Pandemie nerovnosti vyžaduje Novou sociální smlouvu pro celý svět
António Guterres
Nerovnosti jsou přímým ohrožením našeho způsobu života i budoucnosti. Abychom takovému vývoji zabránili, musíme změnit uvažování.
Často slýcháme, že příliv ekonomického růstu pomůže všem. Skutečnost je ale taková, že sílící příliv nerovností může naopak všechny potopit. Vysoká míra nerovností pomohla vytvořit stav globální křehkosti, který nyní prochází zkouškou pandemie COVID-19.
Virus upřel pozornost na nerovnosti všeho druhu. Ohrožuje zdraví zejména těch nejzranitelnějších a jeho sociální a ekonomické dopady se soustředí na ty, kteří jsou nejméně schopní se mu bránit. Pokud nebudeme schopni zareagovat hned, až 100 milionů lidí může být zatlačeno do extrémní chudoby a může dojít k hladomorům nevídaných rozměrů.
Lidé se proti nerovnostem ozývali už před pandemií. V letech 1980 až 2016 se 27 procent celkového kumulativního růstu příjmů dostalo do rukou jednoho procenta těch nejbohatších. Příjem ale není jediným měřítkem nerovnosti. Příležitosti v životě člověka závisí na pohlaví, rodinném zázemí a etnickém původu, rase, na tom, zda je člověk nebo není postižený a na dalších faktorech. Různé typy nerovností se prolínají a vzájemně posilují napříč generacemi a předurčují život milionů lidí dokonce ještě dříve, než se narodí.
Jeden příklad za všechny: v zemích s vysokou úrovní lidského rozvoje dosahuje víc než 50 procent dvacátníků středního nebo vyššího vzdělání. Ve státech s nízkým indexem lidského rozvoje jsou to jen tři procenta. Ještě víc šokující je fakt, že asi 17 procent dětí, které se v těchto zemích narodily před dvaceti lety, již zemřelo.
Hněv, který provází některá současná sociální hnutí, ať již jde o kampaň proti rasismu v reakci na smrt George Floyda, nebo hlasy žen statečně vystupujících proti mocným mužům, kteří je v minulosti zneužili, je jen důkazem deziluze lidí ze současného stavu. A dvě zásadní témata naší doby – digitální revoluce a klimatická krize – hrozí, že se nerovnost a nespravedlnost ve světě ještě prohloubí.
Pandemie COVID-19 je lidskou tragédií. Je ale zároveň obrovskou příležitostí pro vybudování rovnoprávnějšího a udržitelnějšího světa, který bude stát na dvou premisách: uzavření Nové sociální smlouvy a Nového globálního údělu.
Nová sociální smlouva spojí vlády, občanskou společnost, soukromý sektor v úsilí o společnou věc. Vzdělání a digitální technologie se musí stát hybným mechanismem, který umožní lidem učit se, adaptovat a získávat nové dovednosti potřebné pro znalostní ekonomiku.
Potřebujeme férové zdanění příjmů a bohatství, nové politiky sociálního zabezpečení, záchranné sítě jako je univerzální zdravotní pokrytí a všeobecný základní příjem, na které mohou dosáhnout všichni.
Nová sociální smlouva předpokládá přijetí Nového globálního údělu, který zajistí, že moc, bohatství a příležitosti budou na mezinárodní úrovni rozděleny spravedlivěji.
Nový globální úděl musí být založen na férové globalizaci, právech a důstojnosti každého jednotlivce, na životě v rovnováze s přírodou, respektu k právům příštích generací a na úspěchu, který se měří spíše podle lidských než ekonomických ukazatelů.
Potřebujeme systém globálního vládnutí, který vychází z plné, inkluzivní a rovné participace v globálních institucích. Rozvojové státy musí dostat silnější slovo, ať se to týká Rady bezpečnosti či Rady Mezinárodního měnového fondu či Světové banky.
Je nutné zavést inkluzivnější a vyrovnanější obchodní systém. Reforma architektury dluhů a přístup k ekonomicky dostupným půjčkám musí vytvořit fiskální prostor, který bude generovat investice do zelené a spravedlivé ekonomiky.
Nový globální úděl a Nová sociální smlouva umožní, aby se svět dostal zpět na trajektorii plnění Pařížské dohody a dosažení Cílů udržitelného rozvoje. Stojíme na křižovatce dějin. Vyřešení nerovností může být cestou k lepší budoucnosti.
Autor je generálním tajemníkem OSN.
Článek vyšel ve světových médiích. V Česku byl publikován na portálu Seznam Zprávy.
