen ve vedoucích pozicích, v podnikání i v přístupu k sociální ochraně; vytvářet gender zohledňující ekonomické politiky pro vytváření pracovních míst, snižování chudoby a dosahování udžitelného a inkluzivního růstu.

Důležité body Agendy 2030:

• Do roku 2030 zajistit všem dívkám i chlapcům možnost ukončit bezplatné, spravedlivé a kvalitní základní vzdělání.
• Do roku 2030 zajistit všem dívkám a chlapcům možnost kvalitního vývoje v raném dětství a přístup k předškolnímu vzdělávání, aby byli připraveni na základní vzdělávání.
• Skoncovat se všemi formami diskriminace žen a dívek všude ve světě.
• Odstranit všechny formy násilí na ženách a dívkách ve veřejném životě i v soukromí.
• Odstranit všechny škodlivé praktiky, jako jsou dětské, předčasné a nucené sňatky a ženská obřízka.

Aby bylo možné ženám garantovat jejich práva, je zapotřebí zásadních legislativních změn. Do roku 2014 zakotvilo rovná práva mužů a žen do své ústavy 143 států, 52 dalších států tak ale dosud neučinilo. V mnoha zemích je genderová diskriminace stále nedílnou součástí právních i společenských norem.

Ostrá genderová nerovnost se stále projevuje v oblastech ekonomiky a politiky. Během posledních několika desetiletí sice došlo k určitému pokroku, ale v globálním průměru ženy stále vydělávají o 24 % méně než muži. Podle dat z roku 2015 bylo v národních parlamentech pouze 22 procent žen, což je jen pomalý nárůst z 11,3 % v roce 1995.

Násilí na ženách je stále pandemií zasahující všechny země, a to i ty, které v jiných oblastech dosáhly solidního pokroku. V celosvětovém měřítku zažilo 35 % žen fyzické nebo sexuální násilí ze strany partnera nebo jiné osoby.

Ženy mají právo na rovnost ve všech oblastech. Je třeba ji zakotvit do právních systémů a podpořit v právní praxi, a to včetně iniciativních opatření, jako jsou kvóty. Vzhledem k tomu, že genderová rovnost souvisí se všemi oblastmi života, je zapotřebí usilovat o odstranění příčin genderové diskriminace všude, kde se objeví.

Pro dosažení mezinárodně přijatých Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) je důležitá věda i rovnost příležitostí. Za posledních 15 let došlo ve světě k výraznému posunu v zapojování žen a dívek do vědy. Přesto je jejich plné uplatnění ve vědě zatím nedostatečné. Podle nedávné studie provedené ve 14 státech je pravděpodobnost, že studentka získá titul bakalářky 18 %, titul magistry 8 % a doktorský vědecký titul pouhá 2 %. U chlapců je to 37 %, 18 %, resp. 6 %.

S cílem dosáhnout plného a rovného přístupu žen a dívek k uplatnění ve vědě přijalo Valné shromáždění OSN v roce 2015 rozhodnutí (A/RES/70/212) o vyhlášení 11. února Mezinárodním dnem žen a dívek ve vědě.

“Je nutné zvýšit povědomí o práci vědkyň v širokém spektru vědeckých oborů. Svět potřebuje vědu a věda potřebuje ženy,“ říká u příležitosti letošního Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě generální ředitelka UNECSO Irina Bokova.

#mojeoblíbenávědkyně

Na podporu uplatnění žen ve vědě můžete podepsat manifest (odkaz již neaktivní) (má již víc než 90 tisíc signatářů ze všech kontinentů). Zapojit se můžete také do on-line kampaně #mojeoblíbenávědkyně, kterou připravil Sociologický ústav Akademie věd ČR s podporou Informačního centra OSN v Praze. Vyfoťte se se jménem své oblíbené vědkyně – vědkyně kterou buď osobně znáte nebo si jí vážíte, respektujete jí – a umístěte fotografii na facebookový profil “Moje oblíbená vědkyně” s krátkým vysvětlením proč jste zvolili právě tuto osobnost. Namísto fotografie můžete natočit i video s krátkým vzkazem. Fotografii nebo video pak můžete šířit i na vlastních sociálních sítích, na Facebooku i na Twitteru s hashtagem #mojeoblíbenávědkyně.

Foto: WMO / Světová meteorologická organizace / Na snímku vědkyně Amelie Meyerová a Allison Baileyová na norské výzkumné expedici do Arktidy

Na 10. prosince každý rok připadá Den lidských práv. Připomíná den přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948. Letošním mottem je zastat se druhých a otevřeně se postavit za jejich práva. Mnozí z nás mají obavy z toho, co se děje ve světě. K přehlížení základních lidských práv dochází všude. Extremistická hnutí znásilňují a terorizují. Netolerantní a nenávistné výroky se přiživují na strachu. Lidské hodnoty jsou v ohrožení.

Musíme proto znovu opevnit naši lidskost. Příležitostí k tomu může být každá situace. Na ulici, ve škole, v práci, ve veřejné dopravě, v hlasovací místnosti nebo na sociálních sítích. Ta pravá chvíle je teď. Je na nás všech, abychom se zasadili za dodržování práv. A společně se můžeme zasadit i za větší míru lidskosti.

Začít můžeme každý u sebe. Postavte se veřejně za práva nějakého uprchlíka nebo migranta, člověka s postižením, příslušníka sexuální menšiny, etnické minority – anebo kohokoliv jiného, komu hrozí nebo může hrozit diskriminace či násilí.

Pan Ki-mun: Podpora lidských práv je v zájmu všech

„Ve funkci generálního tajemníka jsem během uplynulých deseti let opakovaně poukazoval na provázanost tří základních pilířů OSN: míru, udržitelného rozvoje a lidských práv. Dohromady tvoří základ odolných a soudržných společností, opírajících se o inkluzi, spravedlnost a dodržování zákonů.

V době množících se konfliktů, zvyšujících se humanitárních potřeb a narůstajícího množství nenávistných projevů nám Všeobecná deklarace lidských práv připomíná, že „rovná a nezcizitelná práva všech příslušníků lidské společnosti jsou základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě.“ Po malých krůčcích můžeme tvořit budoucnost založenou na sdílených hodnotách rovnosti a lidské důstojnosti.

Taková je i povaha nedávno zahájené kampaně TOGETHER proti xenofobii, jíž čelí mnoho uprchlíků a migrantů. Ve stejném duchu musíme jednat, abychom porazili extremisty, zastavili úpadek respektu k mezinárodnímu humanitárnímu právu a dokázali ochránit občanskou společnost tam, kde se stále tvrdšími opatřeními snaží znemožnit její aktivity.

Podpora lidských práv je v zájmu všech, jejich respektování přispívá k blahobytu každého jednotlivce, ke stabilitě všech společností a k harmonii v  propojeném světě. Zapojit se může každý, na všech úrovních společnosti.

Společně se postavme za něčí práva. Dnes, zítra, a každý další den.“