Štítek: Mír a bezpečnost

Generální tajemník OSN António Guterres vydal včera následující prohlášení. Vzniklo bezprostředně po návratu z Etiopie, která je největší hostitelskou zemí pro uprchlíky v Africe. Už desítky let nechává tato země své hranice otevřené pro desítky tisíc uprchlíků ze sousedních zemí, často za dramatických bezpečnostních podmínek.

„Státy mají právo a dokonce povinnost zodpovědně spravovat své hranice a bránit infiltraci příslušníků teroristických organizací. Nemůže to ale být důvodem k jakékoli formě diskriminace založené na náboženství, etnické příslušnosti či národnosti, protože

• to je v rozporu se základními principy a hodnotami, na nichž současné společnosti stojí;
• vede to k šíření strachu a hněvu, jež napomáhají propagandě právě těch teroristických organizací, proti nimž všichni chceme bojovat;
• opatření učiněná „naslepo“ bez spolehlivých zpravodajských informací jsou zpravidla neefektivní a hrozí, že je současný sofistikovaný globální terorismus snadno obejde.

Velmi mě také znepokojují rozhodnutí, která na různých místech světa podrývají integritu mezinárodního systému ochrany uprchlíků. Běženci prchající před konflikty a pronásledováním narážejí na stále více uzavřených hranic a stále omezenější dostupnost ochrany, kterou potřebují a mají na ni nárok v souladu s mezinárodním právem o uprchlících.“

New York, 31. ledna 2017

Poselství generálního tajemníka OSN

27. ledna 2017

Dnes si připomínáme oběti holokaustu – nezměrné tragédie v historii lidstva.

Svět nesmí zapomenout, že holokaust byl pokusem o systematické vyhlazení židovského národa a mnoha dalších lidí.

Bylo by nebezpečným omylem domnívat se, že holokaust byl pouze důsledkem šílenství skupiny nacistických zločinců. Je tomu právě naopak: holokaust byl vyvrcholením tisíciletí nenávisti, pronásledování a diskriminace Židů, jež nazýváme antisemitismem.

Je tragické a v rozporu s naším odhodláním, že myšlenkám antisemitismu se stále daří. A stejně take se k našemu hlubokému znepokojení daří extremismu, xenofobii, rasismu a protimuslimským náladám. Iracionalita a netolerance se vrátily.

To vše je v naprostém protikladu k univerzálním hodnotám vtěleným do Charty OSN a Všeobecné deklarace lidských práv.

Nikdy nesmíme mlčet nebo být lhostejní, když jiní lidé trpí. Musíme za všech okolností chránit slabé a jejich trýznitele pohnat k odpovědnosti.

Jak téma letošní připomínky holoacustu zdůrazňuje – lepší budoucnost závisí na vzdělání.

Po hrůzách 20. století by v tom jedenadvacátém nemělo být místo pro netoleranci. Ubezpečuji vás, že jako generální tajemník OSN budu stát v čele boje proti antisemitismu a všem dalším formám nenávisti.

Vytvořme společně budoucnost založenou na důstojnosti a rovnosti pro všechny a uctěme tak památku obětí holokaustu, na které nikdy nenecháme zapomenout.

Na zářijovém Summitu OSN pro uprchlíky a migranty vyhlásil generální tajemník OSN kampaň TOGETHER (Spolu). Jednomyslně se k ní přihlásilo všech 193 členských států a zavázaly se k naplňování jejích principů. Kampaň bude probíhat do roku 2018, kdy se předpokládá přijetí Globálního paktu o uprchlících a migrantech.

TOGETHER je iniciativa, zahrnující celý systém OSN pod vedením generálního tajemníka. Při jejím naplňování budou spolupracovat členské státy, soukromá sféra i občanský sektor. Cílem je oslovovat společnosti, které přijímají uprchlíky a migranty, a lidi obávající se, že uprchlíci a migranti mohou do jejich životů vnést ohrožení a ekonomickou nejistotu. TOGETHER bude občany celého světa povzbuzovat k projevení podpory uprchlíkům a migrantům.

