Štítek: Mír a bezpečnost

Před dvaatřiceti lety zažila Rwanda jednu z nejtemnějších kapitol historie lidstva. Během pouhých 100 dní bylo zavražděno více než milion lidí – především Tutsiové, ale také Hutuové a další, kteří se genocidě postavili. Celé rodiny byly brutálně vymazány z tohoto světa.

Na Mezinárodní den připomínky genocidy Tutsiů ve Rwandě z roku 1994 připomínáme oběti a uctíváme jejich ukradenou důstojnost. Vzdáváme hold přeživším, jejichž odolnost ukazuje sílu lidského ducha. A s pokorou a studem si připomínáme selhání mezinárodního společenství, které nedokázalo vyslyšet varování a bezodkladně podniknout kroky k záchraně životů.

Nestačí si připomínat mrtvé. Musíme se poučit z minulých selhání a chránit živé odmítáním nenávisti, podněcující rétoriky a výzev k násilí; posilováním sociální soudržnosti a odolnosti komunit; a upevňováním institucí, které pomáhají předcházet masovým zvěrstvům. Vyzývám všechny státy, aby se bez prodlení staly smluvními stranami Úmluvy o genocidě a aby ji plně uplatňovaly.

Organizace spojených národů stojí při lidech ve Rwandě. A stojíme při všech, kdekoli na světě, kteří odmítají odevzdat naši budoucnost strachu, rozdělení nebo mlčení.

Ať tento den znovu potvrdí náš závazek nezapomenout, naslouchat a jednat. Ať jsou dějiny naším průvodcem a naším cílem zabránit novým genocidám.

Prohlášení generálního tajemníka OSN k Mezinárodnímu dni připomínky genocidy Tutsiů ve Rwandě z roku 1994

Pro Lesiu Holoiad, osmadvacetiletou mládežnickou lídryni na Ukrajině, je definice míru jednoduchá a jednoznačná: „… mír znamená spravedlnost. A pokud spravedlnost vyžaduje zápas, pak za to stojí.“

Plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu začala na začátku roku 2022. I když válka a ničení nadále neúprosně proměňují komunity po celé Ukrajině, Holoiad každý den pracuje na naplňování své vize: „Můj mír je stav, kdy každý na Ukrajině může studovat a pracovat beze strachu, snít bez omezení a plánovat bez obav.“

Přečtěte si její silný příběh o naději a odvaze. Jejími vlastními slovy mír začíná u člověka, který se navzdory všemu rozhodne nenechat se zlomit.

„Žiju v malém městě Zboriv v Ternopilské oblasti na západní Ukrajině. Můj život však už dávno přesahuje hranice tohoto místa. Pracuji jako programová manažerka a zároveň jako poradkyně pro mládežnickou politiku, lektorka a facilitátorka v nevládní organizaci Youth Platform.

Zaměřuji se na mládežnické rady a zapojení mladých lidí do života jejich komunit i celé země. Jsem mladá žena se zdravotním postižením, ale to mi nikdy nezabránilo pracovat s komunitami a dalšími mladými lidmi ani mluvit o budoucnosti. Chci zůstat na Ukrajině – je to moje volba a také moje síla.

Přesto mám pocit, že celé mé mládí proběhlo ve stavu války. Když jsem končila školu, válka začala. Získala jsem magisterský titul, udělala první kariérní kroky, zamilovala se a objevovala svět – to vše na pozadí války. Život bez ní si už skoro nedokážu vybavit.

Mír se proměnil v sen, který nosíme v srdci všichni. Pohřby mladých lidí se staly místem, kde se setkáváme. Každý z nás má dnes na sociálních sítích a v telefonu uložená čísla lidí, kteří už nikdy nenapíšou ani nezavolají.

Nejtěžší jsou pro mě chvíle, kdy pracuji po velkých útocích nebo dokonce během nich. Když slyšíte výbuchy a cítíte jejich kouř, přesto musíte stát před mladými lidmi a dávat jim víru, energii a naději. Uvnitř cítíte vyčerpání a strach, ale nemůžete projevit slabost, protože veřejně činní lidé a aktivisté jsou těmi, ke kterým ostatní vzhlížejí, aby měli sílu jít dál.

Neodkládáme život

Dobře si pamatuji jedno školení pro mládežnické rady. V noci začal masivní nálet raket a dronů. Téměř celou noc jsme strávili v krytu s dospívajícími a studenty. Byla tam panika a zmatek, lidé se třásli, někteří plakali a výbuchy bylo slyšet i pod zemí. Ráno jsme kryt opustili a pokračovali ve školení. Dodnes vidím ten obraz: mladí lidé připravení učit se, diskutovat a vytvářet něco nového, i když kolem nich zuří válka.

