Štítek: Lidská práva

U příležitosti Mezinárodního dne migrantů vydal generální tajemník OSN António Guterres následující prohlášení:

Chtěl bych, abychom dnes ocenili přínos všech 258 milionů migrantů a migrantek na celém světěa a uvědomili si jejich nasazení a elán. Máme mnoho důkazů, že migranti jsou všude na světě ekonomickým, sociálním i kulturním přínosem pro hostitelské země. Přesto na mnoha místech roste nepřátelství vůči nim. Víc než kdy jindy teď tudíž potřebujeme solidaritu.

Migrace je s námi od nepaměti. Od dávných dob se lidé stěhovali a hledali nové příležitosti a lepší život. Změna klimatu, demografie, nestabilita, rostoucí nerovnost a naděje na lepší život i nenaplněná poptávka pracovního trhu, to vše jsou důvody, že migrace s námi zůstane i dál.

Potřebujeme efektivní mezinárodní spolupráci při řízení migrace tak, že její přínos se projeví všude a že lidská práva všech, kterých se týká, budou dostatečně chráněna. Tak to ostatně ukládá i Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj. Loni se lídři všech států OSN zavázali, že v roce 2018 přijmou Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a regulérní migraci. Společným cílem je, aby migrace byla prospěšná pro všechny.

António Guterres

Na světě je podle odhadů 258 milionů lidí, kteří žijí v jiné zemi, než se narodili. Oproti roku 2000 jde o nárůst o 49 %. Nejnovější čísla o mezinárodní migraci přináší zpráva OSN zveřejněná u příležitosti Mezinárodního dne migrantů.

Zprávu The International Migration Report 2017 (Highlights) vydává každý druhý rok odbor OSN pro ekonomické a sociální záležitosti (UN DESA). Podle ní tvoří mezinárodní migranti v současnosti 3,4 % světové populace. Jde o mírný nárůst oproti 2,8 % z roku 2000. Podíl migrantů žijících v zemích s vysokými příjmy se zvýšil z 9,6 % (2000) na 14 % (2017).

Zpráva OSN se zabývá posledními migračními trendy, demografickým přínosem migrace, stavem ratifikace příslušných mezinárodních úmluv a hodnotí vývoj otázky migrace v rámci OSN. Data, se kterými pracuje, jsou statistické údaje z jednotlivých států, která jsou získávána při sčítání lidu či prostřednictvím dalších statistických průzkumů.

Mezinárodní migrace je kritickým faktorem naplňování mezinárodní agendy transformace k udržitelnému rozvoji. V září 2016 přijalo Valné shromáždění OSN “Newyorskou deklaraci pro migranty a uprchlíky”, v níž se státy OSN dohodly, že budou uplatňovat politiku řízené migrace. Představitelé států se také zavázali, že se budou více podílet na spravedlivém sdílení zátěže a odpovědnosti při poskytování útočiště uprchlíkům, že budou chránit lidská práva všech migrantů a bojovat proti xenofobii a intoleranci namířené proti migrantům. V závěru příštího roku se bude konat další celosvětová konference o migraci, jejímž cílem bude přijetí tzv. Globálního kompaktu (společného plánu) pro bezpečnou, řízenou a regulérní migraci.

“Abychom byli schopni překonávat mýty a nedorozumění o migraci a mít solidní podklady pro politické rozhodování, potřebujeme spolehlivá data,” říká Liu Zhemin, zástupce generálního tajemníka OSN pro ekonomické a sociální otázky. “Nová čísla o mezinárodní migraci jsou pro státy OSN důležitým vodítkem při jednáních o Globálním kompaktu o bezpečné, řízené a regulérní migraci.”

Podle zprávy OSN mezinárodní migrace významně přispívá k populačnímu růstu a v mnohých zemích brání populačnímu poklesu. V letech 2000 až 2015 se migrace podílela na populačním růstu v Severní Americe ze 42 % a v Oceánii z 31 %. Bez migrace by ve stejném období došlo k poklesu populace v Evropě. Tři čtvrtiny (74 %) mezinárodních migrantů jsou lidé v produktivním věku (20 až 64 let) (2017). Podíl lidí v produktivním věku na celkové populaci přitom činí 57 %. Vzhledem k tomu snižuje příliv migrantů podíl ekonomicky závislých (dětí a starších lidí) ve vztahu k populaci v produktivním věku.

