Štítek: O Spojených národech

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) byl založen v roce 1946 jako jeden z hlavních orgánů OSN. Se svými kauzami před něj mohou předstoupit pouze státy, nikoliv jednotlivci. Pokud stát souhlasí s tím, aby se soud zabýval případem, který se ho týká, musí se následně podrobit jeho rozhodnutí. S žádostí o právní posouzení situací se na soud mohou obrátit i jiné orgány či organizace systému OSN.

Soud dosud rozhodl celkem 155 sporů mezi státy (1947–2013). Patří mezi ně například spory o hranice území, kauzy diplomatických vztahů, nevměšování se do vnitřních záležitostí země nebo braní rukojmí. Soud sídlí v Paláci míru v Haagu (Nizozemsko).

Má patnáct soudců, které volí Valné shromáždění a Rada bezpečnosti. Každý soudce musí být z jiné země. Na přijetí rozhodnutí se musí shodnout devět soudců. Všechny rozsudky jsou konečné a neodvolatelné. Pokud se některý ze států, kterých se kauza týká, nepodrobí rozsudku, může protistrana s kauzou předstoupit před Radu bezpečnosti.

Z rozhodnutí soudu

V roce 2004 například jednomyslně potvrdil, že zeď, kterou postavil Izrael na okupovaných palestinských územích, je porušením mezinárodního práva. V témže roce rozhodl hraniční spor mezi Nigérií a Kamerunem a suverenitu nad hlavním sporným územím, poloostrovem Bakassi, přisoudil Kamerunu.

Mezi nejnovější případy soudu patří spor mezi Chorvatskem a Srbskem o uplatňování Úmluvy o zločinu genocidy (soud v roce 2015 rozhodl, že během války v bývalé Jugoslávii se ani jedna země nedopustila na obyvatelstvu té druhé zločinu genocidy). V březnu 2014 soud rozhodl proti Japonsku ve sporu s Austrálií o lovu velryb v Arktické oblasti. Stále nedořešený zůstává spor mezi Marshallovými ostrovy a Velkou Británií ve věci jaderného odzbrojování.

Bývalý generální tajemník OSN Butrus Butrus-Ghálí zemřel 16. února 2016 ve věku 93 let. Jeho památku uctilo Valné shromáždění, ke kterému promluvil současný generální tajemník Pan Ki-mun. Vyzdvihl, že Butrus-Ghálí, v pořadí šestý generální tajemník, měl výhodu a zároveň i nevýhodu, že se stal prvním šéfem OSN po skončení studené války. „Přestože OSN nebyla během studené války paralyzována tolik, jak to často bývá prezentováno, nový směr vývoje světa poskytl Spojeným národům také nový prostor k aktivitě. To bylo nadějí i výzvou současně. Butrus Butrus-Ghálí zažil oboje.“

Během svého prvního měsíce ve funkci předsedal Butrus-Ghálí historicky prvnímu summitu Rady bezpečnosti. Při té příležitosti řekl nejvyšším představitelům států: „Začíná nová éra vyžadující myšlenky i činy, které dají mezinárodnímu životu pevnější základy.“

Butrus Butrus-Ghálí byl dlouholetým akademickým pracovníkem a profesorem mezinárodního práva. V průběhu své kariéry se zúčastnil mnoha jednání týkajících se mezinárodního práva, lidských práv, ekonomického a sociálního rozvoje, dekolonizace, dění na Blízkém východě, mezinárodního humanitárního práva, práv etnických a dalších menšin, vývoje ve Středomoří i afro-arabské spolupráce.

Jeho funkční období bylo dobou vážných konfliktů na Haiti, v Somálsku, ve Rwandě a v bývalé Jugoslávii. Na žádost představitelů států, kteří se účastnili summitu Rady bezpečnosti, předložil Butrus Butrus-Ghálí zprávu „Agenda pro mír“ (An Agenda for Peace), která analyzuje způsoby, jak posílit možnosti OSN v oblasti preventivní diplomacie a mírových operací.

Zabýval se také otázkou restrukturalizace, reformou řízení a dalšími kroky, které by vedly k posílení OSN. Ve zprávě „Agenda pro demokratizaci“ (An Agenda for Democratization) analyzoval souvislosti mezi mírem, rozvojem a demokracií na národní úrovni a zároveň apeloval na demokratizaci mezinárodního systému.

I po skončení funkčního období v čele OSN zůstal glosátorem mezinárodního dění. V roce 2003 v reakci na nové výzvy ve světě napsal: „Nové problémy, jimž nyní čelíme, nastolují otázku radikálních změn v OSN. Musíme se připravit na třetí generaci mezinárodních organizací … Tato změna spočívá v nutnosti zajistit účast nestátních aktérů v mezinárodních vztazích …. Vyžádá si to možná léta tvrdé práce. Přijmout novou koncepci či nový přístup může trvat celou generaci … Tři desetiletí nám trvalo, než jsme si připustili význam ochrany životního prostředí a zavedli pojem udržitelného rozvoje a přesto jsme byli ještě svědky neúspěchu Kjótského protokolu. I v tomto případě tedy může jít o začátek procesu, který bude trvat 20 či 30 let, dokud se změny nestanou nedílnou součástí systému.“

Poslechněte si: rozhovor s Ahmadem Fawzi, který byl jedním z mluvčích generálního tajemníka Butruse Butruse-Ghálího (anglicky na UN Radio, odkaz již neaktivní)