V rámci projektu Dialogues of Victory, realizovaného po celé Ukrajině s podporou Rozvojového programu OSN @undp a financováním od vlády Dánska, jsme často pořádali setkání s mladými lidmi v krytech. Tam, kde mělo být ticho a klid (ale nebylo), jsme mluvili o budoucnosti, o obnově a o změně.

Práce ve prostředí války je neustálé balancování mezi vyčerpáním a odpovědností. Na jedné straně žijete v zemi, kde každý den přináší zprávy o ztrátách, útocích a ničení. Na druhé straně musíte stát před mladými lidmi a mluvit o budoucnosti, o naději, o rozvoji. To je možná nejtěžší – dát se dohromady ve chvíli, kdy se i vy sami cítíte uvnitř rozbití.

Během války získává práce s mládeží nový význam. Mladí lidé dnes žijí v nejistotě a strachu ze ztráty. Když přijdou na školení nebo setkání, přinášejí si tuto zkušenost s sebou. V jejich očích vidím jak vyčerpání, tak odhodlání. Mým úkolem je pomoci jim najít v sobě sílu pokračovat.

Pracovat během války dnes znamená žít s neustálým pocitem křehkosti. Znamená to plánovat program s vědomím, že jej mohou přerušit letecké poplachy a bombardování. Znamená to připravovat akci a zároveň vědět, že někteří účastníci možná nepřijdou, protože jejich komunita byla právě napadena. Přesto tu práci děláte, protože právě ona přináší pocit, že život pokračuje.

Pro mě mír znamená spravedlnost. A pokud spravedlnost vyžaduje zápas, pak za to stojí. Můj mír je stav, kdy každý na Ukrajině může studovat a pracovat beze strachu, snít bez omezení a plánovat bez obav. A pro to pracujeme každý den.

Mír nepřichází vždy v tichu

Často přemýšlím o symbolech míru ve svém životě. Pro mě je to moře – ukrajinské přímořské město Skadovsk. Pamatuji si tam své dětství. Teplá rána, kdy jsme s rodiči chodili k moři ještě předtím, než přišlo horko. Slunce právě vycházelo a jeho paprsky kreslily na hladině zlaté pruhy. Běhala jsem bosá po teplém písku, který se zdál nekonečný, a sbírala malé mušle jako poklady.

Maminka se smála a tatínek ukazoval racky kroužící nad vlnami. V těch chvílích se svět zdál bezpečný a nekonečně laskavý. A dnes? Skadovsk je od rána 24. února 2022, prvního dne plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, okupován ruskými silami. Město, které kdysi vonělo melouny a slaným větrem, je dnes naplněno strachem.

Přesto mě to nezlomilo. Drží mě moji přátelé a blízcí. Podporují mě mladí lidé, se kterými pracuji. Dívám se na ně a uvědomuji si, že pokud ztratíme víru a dobro, ztratí víru celá země. Nemáme právo to dopustit.

Svět se často ptá: co lze pro Ukrajinu udělat? Pro mě je odpověď jednoduchá: buďte spravedliví. Snažte se porozumět naší realitě, neodvracejte zrak, podporujte rozvoj mládeže a dejte mladým lidem prostor růst. A pamatujte, že za spravedlnost je někdy třeba bojovat.

Kdybych měla poslat vzkaz mladým lidem po celém světě, kteří procházejí konflikty nebo krizemi, byl by velmi prostý: buďte laskaví a milujte. Protože i láska je zbraní – jen jiného druhu. Neničí; vytváří nás.“

Příběh je součástí projektu Peace Circles v rámci kampaně OSN Hear Us. Act Now for a Peaceful World

Foto: UNDP Ukraine

Prohlášení generálního tajemníka OSN Antónia Guterres k Mezinárodnímu dni památky obětí holokaustu:

„Dnes tichým zamyšlením a neochvějným odhodláním uctíváme památku obětí holokaustu.

Se smutkem připomínáme šest milionů Židů zavražděných nacisty a jejich kolaboranty. A všechny Romy a Sinty, osoby se zdravotním postižením a nespočet dalších, kteří se také stali jejich oběťmi.

Každá z těch obětí měla jméno. Každá měla své naděje a sny. A každé z těchto obětí byla systematicky upírána a ničena jejich práva.

Když si tyto nepopiratelné pravdy připomínáme, připomínáme si jejich lidskost. Truchlíme nad vším, co bylo ztraceno, i nad tím, co mohlo být.