V Africe, Latinské Americe a Karibiku je čistý dopad migrace na populační růst negativní, ale v porovnání s jinými populačními změnami ve většině států není významný. V některých malých rozvojových státech může ale být negativní dopad emigrace na celkovou velikost populace výrazný, zejména u populace v produktivním věku.

Trendy v mezinárodní migraci

V roce 2017 žilo ve vysoce příjmových zemích 165 milionů mezinárodních migrantů – 64 % z celkového počtu. Většina migrantů směřuje do zemí s vysokými příjmy – 64 milionů z celkových 85 milionů mezinárodních migrantů, kteří odešli do jiné země po roce 2000.

Počet mezinárodních migrantů zahrnuje i 26 milionů uprchlíků a žadatelů o azyl, kteří tvoří 10 % z celkového počtu migrantů. Přestože většina mezinárodních migrantů žije ve státech s vysokými příjmy, ve středně a nízkopříjmových zemích žije 22 milionů uprchlíků a žadatelů o azyl (84 procent z celkového počtu).

Celosvětově se zvýšil věkový medián migrantů z 38 let (2000) na 39,2 roku (2017). V některých částech světa, např. v Asii, Oceánii a především v Latinské Americe a Karibiku se medián věku migrantů snížil o tři roky. V současné době tvoří 48,4 % mezinárodních migrantů ženy. Počet migrantek je vyšší ve všech regionech s výjimkou Afriky a Asie. V některých asijských státech připadá na tři muže migranty jedna žena.

V roce 2017 žily dvě třetiny mezinárodních migrantů v pouhých 20 státech a polovina všech mezinárodních migrantů žije jen v deseti státech. Nejvíce jich je v USA (49,8 milionu, 19 %). Následují Saúdská Arábie, Německo a Rusko (přibližně 12 milionů migrantů) a Velká Británie (9 milionů).

Cíl a původ mezinárodních migrantů

Víc než 60 procent mezinárodních migrantů žije v Asii a Evropě (80 resp. 78 milionů). V Severní Americe je 58 milionů migrantů, v Africe 25 milionů, v Latinské Americe a Karibiku 9,5 milionu a v Oceánii 8,4 milionu. To odpovídá i nárůstu v období 2000-2017, kdy v Asii přibylo 30 milionů, v Evropě 22 milionů, v Severní Americe 17 milionů a v Africe 10 milionů mezinárodních migrantů.

Ve většině států Evropy, Severní Ameriky a Oceánie tvoří migranti v současné době víc než 10 % populace. Většina mezinárodních migrantů pochází z Asie (106 milionů) a Evropy (61 milionů). Z Latinské Ameriky a Karibiku pochází 38 milionů a z Afriky 36 milionů migrantů. Nejvyšší nárůst počtu mezinárodních emigrantů zaznamenala v letech 2000–2017 Afrika (+68 %), dále Asie (+62 %), Latinská Amerika a Karibik (+52 %) a Oceánie (+51 %). Nejvíc lidí, kteří žijí mimo hranice své rodné země, pochází z Indie (17 milionů), následuje Mexiko (13 milionů), Ruská federace, Čína, Bangladéš, Sýrie, Pákistán a Ukrajina (6–11 milionů).

Násilí na ženách je porušením základních lidských práv člověka. V různých částech světa ale na tento problém není nahlíženo stejně. Více než 600 milionů žen a dívek žije v zemích, kde není takové násilí považováno za trestný čin. Násilím jsou ženy diskriminovány v právním systému i v praxi a dochází tak k prohlubování nerovnosti mezi ženami a muži. Násilí páchané na ženách a dívkách je globální pandemií, neboť s určitou formou tohoto násilí se během svého života setká až 70 % žen. Jedna ze třech žen tak ve svém životě čelí nějaké formě násilí. Asi k polovině případů sexuálního násilí dochází na dívkách mladších 16 let.