Kampaň se zaměří na ekonomický, kulturní i společenský přínos uprchlíků a migrantů pro země původu, tranzitu i pro přijímající země. Bude uvádět na pravou míru některé dezinformace a mylné interpretace a podporovat kontakty mezi migranty a uprchlíky s obyvateli cílových zemí.

4 cíle kamapaně TOGETHER:

• vytvořit koalici agentur OSN, členských států, soukromé sféry a občanské společnosti, která bude společně postupovat proti narůstající xenofobii
• podněcovat konkrétní kroky na podporu nediskriminace a přijetí uprchlíků a migrantů
• vytvořit přesvědčivý obraz solidarity, který upozorní na výhody migrace pro ekonomiky i společnosti a zároveň bude reagovat na legitimní obavy lidí v hostitelských zemích
• podněcovat empatii a humanizovat veřejnou debatu. Vytvořit platformu pro sdílení příběhů migrantů a uprchlíků, kteří si udělali dobré jméno, a hostitelských společenství, pro které bylo začlenění uprchlíků a migrantů přínosem.

Izraelsko–palestinský konflikt není jen jedním z mnoha na Blízkém východě. Je to dlohotrvající otevřená rána, která přiživuje napětí a konflikt v celém regionu.

Izraelští i palestinští představitelé nadále slovně podporují řešení vzniku dvou států. Bez neodkladných kroků k oživení politické perspektivy ale riskují, že jen opevní aktuální realitu jednoho státu. Během posledních let došlo ke dvěma neúspěšným pokusům o vyjednání mírového řešení, ke třem ozbrojeným konfliktům, tisícům obětí na životech – z převážné většiny mezi palestinskými civilisty. Šířily se nepokoje, teroristické útoky, docházelo k odpalování tisíců raket a bomb na Izrael z Gazy i rozšiřování nelegálního izraelského osídlování, které je rizikem pro demokratické hodnoty a charakter izraelské společnosti. V porovnání s rokem 2015 došlo ke stoprocentnímu nárůstu demolic palestinských domů a jiných staveb izraelskými silami. Gaza zůstává místem humanitární krize. Dva miliony Palestinců se tam potýkají s rozpadající se infrastrukturou a ochromeným hospodářstvím, desetitisíce lidí zůstávají vysídleni mimo domov a čekají na obnovu konfliktem zničených domovů.

To vše má za následek rostoucí hněv a frustraci Palestinců a silný pocit deziluze u Izraelců. Radikálové posilují, umírnění na obou stranách naopak oslabují. Celou situaci zhoršuje nebezpečné vakuum na mezinárodní úrovni, kde pozornost upoutávají krize odehrávající se v jiných oblastech světa. Vnitřní rozpory a boje na Západním břehu ještě zhoršují ochromující nejednotnost Palestinců a podrývají demokracii a právní řád. Izraelská okupace se blíží padesáti rokům a vyhlídky na řešení vzniku dvou států jsou v nedohlednu. Za těchto okolností musí mezinárodní společenství dát jasně najevo odhodlání pomoci znesvářeným stranám obnovit důvěru a vytvořit podmínky pro smysluplná vyjednávání.

Přehled kroků nezbytných k vytvoření podmínek pro úspěšná jednání přinesla nedávná zpráva Blízkovýchodního kvartetu. Organizace spojených národů a ostatní partneři v kvartetu – EU, Ruská federace a Spojené státy – jsou i nadále odhodláni spolupracovat s klíčovými hráči i státy v regionu na naplňování doporučení uvedených ve zprávě.

U příležitosti Mezinárodního dne solidarity s palestinským lidem proto ujistěme svět o svém odhodlání chránit práva palestinského lidu a usilovat o budoucnost v míru, spravedlnosti, bezpečnosti a důstojnosti pro Palestince i Izraelce.

Pan Ki-mun

Mezinárodní den solidarity s palestinským lidem se od roku 1978 připomíná každoročně po celém světě 29. listopadu. Připomíná den, kdy v roce 1947 Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci 181 (II), která je známá jako rezoluce o rozdělení. Podle tohoto dokumentu měly vzniknout dva státy, židovský a arabský, kde Jeruzalém a blízké okolí měl sloužit jako tzv. corpus separatum, mezinárodně spravovaná zóna. Ze dvou zamýšlených států vznikl pouze jeden, stát Izrael.

