Autor: unic

V listopadu se političtí představitelé států sejdou na klimatické konferenci COP26 v Glasgow.

Hranice bezpečného oteplení o 1,5 C je nebezpečně blízko. Hrozí, že jí dosáhneme velmi brzo. Jediná cesta, jak se vyhnout jejímu překročení je jednat hned a jednat rozhodně. Lidstvo doslova běží závod s časem.

Proto u příležitosti Světového humanitárního dne (19. srpna) zahájíme celosvětovou kampaň TheHumanRace, která vyzývá k rozhodné klimatické akci v zájmu všech, včetně lidí znevýhodněných a zranitelných, kteří žijí ve státech, které se s dopady klimatické krize už potýkají.

Účinná akce musí být postavena na solidaritě a jejím předpokladem je realizace dest let starého závazku bohatších států poskytovat každoročně 100 miliard amerických dolarů do fondu na klimatickou akci v rozvojových státech.

Tenhle závod nesmíme prohrát. Vyhrát ho musíme všichni, jinak ho všichni prohrajeme.

Běháte? Jezdíte na kole? Plavete? 

Zaregistrujte si v aplikaci Strava 100 minut pohyu (po vlastních, na kole, ve vodě) a podpořte mobilizaci 100 miliard dolarů každý rok na klimatickou akci v chudších státech. V Glasgow bude počet nasbíraných minut předán politikům.

Jsme jedna lidská rasa. A běžíme společný závod s klimatickou krizí. Vyhrajeme ho.

Šestá hodnotící zpráva (Assessment Report, AR6) se skládá ze tří částí, které vypracovaly jednotlivé Pracovní skupiny (Working Groups, WG): WG I (fyzikální základy), WG II (dopady, adaptace a zranitelnost) a WG III (zmírňování (mitigace)). Na závěr vychází Souhrnná zpráva AR6 IPCC.

Souhrnná zpráva (The Synthesis Report) spojuje výsledky zjištění tří Pracovních skupin a výsledky tří zvláštních zpráv (Special Reports): Zvláštní zpráva o globálním oteplení o 1,5 °C (SR1,5, říjen 2018), Zvláštní zpráva o změně klimatu a půdě (SRCCL, srpen 2019) a Zvláštní zpráva o oceánu a kryosféře v měnícím se klimatu (SROCC, září 2019).

Časový plán schvalování
WG I                            26. července – 9. srpna 2021
WG II                           14. – 18. února 2022 (tbc)
WG III                          21. – 25. března 2022 (tbc)

Souhrnná zpráva        26. – 30. září 2022 (tbc)

Zprávy jsou zpravidla zveřejněny na tiskové konferenci v pondělí, které následuje po schválení v plénu. Zpráva Pracovní skupiny I vychází 9. srpna 2021. Sledujte on-line stream od 10 hod. SELČ.

Zprávy WG se zabývají vědeckou literaturou schválenou k publikování před těmito termíny
WG I                           31. ledna 2021
WG II                          1. září 2021
WG III                         11. října 2021

Ve srovnání s předchozími hodnotícími zprávami IPCC dává AR6 ve všech částech větší důraz na řešení a informace z jednotlivých regionů světa. Zároveň dochází k většímu propojení mezi zprávami jednotlivých pracovních skupin (např. boxy ke specifickým tématům, na jejichž zpracování se podílely dvě a více Pracovních skupin a mohou se tak objevit ve víc než jedné zprávě). 

Všechny zprávy cyklu AR6 se věnují tématu změny klimatu a měst. V 7. cyklu k tomu již IPCC připraví zvláštní zprávu (SR).

Zpráva pracovní skupiny I (WGI) IPCC (fyzikální základy) přináší nejnovější fyzikální poznatky o klimatickém systému a klimatické změně. Shrnuje aktuální výzkum klimatické vědy od paleoklimatologie přes měření v terénu k výsledkům klimatických simulací regionálního i globálního rozsahu. Ukazuje, jak a proč se klima mění, a předkládá nové poznatky o vlivu lidské činnosti na vývoj klimatu včetně extrémních projevů počasí. Letošní zpráva se více než v minulosti zaměřuje na informace z regionů světa, jež lze využít pro vyhodnocování klimatických rizik.