Mezinárodní den za odstranění násilí na ženách každoročně připadá na 25. listopadu. V ten samý den začíná i tzv. 16 dní aktivismu, kampaň zaměřená na potírání genderově orientovaného násilí. Jejím cílem je podnítit iniciativy na ukončení násilí na ženách a dívkách, vyburcovat lidi, překonat stereotypy a lhostejnost. Symbolem kampaně za ukončení násilí na ženách je oranžová barva. Šestnáctidenní kampaň začíná 25. listopadu a vrcholí na Den lidských práv (10. prosince). Více informací a fakta: interactive.unwomen.org

Generální tajemník OSN António Guterres vydal k letošnímu mezinárodnímu dni toto prohlášení (slovenský překlad Informační servis OSN ve Vídni):

„Všetky ženy a dievčatá majú právo na život bez násilia. Napriek tomu sa však táto forma porušovania ľudských práv stále vyskytuje v každej komunite v rôznych podobách a postihuje najmä tých, ktorí sú zraniteľní a ocitajú sa na okraji spoločnosti. Minimálne jedna z troch žien na celom svete zažije vo svojom živote aspoň raz fyzické či sexuálne násilie alebo oboje. Pred dosiahnutím 18. roka sa vydá 750 miliónov žien a viac ako 250 miliónov podstúpilo zmrzačenie ženských orgánov.

Aktivistky za ženské práva sa stávajú terčom útokov ešte stále príliš často a násilie páchané na političkách bráni pokroku v oblasti občianskych, politických, sociálnych, ekonomických a kultúrnych práv.

Dnes je už jasné, že násilie páchané na ženách vrátane obťažovania a nevhodného správania je hlavnou prekážkou napĺňania ľudských práv, spoločenského začlenenia žien a ich účasti na udržiavaní mieru. Bez ich odstránenia nikdy nenaplníme Agendu 2030 pre udržateľný rozvoj.

Je čas, aby sme sa spoločne zasadili o ukončenie násilia páchaného na ženách a dievčatách. Znamená to, že budeme spolupracovať v našich krajinách, regiónoch, komunitách, zároveň a s tým istým cieľom.

Organizácia Spojených národov sa venuje otázke násilia páchaného na ženách viacerými spôsobmi – založila Trustový fond OSN na ukončenie násilia páchaného na ženách, iniciatívu „Spotlight“, kde v spolupráci s Európskou úniou spája svoje úsilie s vládami členských krajín a mimovládnymi organizáciami a taktiež iniciatívy Bezpečné mestá OSN či globálnu iniciatívu Bezpečný verejný priestor.

Moja nulová tolerancia voči sexuálnemu obťažovaniu v OSN je súčasťou Stratégie rodovej parity, ktorá bola spustená v septembri tohto roku. Taktiež sme sa zaviazali pokračovať v kampani Spoločne za ukončenie násilia páchaného na ženách „UNiTE to End Violence against Women“ pod novým názvom Spoločne do roku 2030 „UNiTE by 2030“.

Je čas, aby sme spoločne konali tak, aby ženy a dievčatá na celom svete mohli žiť bez obťažovania, nevhodného správania a iných foriem násilia.“

— António Guterres

Při příležitosti 10. výročí vydání přelomového rozsudku Evropského soudu pro lidská práva o segregaci romských dětí ve školách volají organizace bojující za lidská práva a rovnost po radikálním zintenzivnění snah s cílem podpořit pocit sounáležitosti mezi dětmi v duchu evropského závazku k důstojnosti, rovnosti a lidským právům.

Případ D. H. odstartovala stížnost podaná 18 romskými dětmi umístěnými do podprůměrných, speciálních škol pro děti s mentálním postižením. Dne 13. listopadu 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že tyto děti byly diskriminovány ve vzdělávání, což zakazuje mezinárodní i evropské právo.

Tuto zprávu dnes společně zveřejnily:
Úřad OSN pro lidská práva OHCHR (evropská regionální kancelář v Bruselu),
Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE ODIHR),
Agentura EU pro základní práva (EUFRA),
Evropská síť národních institucí pro lidská práva (ENNHRI),
Evropská síť pro rovnoprávnost (Equinet).