Pan Ki-mun

Svět čelí obrovským výzvám. Občany dělí od politických lídrů propast nedůvěry. Extremisté rozdělují lidi na „my“ a „oni“. Rostoucím rizikem je stoupající hladina moří a rekordní vedra. Sto třicet milionů lidí potřebuje životadárnou humanitární pomoc. Velkou část z nich tvoří děti a mladí lidé: naše budoucí generace je tedy v ohrožení už nyní.

Po deseti letech v čele OSN jsem ale přesvědčen, že je v našich silách ukončit války, chudobu i pronásledování. Že můžeme překlenout propast mezi bohatými a chudými a zajistit, aby se práva stala skutečnou součástí života všech lidí. Sedmnáct Cílů udržitelného rozvoje je naším novým manifestem pro lepší budoucnost. A s pomocí Pařížské dohody o změně klimatu se dokážeme popasovat s hlavní výzvou současného světa.

Bezpečnostní rizika

To, co se nám daří, ale mohou ohrozit závažná bezpečnostní rizika. Ozbrojené konflikty se prohloubily a zkomplikovaly. Selhání vládnutí destabilizovalo mnoho společností. Radikalizace ohrožuje sociální soudržnost. A to je přesně to, o co násilným extremistům jde. Tragické důsledky můžeme vidět v celé hrůze v Jemenu, Libyi a Iráku, v Afghánistánu, v oblasti Sahelu či v oblasti kolem jezera Čad. Syrský konflikt má na svědomí nejvíc obětí na životech a nejvíc ohrožuje stabilitu. Jednotky syrské vlády nadále bombardují obytné části měst a její mocní patroni dále přiživují válečnou mašinérii. Je bezpodmínečně nutné dohnat k odpovědnosti ty, kteří stojí za ohavnými zločiny jako byl nedávný útok na humanitární konvoj OSN a Červeného půlměsíce. Nadále tlačím na všechny, kteří mají vliv, aby pomohli zahájit rozhovory, které povedou k tolik potřebné politické transformaci. Budoucnost Sýrie by neměla záviset na osudu jednoho muže.

Svobody a práva proti rozdělování a strachu

Je stále realitou světa, že politici upravují ústavy, manipulují volebními výsledky, vězní své kritiky a podnikají další zoufalé kroky, aby se udrželi u moci. Musí si ale uvědomit, že výkon funkce jim byl svěřen díky důvěře lidí a není jejich osobním vlastnictvím.

Nedávno přijatá Newyorská deklarace o uprchlících a migrantech nám může pomoci lépe reagovat na největší nucené vysídlování lidí od druhé světové války. Na mnoha místech se ale uprchlíci a migranti, zejména muslimové, setkávají s nenávistí. Svět se musí postavit proti politikům vyznávajícím temnou a nebezpečnou politickou matematiku, podle níž se počty hlasů zvyšují rozdělováním lidí a násobením strachu.

Když se ohlédnu zpět na na své funkční období, jsem hrdý, že vznikla organizace UN Women. Stala se hlavním zastáncem genderové rovnosti s cílem dosáhnout „planety 50:50“. Jsem také hrdý, že se mohu nazývat feministou. Musíme ale udělat ještě mnohem více, abychom skoncovali s hluboce zakořeněnou diskriminací a násilím namířeným proti ženám a podpořili jejich účast na rozhodování. Vždy jsem důrazně hájil práva všech lidí bez ohledu na etnickou příslušnost, náboženské vyznání nebo sexuální orientaci. Stejně tak jsem vždy obhajoval svobody občanské společnosti a nezávislých médií, aby mohly plnit svou nazastupitelnou úlohu.

Reformy OSN

Další pokrok si vyžaduje nový rozměr solidarity a nepolevující snahu o posílení mírových operací a adaptaci Organizace spojených národů na výzvy 21. století. Členské státy se ještě nedohodly na způsobu reformy Rady bezpečnosti, což dlouhodobě ohrožuje její efektivnost i legitimitu. Příliš často jsem byl svědkem toho, jak dobré myšlenky a široce podporované návrhy byly zablokovány v Radě bezpečnosti, Valném shromáždění nebo jiném orgánu při hledání konsensu. Konsenus by neměl být zaměňován za jednomyslnost. V důsledku toho získává skupina několika států nebo dokonce jeden jediný stát mocenskou výhodu a zbytek světa se pak stává jejich rukojmím v důležitých otázkách.