Inovace a změny ve zprávě WG I IPCC

• Zpráva přináší víc integrovaného poznání a porozumění. AR5 obsahovala oddělené kapitoly pro hodnocení modelů, důkazů založených na pozorování a měření, paleoklimatických záznamů apod. V AR6 jsou tato témata spojena ve více kapitolách, např. kapitola 8 (Změny v cyklech vody) zohledňuje vše výše uvedené v hodnocení změn ve vodních cyklech kvůli změně klimatu.
• Zpráva WG I klade daleko větší důraz na probíhající změnu klimatu v regionech. Poslední třetina každé kapitoly se zaměřuje na informace z regionů světa. Tyto kapitoly přinášejí mnoho nových vědeckých poznatků extrémních projevech počasí, jež přisuzují lidskému vlivu na měnící se klima, zejména v kapitole 11 (Počasí a extrémní projevy počasí v měnícím se klimatu), která v předchozích AR nebyla.
• Kapitola 12 (Informace o klimatické změně ve vztahu k dopadům v regionech a hodnocení rizik) se zabývá nejen extrémy, ale i dalšími faktory, jež jsou pro hodnocení rizik důležité z dlouhodobého hlediska (např. sucho, změny sněhové pokrývky apod.). Tyto informace mohou pomáhat v hodnocení rizik a dopadů jako příspěvek WG I ke klimatickým řešením.
• Kapitola 10 (Propojení globální změny se změnami na úrovni regionů) se zabývá propojováním globálního s lokálním, což je velmi důležité pro politiky a legislativce.
• Interaktivní on-line regionální atlas předkládá data, s nimiž pracuje WG I. Uživatelé mohou provádět analýzy podle místa nebo času, budou mít přístup k regionálním informacím a mohou data stahovat.
• WG I se více oproti minulosti zaměřuje na to, jak Země reaguje na měnící se klima. Zhodnocuje např. reakci oceánu nebo atmosféry v případě, že dojde ke snížení emisí skleníkových plynů (nebo pokud by byly využity technologie na odebírání uhlíku z atmosféry) a jak by se to vyvíjelo na časové ose. Zpráva rovněž ukazuje, jak se vyvíjí porozumění citlivosti globální teploty vůči emisím uhlíku.
• AR5 používala pro modelování budoucí změny klimatu čtyři scénáře vývoje koncentrací skleníkových plynů. AR6 oproti tomu pracuje s tzv. socioekonomickými scénáři (Shared Socio-Economic Pathways, SSPs), které zohledňují podstatně širší škálu možností budoucího vývoje.

Příprava AR6 v číslech

O IPCC
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je orgán OSN pro hodnocení vědeckého poznání o změně klimatu. V roce 1988 ho společně založily Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Cílem činnosti IPCC je poskytovat vládám vědecké informace, které mohou využívat při tvorbě klimatických politik. Zprávy IPCC jsou klíčovými dokumenty pro mezinárodní klimatická vyjednávání. IPCC je organizace, kterou tvoří vlády členských států OSN nebo Světové meteorologické organizace. V současné době má 195 členů. Do práce IPCC se zapojují tisíce vědců a expertů. Do vypracování hodnotících zpráv IPCC přispívají vědci na dobrovolné bázi, vyhodnocují tisíce výzkumných prací, které jsou každoročně publikovány a zpracovávají na jejich základě obsáhlé souhrnné zprávy současného poznání o příčinách, dopadech a budoucích rizicích klimatické změny i jak adaptace a mitigace (zmírňování) mohou snížit tato rizika. Základem hodnotícího procesu IPCC je otevřené a transparentní hodnocení vědeckého poznání ze strany expertů a zástupců vlád z celého světa tak, aby byla zajištěna objektivita a diverzita pohledů a expertízy. Prostřednictvím hodnotících zpráv odhaluje IPCC, kde existuje vědecká shoda a kde je potřeba dalšího výzkumu. Vlastní výzkum IPCC neprovádí. 