Zásluhou stížnosti těchto 18 dětí se po celé Evropě začaly ozývat hlasy volající po ukončení odděleného a podprůměrného vzdělávání pro Romy. Navzdory těmto snahám ovšem segregace zatím odstraněna nebyla. Naopak, i když počet Romů ve vzdělávacích systémech v celoevropském měřítku postupně roste, segregace ve školách se zcela zjevně zhoršuje, jak ukazuje i nejnovější sdělení Evropské komise o přezkumu rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů v polovině období.

Děti umisťované v segregovaných vzdělávacích zařízeních jsou oběťmi diskriminace. V oddělených školách se jim nedostává vzdělání potřebného k tomu, aby se dokázaly orientovat v dnešní složité a rozmanité společnosti. Segregované vzdělávání odpírá romským dětem i dětem pocházejícím z jiných menšin, dětem s postiženími, dětem migrantů stejně jako dětem z většinové společnosti výhody inkluzivního vzdělávání a hodnotu rozmanitosti pro vzkvétající demokracie a především pro všechny lidi. Kromě toho tyto dětí získávají podprůměrné vzdělání, které výrazně omezuje jejich možnosti uplatnit se ve všech možných profesích a snižuje tak kvalitu jejich života.

Pro děti, které stížnost podaly, ale rozsudek Evropského soudu přišel příliš pozdě. Když bylo spravedlnosti konečně učiněno zadost, bylo jim už přes dvacet let. Spolu se stovkami tisíc dalších Romů z celé Evropy tak měly nedostatečné vzdělání a byly odsouzeny k životu v sociálním vyloučení a špatně placeným zaměstnáním.

Kromě právních povinností států provádět evropské právní předpisy v oblasti rovnosti a mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv, ke kterým se smluvně zavázaly, představuje další účinný stimul, aby země obnovily svůj závazek zvýšit sounáležitost mezi dětmi v rámci inkluzivního vzdělávání v duchu zásady, že „nikdo nesmí zůstat pozadu“ stanovené v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030. S cílem udržet krok s nejnovějším vývojem by státy rovněž měly výrazně zintenzivnit své snahy při budování vlastní znalostní základny i shromažďovat a zveřejňovat data z této oblasti, přičemž ale musí přiměřeně dodržovat zásady ochrany soukromí a údajů.

Poznámka pro editory

Ve věci D. H. a ostatní proti České republice osmnáct romských dětí-aktivistů, kteří podali stížnost, ukázalo, že více než polovina dětí ve speciálních školách pro děti s lehkým mentálním postižením v Ostravě v České republice jsou Romové a že více než polovina všech romských dětí v ČR chodí do takovýchto speciálních škol. Dále se prokázalo, že romské děti mají v Ostravě 27krát vyšší pravděpodobnost, že skončí v odděleném vzdělávacím zařízení, než děti, které nejsou romského původu. Podíváme-li se na to z druhé strany, v tom samém městě, tedy v Ostravě, minimálně 16 722 dětí z celkem 33 372 ostravských dětí navštěvujících školu k únoru 1999 chodily každý den do školy, aniž by potkaly jediné romské dítě. Evropský soud, mimo jiné, použil důkazy poskytnuté poradním výborem pro Rámcovou úmluvu, Výborem pro odstranění rasové diskriminace a podle kterých je počet Stížnost vnitrostátní soudy poprvé řešily v roce 1999 a velký senát Evropského soudu pro lidská práva o ní nakonec rozhodl 13. listopadu 2007.

Evropský soud pro lidská práva od té doby vynesl rozsudky v několika případech týkajících se segregace ve vzdělávání v řadě dalších evropských zemí. Dále rozhodl, že zvláštní zacházení pro romské děti pod záminkou jazykových problémů je rovněž nezákonné, stejně jako odmítnutí děti zapsat i jiné formy tolerovaného nechození do školy. Vnitrostátní soudy shledaly nezákonnými i další formy odděleného vzdělávání pro Romy. Evropská komise také zahájila řízení proti členským státům Evropské unie za segregaci Romů ve vzdělávání. Evropská příručka pro údaje v oblasti rovnosti vydaná Evropskou komisí doporučuje členským státům monitorovat stav rovných příležitostí a nediskriminace budováním vnitrostátních znalostních základen, a to konkrétně shromažďováním údajů o rovnosti a diskriminaci.