Holokaust nebyl nevyhnutelný. Jeho strůjci své úmysly otevřeně vyjadřovali. Jejich nenávist a násilí se odehrávaly před očima všech.

Fakta jsou nepopiratelná. Přesto dnes vidíme, jak sílí snahy o jejich překrucování a popírání. Antisemitismus, předsudky, rasismus a diskriminace jsou podněcovány odlidšťující rétorikou a podporovány lhostejností.

Abychom uctili minulé oběti a zabránili dalším zvěrstvům, musíme se postavit na odpor. Musíme odmítnout nenávist a bezpráví, ať se objeví kdekoli. Musíme bránit právo každého člověka žít beze strachu, v důstojnosti a míru.

To je základ, na kterém stojí Organizace spojených národů.

Dnes a každý den uctívejme památku obětí holokaustu tím, že znovu potvrdíme naši společnou lidskost, že budeme chránit lidskou důstojnost a hájit hodnoty, které nás všechny spojují.“

27. ledna 2026

Prohlášení generálního tajemníka k 2. výročí útoků ze 7. října 2023

V tento den před dvěma lety spustilo hnutí Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny strašlivý a rozsáhlý teroristický útok proti Izraeli. Útočníci brutálně zabili více než 1 250 Izraelců a občanů jiných národností. Více než 250 dalších bylo uneseno a odvlečeno do Pásma Gazy jako rukojmí, mezi nimi ženy, děti i starší lidé. V tento den si připomínáme všechny, kdo byli zabiti a kdo utrpěli strašlivé násilí.

Hrůza toho temného dne zůstane navždy v našich myslích. Dva roky poté zůstávají rukojmí v otřesných podmínkách v Gaze. Setkal jsem se s rodinami rukojmích i s přeživšími, kteří se se mnou podělili o svou nesnesitelnou bolest.

Říkal jsem to opakovaně a dnes to zdůrazňuji s ještě větší naléhavostí: Propusťte rukojmí. Bezpodmínečně a okamžitě. 

Ukončete utrpení všech. Jde o humanitární katastrofu v měřítku, které přesahuje lidské chápání.

Zastavte boje v Gaze, Izraeli i v celém regionu – teď.

Přestaňte nutit civilisty, aby platili svými životy a budoucností.

Po dvou letech traumatu si musíme vybrat naději. Teď.

Nedávný návrh amerického prezidenta Donalda J. Trumpa představuje příležitost, kterou je třeba využít k ukončení tohoto tragického konfliktu.

Trvalé příměří a důvěryhodný politický proces jsou nezbytné, abychom zabránili dalšímu krveprolití a otevřeli cestu k míru. Mezinárodní právo musí být respektováno.

Organizace spojených národů zůstává odhodlána podporovat mír.

V tento smutný den uctěme památku všech obětí tím, že budeme pracovat pro jedinou cestu vpřed – spravedlivý a trvalý mír, v němž budou Izraelci, Palestinci i všechny národy regionu žít jeden vedle druhého v bezpečí, důstojnosti a vzájemném respektu.

New York, 7. října 2025

Demokracie stojí na vůli lidu – na jejich hlasech, volbě a aktivní účasti. Daří se jí tehdy, když jsou plně respektována lidská práva a základní svobody všech – především těch nejzranitelnějších.

Demokracie, která kohokoli vylučuje, není skutečnou demokracií.

Těm, kdo se ji snaží znevážit nebo podkopat, vzkazuji: Sám jsem žil v diktatuře a spolu s mnoha dalšími jsem se podílel na její obnově v Portugalsku. Vím, o čem mluvím.

Dnes si připomínáme osmnáct let Mezinárodního dne demokracie a dvacet let od založení Fondu OSN pro demokracii. Vzdáváme hold odvaze lidí na celém světě, kteří prostřednictvím dialogu, účasti a důvěry utvářejí své společnosti. V době, kdy jsou demokracie a vláda práva ohrožovány dezinformacemi, rozdělováním společnosti a zužujícím se prostorem pro občanskou společnost, jsou jejich snahy důležitější než kdy dříve.

Organizace spojených národů je koncipována jako fórum pro dialog zakořeněný v úvodních slovech naší Charty: „My, lid.“ To je mocná připomínka toho, že naše legitimita a smysl vycházejí od těch, jimž sloužíme. Obnovme proto naše společné odhodlání vnímat demokracii jako sílu lidské důstojnosti, inkluze a míru a spojme své úsilí, aby skutečně přinášela výsledky všem lidem.

Text je oficiálním prohlášením generálního tajemníka OSN k Mezinárodnímu dni demokracie 2025