Více informací
www.ipcc.ch
[email protected]

Fact sheet v češtině zpracovalo na základě podkladů IPCC Informační centrum OSN v Praze. Kontakt: Michal Broža, [email protected]

Generální tajemník OSN António Guterres dnes vydal toto prohlášení k právě zveřejněné první části 6. hodnotící zprávy IPCC (fyzikální základy):

„Dnes zveřejněná zpráva Pracovní skupiny 1 IPCC je pro lidstvo silným varováním. Vědecké důkazy jsou nezvratné: emise skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv posilované odlesňováním dusí planetu a ohrožují miliardy lidí. Globální oteplování postihuje všechny regiony světa, řada těchto změn se stává nevratnými.

Mezinárodně dohodnutá hranice bezpečného oteplení o 1,5 stupně Celsia je nebezpečně blízko. Hrozí, že jí dosáhneme velmi brzo. Jediná cesta, jak se vyhnout jejímu překročení je jednat hned a jednat rozhodně.

Celosvětově se již oteplilo o 1,2 stupně Celsia. V posledních desetiletích oteplování akceleruje. Každý zlomek stupně je důležitý. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou rekordní. Extrémní počasí a klimatické pohromy jsou čím dál častější a intenzivnější. Proto je letošní klimatická konference OSN v Glasgow tak důležitá.

Životaschopnost našich společností závisí na lídrech vlád, soukromého sektoru a občanské společnosti a jejich ochotě a schopnosti společně se postavit za účinné politiky, opatření a investice, které povedou k udržení oteplení do 1,5 stupně Celsia. Je to náš závazek celému lidstvu, zejména těm nejchudším a nejzranitelnějším a vůči státům, na které probíhající změny dopadají nejtíživěji, ačkoli za současnou klimatickou krizi nesou nejmenší odpovědnost.

Nutná je okamžitá akce v oblasti energetiky. Bez zásadního snížení emisí uhlíku se cíl oteplení do 1,5 stupně Celsia stane rychle nereálným. Tato zpráva IPCC musí být umíráčkem pro uhlí a další fosilní paliva, než stihnou zničit náš svět. Po roce 2021 se již nesmí postavit žádné uhelné elektrárny. Státy OECD musí uhlí odstavit do roku 2030, všichni ostatní nejpozději v roce 2040. Státy také musí ukončit hledání všech nových fosilních zdrojů a přesunout všechny dotace z fosilních na obnovitelné zdroje. Do roku 2030 je nutné čtyřnásobně zvýšit solární a větrné kapacity a třikrát navýšit investice do obnovitelné energie. Jen tak lze udržet trajektorii nulových emisí do poloviny století.

Řešení jsou jasná. Z inkluzivních a zelených ekonomik, prosperity, čistého ovzduší a lepšího zdraví mohou těžit všichni, pokud na tuto krizi dokážeme reagovat solidárně a s odvahou. Všechny státy, zejména G20 a další významní znečišťovatelé ovzduší, se musí zapojit do koalice za nulové emise a posílit své emisní závazky důvěryhodnými, konkrétními a posílenými národními klimatickými závazky a politikami před konferencí COP26 v Glasgow.

Klimatické dopady se bezesporu zhorší. Stojí před námi nezpochybnitelný morální a ekonomický imperativ na ochranu životů a živobytí těch, kteří jsou již dopadům klimatické krize vystaveni. Finance na adaptace a posilování odolnosti již nesmí být zanedbávanou polovinou klimatické rovnice. Na adaptace v současnosti směřuje pouhých 21 procent klimatických financí. Apeluji znovu na donory a multilaterální rozvojové banky, aby alokovaly nejméně 50 procent všech veřejných klimatických financí do ochrany lidí, zejména žen a zranitelných skupin. Plány na obnovu po pandemii COVID-19 musí zohledňovat cíle Pařížské dohody. A naplněn musí být deset let starý závazek států alokovat každoročně 100 miliard USD na podporu mitigace a adaptace v rozvojových státech.