Odkazy

Seznam zdrojů týkajících se věci D. H.  a ostatní proti České republice na stránkách Evropského střediska pro práva Romů (ERRC)

Globální studie o stavu lidských práv Romů po celém světě Úřadu OSN pro lidská práva

Agentura EU pro základní práva, zpráva ze šetření o Romech z roku 2016

Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE, Rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání pro romské děti: Hodnotící zpráva z návštěvy České republiky

Boj proti segregaci na evropských školách prostřednictvím inkluzivního vzdělávání – Komisař pro lidská práva Rady Evropy

Situace v oblasti lidských práv bude 6. listopadu 2017 přehodnocena v rámci tzv. Všeobecného periodického přezkumu (Universal Periodic Review, UPR) Rady OSN pro lidská práva. Zasedání bude vysíláno živě.

V rámci procesu pracovní skupiny UPR bude Česko na zasedání, které bude probíhat od 6. do 17. listopadu, jednou ze 14 hodnocených zemí. První a druhé hodnocení Česka v rámci UPR se konalo v dubnu 2008 a říjnu 2012.

Hodnocení bude založeno 1) na národní zprávě – informace, které předloží hodnocený stát; 2) na informacích ze zpráv nezávislých lidskoprávních expertů a skupin (tzv. Special Procedures), orgánů lidskoprávních úmluv a dalších entit OSN; 3) na informacích od dalších zainteresovaných skupin, např. národní instituce pro lidská práva, regionální organizace či občanské iniciativy.

Ve výše zmíněných dokumentech jsou zmíněny tyto otázky: národní lidskoprávní instituce v souladu s Pařížskými principy; potírání diskriminace Romů, migrantů nebo osob s postižením v zaměstnání, v oblasti bydlení, zdraví, vzdělávání a rozhodovacích procesů; prevence a postih rasově motivovaného násilí, nenávistné projevy a zločiny z nenávisti; řešení problému genderových stereotypů a snižování genderově podmíněných rozdílů v platech; zastavení institucionalizace dětí s postižením a zlepšování jejich přístupu k inkluzivnímu vzdělávání a rozhodování; ukončení segregace romských dětí z mainstreamového vzdělávání; využívání detenčních zařízení pro migranty jen v krajních případech; kompenzování obětí nucené sterilizace; ukončení praktik chirurgické kastrace sexuálních útočníků; a odstranění nutnosti sterilizace pro legální uznání genderu transsexuálů.

Tři zprávy, na jejichž základě proběhne hodnocení Česka dne 6. listopadu.

Místo konání: místnost č. 20, Palác národů, OSN v Ženevě
Datum a čas: 6. listopadu 2017, 9:00 – 12:30 (ženevský čas, GMT +1 hodina, shodný s SEČ)

UPR je unikátní proces, jehož součástí je periodické hodnocení situace v oblasti lidských práv ve všech 193 členských státech OSN. Od prvního zasedání, které se konalo v dubnu 2008, se všech 193 států podrobilo dvakrát přezkumu lidských práv v rámci cyklů UPR. V průběhu současného třetího přezkumu se znovu očekává, že státy budou prezentovat kroky, které přijaly k naplnění doporučení, která jim byla udělena během předchozích hodnoceních a k nimž se zavázaly, že se jim budou věnovat. Státy představí také poslední domácí vývoj v oblasti lidských práv.

Delegaci České republiky povede náměstkyně ministra a ředitelka Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR Martina Štěpánková.

Jako zpravodajové pro hodnocení Česka byli pověřeni zástupci Nigérie, Indonésie a Brazílie.

Internetový přenos přezkumu České republiky můžete sledovat na http://webtv.un.org

Seznam vystupujících a všechna dostupná prohlášení z průběhu přezkumu Česka budu k dispozici na extranetu UPR [username:  hrc extranet (s mezerou); password: 1session]

Předpokládá se, že pracovní skupina UPR Working Group přijme doporučení pro Česko 10. listopadu v 15 hod. (SEČ). Hodnocený stát může vyjádřit svůj postoj k vzneseným doporučením, která budou tentýž den s předstihem poskytnuta médiím.