Během posledních deseti let jsem navštívil téměř všechny členské státy OSN. Viděl jsem nejen vládní budovy a významné památky, ale především pozoruhodnou sílu lidí. Dokonalý svět zůstává možná vzdáleným cílem. Ale cesta k lepšímu, bezpečnějšímu a spravedlivějšímu světu je v každém z nás. Moje desetiletá zkušenost mi napovídá, že budeme-li spolupracovat a budeme-li jednotní, můžeme tohoto cíle dosáhnout.

Autor je generálním tajemníkem Organizace spojených národů

Nucená migrace dosáhla dosud nevídaných rozměrů. Počet lidí na útěku před násilím přesáhl 65 milionů. Nové i přetrvávající konflikty a projevy násilí a perzekuce nutí lidi vydat se na útěk za bezpečím do jiných částí své země nebo překročit hranice a stát se uprchlíky či žadateli o azyl. Další žijí v dlouhodobém exilu, protože řešení vleklých konfliktů je v nedohlednu. Na konci roku 2015 bylo ve světě 21,3 milionu uprchlíků, 3,2 milionu žadatelů o azyl (již zařazených do procesu) a 40,8 milionu lidí tzv. vnitřně vysídlených, kteří na útěku zůstali uvnitř hranic své země.

Světový den uprchlíků je příležitostí společně se zamyslet nad ničivým dopadem válek a pronásledování na životy těch, kteří byli nuceni utéct. Měli bychom ocenit jejich odvahu a odolnost. Je to také dobrá příležitost vzdát hold komunitám a státům, které se rozhodly uprchlíky přijmout. Často se tak děje ve vzdálených pohraničních oblastech postižených chudobou, nestabilitou a velkou nezaměstnaností a mimo pozornost mezinárodního společenství. Devět z deseti uprchlíků v současné době žijí v chudých a středně-příjmových zemích, které se pohybují na pokraji konfliktu.

V průběhu loňského roku se více než milion uprchlíků a migrantů dostalo do Evropy přes Středozemní moře na malých a často nebezpečných plavidlech. Tisíce z nich břehů Evropy nedosáhly a staly se mementem našeho kolektivního selhání. V některých oblastech v souvislosti s tím posílila rozdělující rétorika, narostla xenofobie i restrikce v přístupu k azylu. Duch sdílené odpovědnosti nahradily nenávistné projevy intolerance. Jsme svědky znepokojivého nárůstu ve využívání detencí a budování plotů a dalších bariér.

Protiuprchlická rétorika je tak silná, že je snadné přeslechnout hlasy, které říkají: vítejte. Ale existují a existují na celém světě. V průběhu loňského roku jsme byli v mnoha státech a regionech svědky přívalu soucitu a solidarity. Běžní lidé otevřely svá srdce a domovy uprchlíkům a některé státy přivítaly nově příchozí, přestože v nich mnoho uprchlíků již přebývá.

Je nutné, aby byly tyto pozitivní příklady následovány. Naše reakce na uprchlíky musí vycházet ze společných hodnot sdílení odpovědnosti, nediskriminace, lidských práv a mezinárodních úmluv o uprchlících. Respektována musí být zásada non-refoulement (zákaz nuceného přesunu či navrácení osoby do země, kde by jí hrozilo porušení jejích základních lidských práv – pozn. překl.). Plenární zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni, které se 19. září bude zabývat problémem rozsáhlého pohybu uprchlíků a migrantů, bude historickou příležitostí k dosažení globální dohody a k závazku společné akce a posílení sdílené odpovědnosti za uprchlíky.

Musíme se postavit za miliony lidí, kteří jsou nuceni opustit své domovy a zajistit ochranu jejich práv a důstojnosti, ať se ocitnou kdekoli. Solidarita a soucit se musí stát základem společného řešení.