Klimatická krize představuje nezměrná finanční rizika pro investiční manažery, držitele akcií a firmy. Tato rizika musí být vyčíslena, přiznána a zmírněna. Žádám lídry korporátního světa, aby podpořili alespoň minimální zpoplatnění uhlíku na mezinárodním trhu a přizpůsobili svá portfolia cílům Pařížské dohody. Veřejný a soukromý sektor musí pracovat společně na zajištění spravedlivé a rychlé transformace ke globální ekonomice s nulovými emisemi.

Pokud spojíme síly teď, můžeme odvrátit klimatickou katastrofu. Ale jak jasně dnešní zpráva IPCC ukazuje, nemáme času nazbyt a žádný prostor pro výmluvy. Spoléhám na lídry států a všechny zainteresované, že zajistí, aby byl COP26 úspěšný.“

António Guterres

Nacházíme se ve zlomovém roce pro celé lidstvo a je čas přistoupit k zásadním klimatickým opatřením. Vědecké poznání je nezpochybnitelné a panuje globální shoda: k zastavení klimatické krize a odvrácení katastrofy s trvalými následky musíme udržet nárůst průměrné globální teploty do 1,5 stupně Celsia.

To se ale neobejde bez toho, že do poloviny století dosáhneme nulových emisí skleníkových plynů. K tomuto cíli se již zavázaly státy, které tvoří dvě třetiny světové ekonomiky. To je slibné, ale je nutné, aby se do této koalice teď hned zapojily všechny státy, města, firmy i finanční instituce a přijaly konkrétní plány transformace k bezuhlíkové ekonomice.

Ještě akutnější je, aby vlády spojily své dlouhodobé cíle s konkrétními opatřeními teď, v době, kdy se na celém světě mobilizují biliony dolarů na zvládnutí následků pandemie. Obnova ekonomik je naší příležitostí pro budoucnost. 

Svět má k dispozici silný akční rámec: Pařížskou dohodu, v níž se všechny státy zavázaly nastavit své vlastní klimatické cíle a každých pět let je posílit. Ve světle listopadové klimatické konference COP26 v Glasgow je nejvyšší čas pro rozhodná a efektivní klimatická opatření.

Nové národní závazky musí v součtu dosáhnout snížení globálních emisí nejméně o 45 procent do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 2010. Mnohé již byly prezentovány a dávají základ pro posílení adaptačních opatření a pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. To, co je na stole, ale sníží emise o pouhé jedno procento. A to je varovný signál pro celé lidstvo i planetu.

V měsících po Summitu lídrů, který dnes a zítra hostí USA, musí státy výrazně posílit emisní ambice. Týká se to hlavně největších znečišťovatelů, kteří mají na svědomí také největší díl této krize.

Konec uhlí

Nejdůležitějším krokem k dosažení cíle udržet oteplení do 1,5 stupně Celsia je úplné odstavení uhlí z energetického sektoru. Bezprostřední akce na odstranění nejšpinavějšího zdroje z energetiky představuje velkou šanci pro celý svět.

Celosvětová spotřeba uhlí na výrobu elektřiny se musí do roku 2030 snížit o 80 procent oproti roku 2010. Znamená to, že se rozvinuté ekonomiky musí zavázat odstavit uhlí do roku 2030 a ostatní státy do roku 2040. Zkrátka není žádný důvod, aby se kdekoli ještě budovala, byť jediná nová uhelná elektrárna. Provoz pouhé jedné třetiny všech uhelných elektráren světa je už nyní nákladnější, než výstavba nových na obnovitelné zdroje a uskladňování elektřiny. COP26 musí být znamením konce uhlí.