Více informací a kontakty pro média: Rolando Gómez at +41 (0) 22 917 9711 /  [email protected] , Sarah Lubbersen at +41 (0) 22 917 9689 / [email protected], Cédric Sapey at +41 (0) 22 917 9751 / [email protected], v České republice Michal Broža + 420 724 020 611 / [email protected]

O Universal Periodic Review: www.ohchr.org/hrc/upr

Rada pro lidská práva na sociálních sítích: Facebook  Twitter  YouTube

Evropská regionální kancelář Úřadu OSN pro lidská práva vítá nedávné rozhodnutí Vlády České republiky o odkoupení prasečí farmy v těsné blízkosti koncentračního tábora v Letech u Písku, kde byli v době 2. světové války vězněni Romové.

Několik set Romů včetně dětí v Letech umíralo v nelidských podmínkách. Další byli deportováni do vyhlazovacích táborů v Osvětimi a Březince. Podle odhadů holocaust nepřežila více než polovina předválečné romské populace z území současné České republiky.

I když je na místě bývalého tábora v Letech od roku 1995 památník, stalo se odstranění vepřína postaveného na začátku 70. let minulého století a s ním spojeného zápachu prvořadým tématem v úsilí o důstojné připomenutí romského holocaustu v České republice.

Nedávný posun v této věci ze strany vlády vítáme jako významný krok k uznání perzekuce Romů s ohledem na nápravu dědictví diskriminace a perzekuce této stigmatizované menšiny.

Naléháme, aby vláda co nejdříve přistoupila k realizaci plánovaného odkupu a odstranění farmy. Vybízíme také, aby bylo oživeno úsilí k odškodnění tisíců romských žen, jež byly v Československu a jeho následnických státech v období do roku 2004 bez informovaného souhlasu podle zákona sterilizovány. Po odškodnění opakovaně volají lidskoprávní experti OSN. Úřad OSN pro lidská práva (OHCHR) je připraven poskytnout podporu při posuzování případů a hledání nápravných opatření.

Kontakty:
Úřad OSN pro lidská práva: Claude Cahn ([email protected], +32477171533)
Informační centrum OSN v Praze: Michal Broža ([email protected], +420 724 020 611)

Celých 67 let zasvětil Nelson Mandela službě lidstvu. Jako lidskoprávní aktivista a právník, vězeň svědomí i jako první demokraticky zvolený prezident Jihoafrické republiky se zasazoval o pozitivní změny ve společnosti.

K zachování jeho odkazu vyhlásilo Valné shromáždění OSN v roce 2009 18. červenec (den Mandelových narozenin) Mezinárodním dnem Nelsona Mandely. Tak jako se Mandela stal příkladnou inspirací pro miliony lidí, může každý člověk inspirovat ostatní k pozitivním změnám. Za každý rok veřejné služby Nelsona Mandely může každý na světě věnovat jednu minutu svého času pro činnost ve prospěch druhých. Přidejte se zítra k milionům lidí na celém světě, kteří stráví 67 minut činností ve prospěch dětí, znevýhodněných, chudých a dalších skupin obyvatel.

Více informací k Mezinárodnímu dni Nelsona Mandely

Oslavte Mezinárodní den Nelsona Mandely v Praze shlédnutím dokumentu o této velké postavě novodobých světových dějin a ochutnávkou z jeho knihy receptů

Na konci června se v sídle OSN v New Yorku za přítomnosti špiček OSN i představitelů členských států konalo setkání ve věci naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) se zaměřením na kvalitní vzdělání (cíl č. 4 – zajistit rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny). Diskutováno bylo nejen získávání financí, ale rovněž využití nových technologií ve vzdělávání, dostupnost vzdělání v postkonfliktních oblastech a regionech zasažených přírodními katastrofami, stejně jako význam vzdělání pro udržitelný rozvoj.

Vzdělání se nedostává více jak 61 milionům dětí školního věku, z toho 35 % jsou děti v oblastech zasažených konfliky. Školu přitom nenavštěvují především dívky a v rozvojových zemích vyrůstá bez vzdělání zhruba 90 % dětí s postižením. Určující je také kvalita vzdělání. 250 milionů dětí skončí se školou nejpozději ve 4. třídě základní školy, často bez schopnosti číst, psát nebo počítat.

