generální tajemník Pan Ki-mun
Letos v září se ve Valném shromáždění OSN sejdou nejvyšší představitelé států a budou se zabývat jednou z hlavních výzev současnosti: reakcí na rozsáhlý pohyb uprchlíků a migrantů.
V důsledku válek, porušování lidských práv, nedostatečného rozvoje, změny klimatu a přírodních katastrof opouští domovy mnohem více lidí než kdykoliv od doby, kdy máme spolehlivá data. Více než 60 milionů lidí, z nichž polovinu tvoří děti, je na útěku před násilím nebo pronásledováním. Dalších 225 milionů jsou migranti, kteří odešli ze své země za lepšími příležitostmi nebo jen aby přežili.
Nepotýkáme se ale s krizí čísel. Jde o krizi solidarity. Téměř 90 procent všech uprchlíků ve světě našlo útočiště v rozvojových zemích. V osmi státech pobývá více než polovina celkového počtu uprchlíků. Pouhých deset zemí poskytuje 75 procent prostředků do rozpočtu OSN určeného na ulehčení a řešení situace uprchlíků.
Sdílení odpovědnosti
Při rovnoměrném rozložení odpovědnosti by pro hostitelské země žádná krize neexistovala. Poskytnout pomoc je v našich možnostech a máme dost znalostí, abychom velký pohyb uprchlíků a migrantů zvládli. Přesto dáváme příliš často průchod strachu a neznalosti. Potřeby lidí jsou přehlíženy a xenofobie přehlušuje rozum.
Státy sousedící s ohnisky této krize každý den zápasí, aby se s ní dokázaly vyrovnat. 19. září se ve Valném shromáždění nejvyšší představitelé států budou zabývat posílením společného dlouhodobého úsilí. Na podporu tohoto procesu jsem vydal zprávu „V bezpečí a důstojnosti“ (In Safety and Dignity), která obsahuje doporučení, jak by mohl svět společně postupovat efektivněji.
Společná lidskost i boj proti organizovanému zločinu
Začít musíme tím, že se přihlásíme ke společné lidskosti. Miliony migrantů a uprchlíků jsou vystaveni extrémním útrapám. Tisíce jich zahynuly ve Středozemním a Andamanském moři, v oblasti Sahelu či ve Střední Americe. Uprchlíci a migranti ale nejsou jednolitá skupina „těch druhých“. Jsou stejně rozmanití, jako celé lidské společenství. Pohyb lidí je nezpochybnitelným globálním jevem, který vyžaduje globální sdílení odpovědnosti.
Za druhé, uprchlíci a migranti ani zdaleka nejsou hrozbou: přispívají k růstu a rozvoji hostitelských zemí i zemí svého původu. Čím lépe se nově příchozí integrují, tím větší bude jejich přínos. Potřebujeme se proto více zaměřit na jejich společenské i ekonomické začlenění.
Za třetí, lídři na celostátní i komunální úrovni mají odpovědnost veřejně odsoudit diskriminaci a intoleranci a postavit se na odpor těm, kteří se snaží získat voličské hlasy šířením strachu a rozdělováním společnosti. Situace vyžaduje stavět mezi lidmi mosty, ne zdi.
Za čtvrté, musíme věnovat větší pozornost příčinám nuceného přesídlování. OSN dlouhodobě posiluje oblast prevence konfliktů, mírového řešení sporů a řešení případů porušování lidských práv dříve, než se situace vyhrotí. Jedním z účinných nových nástrojů je Agenda 2030. Loni se na ní shodlo všech 193 členských států OSN. Součástí tohoto globálního programu rozvoje je i výrazné zaměření pozornosti na spravedlnost, instituce a soudržné společnosti.
Za páté, musíme posílit mezinárodní systémy na zvládání rozsáhlého pohybu lidí tak, aby byly naplňovány standardy lidských práv a poskytnuta nezbytná ochrana. Státy musí dodržet své mezinárodně-právní závazky, včetně Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Země, kam uprchlíci dorazí nejdříve, by neměly být nuceny nést celé břímě samy. Ve své zprávě proto navrhuji vytvořit „globální pakt pro sdílení odpovědnosti vůči uprchlíkům“.
Posílit musíme boj proti pašerákům a obchodníkům s lidmi, zlepšit ochranu lidí, kteří se vydali na cestu a zajistit jejich bezpečí a důstojné zacházení na hranicích. Organizované a legální trasy pro migranty a uprchlíky budou klíčem k tomu, aby lidé ze zoufalství nebyli nuceni obracet se na zločinecké sítě. Počty migrantů budou pravděpodobně i nadále růst v důsledku nedostatku pracovních a obchodních příležitostí, kvůli snadným podmínkám k cestování a komunikaci, i kvůli vzrůstající nerovnosti a změně klimatu. Navrhuji proto zlepšit globální kontrolu nad touto oblastí prostřednictvím „globálního paktu pro bezpečnou, organizovanou a zákonnou migraci“.
Chopit se příležitosti
Uprchlická a migrační krize ani v nejmenším není nepřekonatelná, ale státy na ni nemohou reagovat izolovaně. Milionům uprchlíků a migrantů jsou v současné době upírána základní práva a svět sám sebe připravuje o přínos, který uprchlíci a migranti mohou přinést.
Světový humanitární summit, který svolávám do Istanbulu na 23. a 24. května, bude usilovat o nové závazky států a dalších hráčů pro spolupráci při ochraně lidí a na posilování odolnosti. Od jednání Valného shromáždění v září očekávám, že nastíní možná řešení bezprostředních problémů uprchlictví a migrace, a že dosáhne závazku světových lídrů k těsnější globální spolupráci v této oblasti.
V průběhu tisíciletí lidé vždy putovali z místa na místo, ať už z vlastní volby nebo pod tlakem hrozeb. Putovat budou i v nejbližší budoucnosti. Jen za předpokladu, že dostojíme své povinnosti chránit prchající před pronásledováním a násilím a chopíme se příležitosti, kterou migranti představují, dosáhneme příznivější a spravedlivější budoucnosti pro všechny.
Foto: UNICEF