Transformace ke snížení znečištění ovzduší a k obnovitelným zdrojům musí být spravedlivá. Je nutné poskytnout podporu pracovníkům dotčených odvětví a neformálního sektoru, aby s pomocí rekvalifikace dokázali získat práci v jiných oborech. Musíme také využít obrovský potenciál žen a dívek jako rovnocenných partnerů v rozhodování a řízení.

Státy, které ke klimatické změně přispěly nejméně, se již dnes vyrovnávají s největšími dopady. Mnohé z malých ostrovních států mohou jednoduše zmizet, pokud nebudeme včas a dostatečně razantně jednat. Rozvinuté státy musí splnit své dřívější závazky a poskytnout každoročně 100 miliard USD. K tomu je zapotřebí:

• zdvojnásobit současný objem klimatických financí;
• zacílit polovinu veškerého klimatického financování na adaptační programy;
• zastavit mezinárodní financování uhelných projektů; a
• přesměrovat všechny dotace do fosilního průmyslu k obnovitelným zdrojům.

Červnový summit G7 je příležitostí, aby nejbohatší státy světa představily dostatečné finanční závazky pro úspěch konference COP26.

Mladí, pokračujte v klimatických akcích

Klimatická akce se ale netýká jen vlád. Zásadní roli musí sehrát všichni s rozhodovacími pravomocemi. Žádám multilaterální a národní rozvojové banky, aby nejpozději do konference COP26 v Glasgow nastavily strategie na podporu obnovy po pandemii a transformace k udržitelné ekonomice v rozvojových státech a zohlednily přitom ničivou úroveň jejich dluhů a obrovskou zátěž národních rozpočtů.

Řada regionálních a místních zastupitelstev a soukromých firem se zavázala k dosažení nulových emisí do roku 2050 a prochází zásadním přehodnocením svého podnikání. Naléhám na všechny, aby si stanovili stejně ambiciózní klimatické cíle a politiky.

Apeluji také na mladou generaci na celém světě. Pokračujte ve svých akcích zaměřených na ochranu klimatu, biodiverzity a zastavení války, kterou lidstvo vede proti přírodě a dál se zasazujte o naplňování agendy Cílů udržitelného rozvoje.

Není času nazbyt a čeká nás mnoho tvrdé práce. Nesmíme to vzdát. Spojené národy budou dál prosazovat solidaritu a naději pro lidstvo. Využijme letošní Den Země a semkněme se pro společné klimatické cíle.

Autor je generálním tajemníkem OSN

Článek vyšel ve světových médiích. V Česku byl publikován v MF Dnes dne 22. 4. 2021.

Inger Andersenová

Rok 2021 se může stát rokem, kdy uzavřeme mír s přírodou a zahájíme proces uzdravování planety. Pandemie sice obrátila naše životy vzhůru nohama, na obzoru je ale ještě složitější krize. Změna klimatu, úbytek přírody a znečištění ovzduší, půdy a vody nás vedou do stavu nouze planetárních rozměrů, který v dlouhodobém horizontu způsobí mnohem víc bolesti, než COVID-19.

Věda přináší stále detailnější důkazy o vlivu člověka na degradaci přírodních systémů. Dosavadní snahy vlád, finančních institucí, firem i jednotlivců ochránit budoucí generace před dopady přílišného oteplení doprovázeného masovým vymíráním druhů a znečištěním ovzduší a vody, jsou nedostatečné.

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) loni oznámil, že přes pokles emisí skleníkových plynů kvůli pandemii, směřuje svět k oteplení o víc než 3 °C do konce století.

Nedávná zpráva “Ekonomie biodiverzity” nezávislého týmu pod vedením profesora Dasgupty potvrdila to, před čím UNEP varuje již dlouho: zásoby přírodního kapitálu (zdroje a služby, které příroda poskytuje lidem) se jen za poslední dvě desetiletí snížily o 40 procent v přepočtu na jednoho člověka. Zároveň víme, že devět z deseti lidí na Zemi dýchá znečištěný vzduch.