Cíl 4 je nezbytnou podmínkou pro naplňování všech ostatních Cílů udržitelného rozvoje. Kvalitní vzdělání je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak předcházet chudobě a pozitivně se také odraží na zdraví celé populace. Každý další zakončený školní rok zvyšuje příjmy jedince až o 10 % a zvyšuje šanci na přežití novorozeněte díky vzdělání matek rovněž až o 10 %. Vzdělání snižuje nerovnost, pomáhá naplňovat ženám a dívkám plně uplatnit svůj potenciál a je jedním z hlavních katalyzátorů ekonomického růstu.

Vzdělaní občané častěji inklinují k moderním technologiím a využívání obnovitelných zdrojů energie. Vyhledávají řešení a cesty k udržitelnosti měst a odpovědné výrobě i spotřebě. Kvalitní vzdělání rovněž přispívá k porozumění problémům životního prostředí a podporuje jeho ochranu a udržitelnost. V neposlední řadě je také klíčovým předpokladem  pro naši bezpečnost, mír, toleranci, spolupráci a zdravou občanskou společnost.

V důsledku válek, násilností a pronásledování na celém světě dosáhl počet nedobrovolně vysídlených osob dosud nebývalé výše, uvádí se ve zprávě, kterou včera zveřejnil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

V nové zprávě Global Trends (Globální trendy), každoročním hlavním průzkumu UNHCR mapujícím situaci vysídlených osob, se uvádí, že na celém světě bylo ke konci roku 2016 nedobrovolně vysídlených celkem 65,6 milionu osob – zhruba o 300 tisíc více než o rok dříve.

Počet nedobrovolně vysídlených lidí tvoří tři hlavní složky:

1. Uprchlíci, kterých je 22,5 milionu a jejich počet je vůbec nejvyšší v historii. Z nich 17,2 milionu spadá do odpovědnosti UNHCR a zbytek tvoří palestinští uprchlíci registrovaní naší organizací UNRWA. Nejvyšší počet uprchlíků na světě je i nadále spojen se syrským konfliktem (5,5 milionu). Největší nárůst ale v roce 2016 připadá na Jižní Súdán, kde katastrofický kolaps mírového úsilí loni v červenci vyhnal z domovů do konce roku 739 900 osob (dnes už jejich počet činí 1,87 milionu).
2. Osoby vysídlené v rámci vlastní země, kterých bylo ke konci roku 2016 celkem 40,3 milionu (oproti 40,8 milionu o rok dříve). Vnitřní vysídlení se týká především Sýrie, Iráku a stále velmi palčivé situace v Kolumbii. Problém vnitřního vysídlení je ale celosvětový a na celkovém počtu nedobrovolně vysídlených osob na světě se podílí téměř ze dvou třetin.
3. Žadatelé o azyl, tedy lidé, kteří uprchli z vlastní země a žádají o mezinárodní ochranu jako uprchlíci. Ke konci roku 2016 jich bylo na celém světě 2,8 milionu.

Situace těchto lidí představuje nevýslovné lidské strádání v důsledku válek a perzekuce na celém světě: počet 65,6 milionu znamená, že vysídlen je v průměru jeden člověk ze 113 lidí na světě – to je více, než čítá obyvatelstvo 21. nejlidnatější země světa, Velké Británie.

„Tento počet je nepřijatelný v jakémkoli ohledu a naléhavěji než kdy jindy v historii vypovídá o potřebě solidarity, společného usilování o předcházení krizím a jejich řešení a zajištění řádné ochrany a péče o uprchlíky, vnitřně vysídlené osoby a žadatele o azyl,“ říká Filippo Grandi, vysoký komisař OSN pro uprchlíky. „Musíme pro tyto lidi dělat víc. Svět, kde zuří konflikty, potřebuje rozhodnost a odvahu, nikoli strach.“

Ke klíčovým poznatkům vyplývajícím ze zprávy patří skutečnost, že velmi vysoké míry dosahuje zejména počet nově vysídlených osob. Z celkových 65,6 milionu nedobrovolně vysídlených na celém světě jich během roku 2016 bylo vysídleno 10,3 milionu, přičemž zhruba dvě třetiny (6,9 milionu) jsou uprchlíky ve vlastní zemi. To znamená, že k vysídlení člověka dochází v průměru každé tři sekundy – to je kratší doba, než za jakou přečtete tuto větu.