Najít řešení tak závažných problémů není jednoduché. Potřebujeme čas. Experti ale mají řešení. Z ekonomického hlediska není o čem pochybovat. Máme i potřebné instituce a mechanismy k jejich realizaci. 

OSN letos svolává vlády a další aktéry na summity o klimatické akci, biodiverzitě a degradaci půdy, které se zpozdily kvůli pandemii. Na těchto summitech se musí ukázat, že svět konečně bere stav planetární nouze vážně.

Nová zpráva OSN Making Peace with Nature (Usmiřme se s přírodou) poskytuje odpovědným v rozhodovacích pozicích návod, jak postupovat. Zpráva přináší souhrn současného poznání o degradaci životního prostředí ze všech nejdůležitějších vědeckých zdrojů a doporučení, jak nebezpečný vývoj zvrátit.

Environmentální, sociální i ekonomické problémy jsou propojené. Musíme je tedy řešit současně. Nemůžeme například dosáhnout společných Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) do roku 2030, pokud změna klimatu a kolaps ekosystémů ohrozí zásobování vody a jídla v nejchudších státech. Musíme transformovat naše ekonomiky a společnosti tak, aby přírodu a zdraví braly v potaz ve všech rozhodnutích. 

Pokud se tak stane, přestanou banky a investoři financovat fosilní zdroje. Vlády přesměrují biliony dolarů do podpory ekologického zemědělství, čistých energií a vody. Lidé na celém světě budou dávat přednost zdraví a kvalitě života před spotřebou.

Vidíme náznaky zlepšení, ale zmíněné problémy eskalují rychleji, než jsme my schopni reagovat. Musíme proto v letošním roce výrazně přidat.

Počet států, které přislíbily dosáhnout nulových emisí, je nyní 126. Je však nutné, aby všechny státy rozšířily své národní emisní závazky ještě před klimatickou konferencí COP (strany Rámcové úmluvy o změně klimatu, pozn.) a ihned zahájily přechod na nulové emise. Na COPu se státy musí konečně dohodnout na pravidlech pro globální uhlíkový trh. A rozvinuté státy musí konečně uvolnit prostředky ve výši 100 miliard USD, které přislíbily jako každoroční podporu rozvojovým státům na boj s dopady změny klimatu.

V úsilí o dosažení dohody o ambiciózním rámci pro biodiverzitu po roce 2020, která zastaví rozpad ekosystémů, musíme žádat o takové přístupy, které nám dovolí nasytit svět bez ničení přírody, kácení lesů a vytěžování oceánů. Je v našich silách vytvořit nové funkční ekonomiky přechodem na cirkulární ekonomiku.

Řešení planetární krize je úkolem doslova celé společnosti. Do čela se ovšem musí postavit vlády. Musí začít chytrou a udržitelnou obnovou po pandemii. Musí vytvořit příležitosti pro nová odvětví, která budou generovat prosperitu. Musí zajistit, že transformace bude spravedlivá a vytvoří pracovní příležitosti pro ty, kteří v době pandemie ztratili. Musí dát občanům hlas při přijímání dalekosáhlých rozhodnutí.

Je to v našich silách. Pandemie odhalila neuvěřitelnou schopnost lidí inovovat a s podporou vědy reagovat na nebezpečí. Tři souběžné planetární krize – změna klimatu, úbytek přírody a znečištění – představují ještě větší nebezpečí než COVID-19. Proto ještě letos musíme dosáhnout usmíření s přírodou a v následujících letech zajistit, že tento proces bude pokračovat.

Autorka je výkonnou ředitelkou Programu OSN pro životní prostředí (UNEP)

Foto: UN Photo/G. Hunter

Článek vyšel v Lidových novinách 1. března 2021.