Návraty jako vyhlídka na zlepšení situace některých uprchlíků

Návraty uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do jejich domovů ve spojení s řešeními jako např. přesídlení do třetích zemí v roce 2016 představovaly vyhlídky na zlepšení situace některých z nich. Na 37 zemí přijalo k přesídlení celkem 189 300 uprchlíků. Přibližně půl milionu dalších uprchlíků se mohlo vrátit do své domovské země a cca 6,5 milionu vnitřně vysídlených osob se mohlo vrátit do oblasti svého původu, byť mnohdy nebyly okolnosti návratu zdaleka ideální a jejich vyhlídky jsou nejisté.

Ke konci roku 2016 přebývalo celosvětově nejvíce uprchlíků, konkrétně 84 procent, v zemích s nízkým nebo středním příjmem, přičemž každého třetího z nich (4,9 milionu osob) přijaly nejméně rozvinuté země. Tato obrovská nerovnováha odráží několik faktorů, mj. stále chybějící mezinárodní konsenzus ohledně přijímání uprchlíků a geografická blízkost řady chudých zemí k oblastem konfliktů. Dokládá také potřebu poskytování dostatečného financování a podpory zemím a společenstvím, které vycházejí vstříc uprchlíkům a dalším vysídleným osobám: jejich absence by totiž mohla vést k nestabilitě, dopadům na humanitární úsilí o záchranu životů nebo dokonce k druhotnému vysídlení.

Nejvíce vysídlených připadá na Sýrii

Z hlediska populace nadále připadá největší počet vysídlených osob na Sýrii, kde je vnitřně vysídleno nebo do zahraniční jakožto uprchlíci či žadatelé o azyl uprchlo na 12 milionů osob (téměř dvě třetiny obyvatelstva země). Pomineme-li dlouhodobou situaci palestinských uprchlíků, na druhém a třetím místě z hlediska počtu vysídlených obyvatel jsou Kolumbijci (7,7 milionu), resp. Afghánci (4,7 milionu). Následují Iráčané (4,2 milionu) a občané Jižního Súdánu (nejrychleji rostoucí vysídlená populace na světě – do konce loňského roku jich z domovů uprchlo 3,3 milionu).

Děti, které tvoří polovinu všech uprchlíků na světě, i nadále nesou nepřiměřené břímě strádání zejména proto, že jsou zranitelnější. Je tragické, že 75 tisíc žádostí o azyl podaly děti, které cestovaly samy nebo byly odloučeny od rodičů. Zpráva UNHCR uvádí, že i tento číselný údaj je proti skutečnému počtu pravděpodobně podhodnocen.

UNHCR odhaduje, že na konci roku 2016 bylo minimálně 10 milionů osob bez státní příslušnosti, případně čelilo riziku její ztráty. Údaje zaznamenané vládami a sdělené UNHCR však uvádějí pouze 3,2 milionu osob bez státní příslušnosti v celkem 75 zemích.

Zpráva Global Trends je statistickým posouzením nedobrovolného vysídlení, a tudíž se nezabývá řadou důležitých jevů, k nimž v roce 2016 v situaci uprchlíků došlo. K nim patří zvyšující se politizace azylových otázek v mnoha zemích a vzrůstající omezování dostupnosti ochrany v některých oblastech, ale i pozitivní jevy jako např. historický Summit OSN pro uprchlíky a migranty v září 2016 a na něm přijatá Newyorská deklarace, nový celospolečenský přístup k řízení záležitostí vysídlení, který je součástí Komplexního rámce pro reakci na uprchlickou krizi, i obrovská velkorysost hostitelských zemí a dárcovských vlád k uprchlíkům a dalším vysídleným.

UNHCR připravuje zprávu Global Trends každoročně na základě svých vlastních údajů, dat získaných od svého partnerského Střediska pro monitoring vnitřně vysídlených osob a údajů poskytovaných vládami států.

Překlad zprávy UNHCR do češtiny: Kancelář vysokého komisaře pro uprchlíky v Praze